České věznice jsou přeplněné a výstavba nových stojí příliš mnoho peněz. Není příliš pravděpodobné, že by se nějaké našly ve chvíli, kdy stát získává peníze, kde se dá. Jedním z řešení může být amnestie, tedy hromadné odpuštění trestu alespoň části vězňům. Existuje ovšem reálná šance, že někteří z propuštěných se do vězeňských mundůrů obratem obléknou znovu, protože na svobodě spáchají další trestné činy. Zprávu uveřejnil server Novinky.cz

„Amnestie tu dlouhodobě nebyla. Nemůžeme ji pominout jako legislativní nástroj," připustil pro Právo náměstek ministra spravedlnosti, do jehož kompetence oblast vězeňství spadá, Daniel Volák. Označil ji za jeden z nástrojů, který by mohl pomoci v řešení situace, zdráhal se však doporučit amnestii jako nástroj nejlepší.

Je třeba souhlasu premiéra

Poslední amnestie v Česku proběhla v roce 1998 u příležitosti znovuzvolení Václava Havla prezidentem a zdá se, že další na pořadu dne hned tak nebude. Proč? Voličům se představa osvobozených vězňů nezamlouvá a současná vláda, která řeší jeden koaliční spor za druhým si nebude chtít amnestií ještě přitížit.

Amnestii podle Ústavy vyhlašuje prezident republiky, ale na rozdíl od individuálních milostí k tomuto kroku potřebuje i souhlas předsedy vlády.

Domácí vězení

Na první pohled by se mohlo zdát, že cestu z téhle šlamastiky představuje režim domácího vězení, dnes si trest doma odpykává něco přes sto vězňů. Háček je však v tom, že při udílení tohoto typu trestu jsou stanoveny relativně přísné podmínky.

Lze jej uložit pachateli, který spáchal nedbalostní trestný čin nebo sice úmyslný trestný čin, ale takový, za nějž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Pachatel musí také dát písemný slib, že se bude zdržovat ve stanovenou dobu na témže místě a pokud tento slib poruší, poputuje opět do standardní cely. V konečném důsledku proto lze předpokládat, že ani tento institut českým věznicím příliš neulehčí.

Související:

Ředitel vězeňské služby: Bude více práce ze méně peněz