Buchanan poukazuje na to, že tzv. „putinismus“, kterým kritici ruského prezidenta pejorativně popisují jeho způsob vládnutí, je na vzestupu. Globální hegemonie vytyčená neokonzervativci v době, kdy byl prezidentem Spojených států Bush I. a její pokračování v podobě „demokratických“ křížových výprav pod dohledem jeho syna, jsou prý minulostí. „Putinismus se rozmáhá po celém světě. Stačí se podívat na japonského premiéra Shinza Abeho, který v neděli zvítězil v japonských volbách. On je největším nacionalistou v poválečných dějinách země. Je příznivcem jaderné energie, tvrdě prosazuje právě země ve sporech s Čínou a Koreou,“ popisuje Buchanan

Vedle Abeho je dle Buchanana třeba zmínit i čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. „Také on je velký nacionalista a silný vůdce své země. Tvrdě prosazuje svoji vlastní doktrínu. Zbavuje staré kamarády obvinění z korupce, protesty v Hongkongu toleroval jen do té doby, než jej přestaly bavit. Poté je smetl z ulice. Rovněž Si Ťin-pchinga lze považovat za nejvlivnějšího čínského vůdce za poslední dekády,“ je přesvědčen Buchanan. Konzervativní komentátor v této souvislosti zmiňuje i nového indického premiéra Narendra Modiho, rovněž předseda nacionalistické strany, kterému byl dříve kvůli údajné toleranci muslimských masakrů zakázán vstup do Spojených států.

Do skupiny světových politických lídrů, kteří mohou být označeni za nositele „putinismu“ je podle mínění Buchanana nutné zařadit i tureckého prezidenta Recepa Tyyipa Erdogana. „Zpočátku byl přitom považován za osvíceného vůdce, který dokáže zkombinovat islámskou víru se sekulárním státem a zároveň usiluje o přátelství se všemi svými sousedy. V posledních letech však přiostřil vztahy s Izraelem, pomáhal Islámskému státu v Sýrii a opětně nejspíš vyvolal konflikt s Kurdy. Navíc se odklonil od svých dosavadních spojenců NATO a USA a patří mezi klíčové příznivce ruského prezidenta,“ poukazuje Buchanan a dodává, že od dob Ataturka nemělo Turecko tak nacionalisticky orientovaného vůdce.

• Celý text v angličtině najdete ZDE

„Výčet jmen světových vůdců vyznávajících putinismus můžeme uzavřít generálem Abdulem Fattahem al-Sisim, který se dostal k moci poté, co byl svržen nejdříve dlouholetý prezident země Husní Mubarak, jehož nahradilo Muslimské bratrstvo. Právě to bylo svrženo egyptskou armádou, v jejíž čele stál al-Sisi. Současný egyptský prezident je stejný autokrat, jako byli před ním Mubarak či Nasser. Přesto, že se dostal k moci vojenským převratem, do Egypta dál proudí americká finanční pomoc,“ píše komentátor.

Buchanan poukazuje rovněž na to, že všichni výše zmínění světoví vůdci jsou silné osobnosti a smýšlejí nacionalisticky. Téměř nikdo z nich neoslavuje demokracie a nevzývá demokratické hodnoty. Stejně tak všichni odmítají tvrzení Ameriky, že je nepostradatelným či snad výjimečným národem, jak to nedávno říkal americký prezident Obama. „Fareed Zakaria považuje za klíčové prvky putinismu nacionalismus, náboženství, sociální konzervatismus, státní kapitalismus a nadvládu státem řízených médií. Terčem kritiky nositelů putinismu se stává vše západní,“ cituje Buchanan známého amerického komentátora.

Buchanan upozorňuje na to, že až na velká americká média a Hollywood si však příliš Američanů nemyslí, že by měly Spojené státy exportovat demokracii do jiných částí světa. Vlastenectví, náboženství a sociální konzervatismus totiž podle něho řídí životy mnoha lidí i v Americe. „Tento týden v Associated Press psali o tom, že své příznivce putinismus nachází i ve střední a východní Evropě. Maďarský premiér Viktor Orbán se nechal slyšet, že Rusko je pro něj inspirací fungujícího neliberálního systému, který hodlá zavést i ve své zemi. Ve stejném článku je zmiňována i Marine Le Penová a skutečnost, že ze 24 pravicově orientovaných populistických stran, které tvoří čtvrtinu Evropského parlamentu, se plných patnáct hlásí k Rusku,“ cituje Buchanan.

„Tyto politické strany se s Ruskem shodnou v otázkách hájení tradičních hodnot, nedůvěře ke Spojeným státům a vedle autoritářského způsobu vedení státu také usilují o zavedení tvrdých opatření, která by měla vést k dodržování zákonů a pravidel. Podle Zakarii se např. Orbán otočil zády vůči Západu kvůli finanční krizi. Liberální komentátoři na Západě, média i politici všechny tyto vůdce ostře kritizují. Já se ovšem musím ptát, pokud jsou dnes Spojené státy tak skvělou zemí, proč se tolik národů na východě i západě odvrací od toho, co jim nabízíme? Neměli bychom se nad tím hluboce zamyslet?“ klade si v závěru klíčovou otázku Buchanan.