Ta totiž byla nazývána zejména ze strany levice jako novodobá „robota“. Ombudsman Pavel Varvařovský však v tomto týdnu vydal vyjádření, dle kterého lidé, cítící se "robotou" nějak postiženi, nárok na náhradu škody nemají. Přesto jisté možnosti řešení naznačil.

Jednou z velkých bojovnic v tomto směru byla i Renáta Hanušová, bývalá novinářka, která dlouhodobě nemohla najít své kvalifikaci a odbornosti odpovídající práci. Kvůli systému DONEZ (který však zrušen nebyl a představuje pravidelné hlášení se nezaměstnaných na poště) i povinnému výkonu veřejných prací se obrátila se stížností ve svém mnoho měsíců trvajícím boji jak na tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, tak na některé instituce Evropské unie, média a právě i na ombudsmana.

„Víte, pochopila jsem, že úřady práce i příslušné ministerstvo tady nejsou pro to, aby lidem bez práce pomáhaly. Jsou to instituce represe proti nezaměstnaným. Boj s nezaměstnaností tam pojímají jen jako boj proti lidem bez práce. Snad až nyní, v posledních měsících, si začínají uvědomovat lidé ale i na těch úřadech, že spolu se všemi těmi změnami se to může brzy týkat i jich – a tak se objevují informace o tom, že se jejich přístup přece jen snad začíná zlepšovat. Alespoň těch úředníků na nejnižších pozicích,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Renáta Hanušová. 

Ta naštěstí již v tuto chvíli práci má. I když jak prozrazuje, pomáhá jí to opět dělat určitou sociální sondu mezi Čechy. Pracuje totiž v call centru pro jednu úvěrovou společnost.

Půjčky se lidem nabízejí přímo na úřadech práce - je snaha zadlužit celé rodiny?

„Lidé k nám volají z celé republiky, protože potřebují půjčit peníze. Mnozí se dokonce svěřují s tím, že letáček informující o půjčce obdrželi od různých "zástupců", kteří je rozdávají přímo na úřadě práce. Vždyť to je hrůznost, pokud někdo nabízí půjčky lidem, kteří jsou momentálně ve špatné finanční situaci a mnohde ani nemají jistotu, že se to v dohledné době zlepší. Je zřejmé, že jsou tyto akce zaměřené proto hlavně na jejich rodinné příslušníky. Kolikrát jsem svědkem toho, že při telefonování někomu musím  sdělit, že na půjčku nárok nemá (jsou to většinou maminky na mateřské, ale i lidé na různých dávkách), a on mi rovnou předá k telefonu někoho z příbuzných, na kterého si tu půjčku nakonec třeba vezme. To vypadá už skoro jako cílená likvidace některých rodin, v kterých se všichni zadluží. A jak známo, zadlužení lidé, jsou lépe ovladatelní," popsala nepříznivý stav i současnou praxi Hanušová.

Kolika lidem represe z loňska způsobily potíže a uvedly je do dluhů?

Podle ní je však dobrou známkou to, že se lidé v Česku proti institutu veřejné služby vzbouřili. „Je dobré, že našli odvahu proti tomu vystoupit a ještě lepší je, že se jich nakonec ombudsman zastal. Zajímalo by mě však, kolik lidí se vyřazením z evidencí úřadů práce v Česku jen za loňský rok dostalo do dluhových pastí a kolik z nich je ohroženo exekucemi – třeba kvůli nezaplacenému zdravotnímu pojištění – vždyť to jsou všechno spojené nádoby, to by si měl někdo uvědomit,“ konstatovala dál Hanušová.

Upozornila i na fakt, že je sice v ČR v provozu nyní celá řada bezplatných právních poraden, ty však dle jejího mínění fungují většinou v nedostatečných časech, které pracujícím lidem neumožňují je navštívit, navíc většina z nich funguje spíše prostřednictvím emailu – a to může také mnohé lidi v nesnázích odradit, poněvadž neumějí svůj problém dostatečně popsat v celé šíři. Podle ní by bylo ideální, kdyby na úřadě veřejného ochránce práv, byla alespoň na přechodnou dobu zřízena pro tyto lidi nějaká speciální kancelář, kam by se mohli obracet a kde by se jim dostalo náležité pomoci.

„Problém totiž je, že než se u nás jakékoli spory vyřeší, je to běh na dlouhé roky. A přitom jde těm lidem o peníze, které jim většinou zoufale chybí. Já to vím z vlastní zkušenosti, vloni v červnu jsem podala návrh k soudu, do současné doby se nic neděje…,“ podotkla ještě Hanušová.   

Jak je to tedy s odškodněním za veřejnou službu podle ombudsmana?

Lidé, kterým byla jako nezaměstnaným uložena povinnost vykonávat bezplatnou veřejnou službu, by se rádi domohli odškodnění. Ústavní soud totiž část zákona o zaměstnanosti týkající se veřejné služby zrušil s účinností od 10. 12. 2012 s odůvodněním, že takto koncipovaná veřejná služba porušovala princip rovnosti, zákaz libovůle, zákaz nucené práce, ohrožovala právo na zachování lidské důstojnosti a porušovala právo na spravedlivou odměnu za práci.

Na ochránce se nyní obracejí lidé s dotazy a jako důvod pro odškodnění ze strany státu uvádějí dvě skutečnosti: bezplatnost veřejné služby a vyřazení z evidence úřadu práce poté, co veřejnou službu odmítli vykonávat.

Bezplatnost veřejné služby

Jde o situace, kdy stěžovatelé chtějí odškodnění za veřejnou službu, kterou bezplatně vykonávali předtím, než Ústavní soud rozhodl o jejím zrušení.

Obecně platí, že žádný nález Ústavního soudu nemá retroaktivní účinky, což znamená, že nepůsobí zpětně, ale do budoucna (s výjimkou trestních rozsudků). Všechna práva a povinnosti, která ze zákona o zaměstnanosti vyplynula před rozhodnutím Ústavního soudu, zůstávají proto nedotčena.