Pane doktore, celoevropský průzkum „nálady obyvatelstva“ seznal, že 10 % Evropanů věří ve vítězství Ukrajiny, 20 % ve vítězství Ruska a třetina si myslí, že válka skončí kompromisem. U nás výrazná většina občanů chce, aby válka skončila i za cenu územních ústupků Ukrajiny. Copak se to děje? Je to „poraženectví“? Udělali naši činitelé chybu ve „strategické komunikaci“?

Jsem tradičně opatrný při uvažování o výsledcích toho, čemu se může říkat „průzkum nálad“, i když je označen, třeba jako tento, který citujete, za „celoevropský“. Jsem přesvědčený, že často jsou jejich data nepřesvědčivá. Opravňuje mne k tomu vlastní zkušenost z první poloviny let devadesátých, kdy jsem se účastnil tzv. výzkumu pro renomovanou nizozemskou organizaci. Po nějaké době něčeho podobného, německého, který byl zpracován tehdy na objednávku ES. Říkalo se tomu „výzkum veřejného mínění“ a mezi slovy mínění a nálady jsem neviděl a dodnes nevidím velké rozdíly. Mínění obvykle není projevem obecné vůle (volonté général), která je základem společenské smlouvy a zejména ve věku masové kultury a civilizace je vystaveno brutálnímu útlaku ze strany majitelů médií. Nálady jsou tak trochu literárně dramatický pojem, v lepším případě pojmenování emocionálního stavu, který od jiných má volně definovaný obsah. Jednoduše řečeno – co lidský jedinec, to jiná nálada. Právě proto je volně používána, zneužívána.

Rád k tomu cituji předrevoluční sentenci Benjamina Franklina, jednoho z Otců americké nezávislosti a vyslance osad ve Francii, že veřejné mínění obvykle není veřejné a většinou se ukáže, že není ani míněním.