Jak je postaráno o vojáky, do jejichž výcviku Armáda ČR investuje prostředky daňových poplatníků, zejména pak o specialisty, kteří se účastní i zahraničních operací? Platí občané ze svých daní uplatňování kolektivní viny, šikanu a „mazárny“?

Tyto otázky vzbuzuje příběh Michala Kurowského, o který se podělil v rozhovoru pro Svědomí národa. Redakce oslovila také řadu dalších vojáků, včetně důstojníka z útvaru, kde je četař Kurowski aktuálně zařazen. Mluvit se jim ale nechtělo a když, tak pouze anonymně. Zná totožnost všech vojáků, kteří se k případu vyjádřili. Informace, které poskytli, tak uvedla bez jejich jmenování.

Kurowski, který momentálně pracuje u 74. mechanizovaného praporu v Bučovicích, na pozici staršího průzkumníka u průzkumné čety velitelské roty, se účastnil dvou zahraničních operací, v Afghánistánu a na Slovensku. První byla mise v Afghánistánu na přelomu roku 2018/2019 na letecké základně Bagram.

„Zkusil jsem použít veškeré prostředky, které šly v rámci armády, jak přes stížnosti, kriminální policii, psal jsem ministryni obrany, podal podnět na Lékařskou komoru, řešil to v rovině právní. Vše bylo smeteno ze stolu s negativním výsledkem, že je vše v pořádku,“ vysvětluje Kurowski, proč se rozhodl svůj příběh medializovat.

Vše začalo na zahraniční operaci na Slovensku, kde zpochybnil bezpečnostní postupy. „Jedna z důležitých věcí je ta, že nám řekli, že v oblasti je potvrzen výskyt nebezpečné zvěře, a to konkrétně medvědů. Řekli, že minimálně deset medvědů tam je, ale že to bude pravděpodobně více. S tím byl spojen zákaz nočních výcviků a před den byl výcvik pouze poblíž techniky, abychom se měli kam schovat, kdyby se něco stalo. Po příjezdu velitelské roty nám bylo od pana kapitána ale oznámeno týdenní cvičení v prostoru. Průzkumná jednotka se pohybuje bez jakékoli techniky sama, potichu, po tmě a v těch nejhorších prostorech,“ říká starší průzkumník Kurowski.

Poté, co jednotka vyjádřila obavy, že není nejspíš v pořádku, aby šla na výcvik v noci, který byl původně kvůli bezpečnosti zakázán, přišla z vyšších pozic lhostejnost. „Pan kapitán se nám ale smál od stolu, že se bojíme medvědů,“ uvádí Kurowski. „Když jsme se ptali, jestli s sebou můžeme vzít alespoň munici nebo nějaké ochranné prostředky, nic takového nám povoleno nebylo, byť jindy chodíme všude po zuby ozbrojení,“ líčí Kurowski.

„Neříkám, že vojáci nejsou povinni nasazovat svůj život, s tím naprosto souhlasím, ale osobně nevidím důvod, proč bychom se měli v tomto případě vystavovat riziku bez jakékoli možnosti obrany a riskovat zmrzačení nebo smrt,“ vysvětluje.

A že „vaz mu zlomil“ požadavek na písemné potvrzení rozkazu. „Většina jsme se domluvili, že budeme požadovat písemné potvrzení rozkazu, ale zbytek jednotky se od toho nakonec odchýlil s tím, že když to nakonec bude jen přes dva dny, jednu noc, tak že se snad nic nestane, a až příště že by to řešili. Jelikož já mám nějakou zodpovědnost a přemýšlím o důsledcích, tak jsem se rozhodl požadovat písemné potvrzení rozkazu. Což byla má největší životní chyba,“ popisuje starší průzkumník Armády ČR.