Nemine snad ani jediný den, aby lidem nedoporučovali ve sdělovacích prostředcích různí právníci, že bychom se měli s problémy obracet na soudy. Praxe a skutečnost je však naprosto jiná. Když pomineme fakt, že jakákoliv žaloba na napravení škody či nezákonného jednání je podmíněna tak vysokými poplatky, že většina lidí na ně nemá a raději se na soudy neobrací, palmáre advokátů dosáhlo tak nebetyčných výšin, že normální člověk se práva nedovolá. A to nehovořím o spravedlnosti, neboť podle samotných advokátních špiček, spolu právo a spravedlnost naprosto nesouvisí. Spravedlnost většinou vždy prohrává.
Uvedu příklad, který se může dotýkat každého z nás a který se skutečně stal. Byla jedna normální rodina. Manžel jeho žena a dvě děti. Syn, velice těžce zdravotně postižený syn ženy z prvního manželství a společná dcera manželů. Rodina si postavila dům. Potud bylo vše v pořádku. Jenomže, a to je také běžný jev, po ukončení stavby domu nastaly problémy. Manželé již neměli před sebou obrovský úkol a zátěž a nastaly nesrovnalosti, naschvály a došlo i k tomu, že muž přestal rodině dávat peníze a parazitoval na finančních zdrojích ženy. Zkrátka, dlouhou dobu žena muže a dceru živila a platila ze svých příjmů náklady spojené s bydlením. A manžel si užíval, jezdil po honech střílet zvěř, trávil většinu času na chatě a na chodu domácnosti se nepodílel ani tím nejmenším.
Zákonitě došlo k tomu, co přijít muselo. Rozvod. Při něm, a je to uvedeno v rozsudku soudu, se dcera přihlásila do společné domácnosti se svým otcem a invalidní syn zákonitě ke své matce, neboť muž byl pouhým otčímem a podle toho se tak i choval. Jenomže při rozvodu nedošlo k rozdělení majetku, a tak muž s dcerou dál bydleli ve společném domě. Ani jeden z nich se nijak nepodílel na nákladech spojených s bydlením, vše hradila žena za pomoci invalidního důchodu syna.
A podala žalobu na rozdělení společného majetku. Vzhledem k tomu, že se kdysi na stavbě podílela většími finančními náklady, soud vyhrála a dům připadl jí. Muže musela samozřejmě vyplatit, což v zákonné lhůtě beze zbytku splnila. Domácnost muže s dcerou, která se ke své matce chovala tak, že se tomu až nechce věřit, však odmítala dům, nyní již patřící pouze ženě, opustit.
Došlo i k tomu, že povedená dceruška naschvál prořízla vodu v koupelně a vytopila dům, její tatínek třeba nalil do bílé ženiny bundy vyjetý olej a podobných záležitostí bylo, jak říkají Slováci, neúrekom. Odmítali se odstěhovat, a tak žena musela požádat úřady, aby jim trvalé bydliště zrušily. Stalo se.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz