V poslední době se stále diskutuje o tom, zda náš demokratický systém nenahradí opět totalita jako před rokem 1989. Náznaky, že k tomu plíživě spějeme, tu prý už jsou – a není jich málo. Vnímáte je rovněž?

Já si osobně myslím, že jde spíš o nepochopení těch pojmů. Samozřejmě že jsou tady procesy způsobu vládnutí, které by asi měly být lepší a otevřenější normálnímu člověku, aby viděl a věděl, jak se rozhoduje o těch důležitých věcech. Ale abych tyto věci takto polarizoval, to mi připadá naprosto nesmyslné.

Po roce 1989 jsme každý měli v té době euforie své velké ideály, nepochybně jste je měl i vy sám. Splnily se alespoň některé z nich?

Tak určitě ano. Že jsem v mnoha věcech čekal něco trošičku jiného, to je jistě taky pravda. Stejně tak jako to současné uspořádání naší společnosti je taky trochu odlišné od toho, které jsem si představoval v těch 90. letech. To všechno je fakt. Ale, víte já se na to nedívám pod nějakým vnitropolitickým drobnohledem, protože to je poněkud obecnější problém, se kterým se momentálně potýká celý ten civilizační prostor.

Že nesouhlasím s tím, koho dnes lidé volí, a myslím si o tom svoje – to je záležitost jiná –, protože demokracie je přece právě o tom, že vyhrává ten, kdo má více hlasů.

A myslíte si, že jsme skutečně jako společnost už natolik vyspělí a vyzrálí, abychom uznali vítězství toho, kdo získal ve volbách oněch 51 procent – a protože my máme jenom těch 49 procent, tak mu budeme naslouchat a respektovat ho?

No, tak já se domnívám, že ano. Nikoliv se mu ale podřizovat, samozřejmě!

Demokracie zkrátka tímto způsobem funguje a zatím nikdo žádný lepší systém nevymyslel. A že jsou tu lidé, kteří začnou využívat ten získaný mandát na něco jiného než původně deklarovali, to je sice pravda, ale v tom nejsme jako země zdaleka osamoceni, protože to je prostě nemoc celého toho systému.