„Od roku 2001 musíme bránit naše lužickosrbské školství v Sasku i v Braniborsku, protože se školní úřady snažily zabírat naše školy a třídy a oslabit jejich lužickosrbský profil. Jelikož nám bylo stále namítáno, že organizace Domowina může hovořit jen za své členy, tak jsme vytvořili volený Lužickosrbský sejm a po druhých volbách začneme nyní zase rokovat,“ říká Hajko Kozel, který byl při nedávných volbách do zmíněného orgánu opětovně zvolen. Přečtěte si, jaké má jedna z národnostních menšin Spolkové republiky Německo problémy.

Školy a volby

Starší právník a historik Hajko Kozel žije v Bautzenu alias Budyšíně, hlavním sídle Hornolužických Srbů. Mezi Lužickými Srby je známou a uznávanou autoritou. Umí samozřejmě německy, ale kromě horno- a dolnolužičtiny hovoří i několika dalšími slovanskými jazyky, takže i plynně česky. Setkali jsme se v kavárně Srbského muzea, jehož expozice a budova by mohla být příkladem všech menších muzeí. Nachází se právě v Budyšíně uvnitř hradeb nad řekou Sprévou. Jenže, jde asi jen o pozlátko možného zániku jednoho malého národa.

„Některé problémy se s námi táhnou. Asi tím nejpalčivějším je školství. Saská administrativa stále snižuje počet škol, kde se žáci učí náš jazyk a dějiny. A v Braniborsku úřady oslabují lužickosrbský profil našich škol. Takže povědomí o našem národě v mladé generaci zaniká. Bráníme se tomu, ale daří se nám to jen málo,“ říká levicově zaměřený intelektuál Kozel a dodává: „Když jsme oslovili saské a braniborské ministerstvo vnitra, jestli bychom nemohli uspořádat volby do našeho parlamentu, tedy Lužickosrbského sejmu, společně s volbami do zemských sněmů, odmítli to. Přitom by šlo jen o malou administrativní změnu. Museli jsme tedy volby dělat korespondenčně.“

Námitky Sasů

Na naše dotazy na saském ministerstvu školství a kultury se ozval mluvčí Dirk Reelfs s tím, že je v Sasku řada lužickosrbských škol a poslal odkaz na hodně starý článek Srbské školy v Sasku. V něm se například píše: „Všichni žáci by měli ve škole dosáhnout aktivního srbsko-německého bilingvismu… Od školního roku 2002 až 2003 byl na třinácti školách testován nový koncept meziškolním projektem ‚bilingviní srbsko-německá škola‘… Projekt skončil v roce 2010.“ Dále se tam píše, že všichni žáci budou na srbských školách vyučováni dvojjazyčně, předmět srbština se vyučuje ve třech jazykových skupinách a na dvojjazyčné učitele dohlížejí koordinátoři. Ani slovo o tom, kolik lužickosrbských škol tedy vlastně existuje či zaniklo.

Fotogalerie: - Východní výspa Německa

Kdosi ze saského ministerstva vnitra, kdo se ani nepodepsal, odpověděl takto: „Ani zákon o Lužických Srbech, ani saská ústava nepředpokládají vytvoření lužickosrbského parlamentu… Zájmy občanů lužickosrbského etnika na státní, regionální a místní úrovni může zastupovat zastřešující organizace lužickosrbských spolků a klubů. Taková zastřešující organizace existuje… Kromě toho Saský zemský sněm volí většinou odevzdaných hlasů Radu pro lužickosrbské záležitosti… Záležitosti, které se dotýkají práv lužickosrbského obyvatelstva s ní musí saský zemský parlament a zemská vláda konzultovat… Žádné jiné oficiální zastoupení není zákonem ani ústavou stanoveno. Volby a jimi určený výbor tedy postrádají veřejnoprávní základ, a proto stát nemůže procesu přislíbit žádnou podporu.“

Lužičtí Srbové

K vysvětlení postavení Lužických Srbů v Německu je nutné ozřejmit některé pojmy. Malý západoslovanský národ obývající jihovýchodní část východního Německa, historicky zvanou Lužice, se podle samostatných jazyků dělí na obyvatele Dolní – žijí většinou v Braniborsku – a Horní – žijící hlavně v Sasku – Lužice. První mají neoficiální hlavní město Cottbus alias Chotěbuz, druzí již zmíněný Budyšín. Lužičtí Srbové – je jich zhruba 60 000 – jsou jednou z původních národnostních menšin Německa, jako třeba Dánové nebo Frísové. Ostatně někteří lidé se k této národnosti hlásí i v Polsku a Česku.

Od roku 1912 v této oblasti působí lužickosrbská národní a kulturní organizace Domowina, která zastřešuje řadu tamních spolků. Za nástupu nacismu byla samozřejmě rozpuštěna a mnoho Lužických Srbů vystaveno těžké perzekuci. Malý slovanský národ ale i poté a vlastně dodnes naráží na mantinely německé shovívavosti v jednotlivých spolkových zemích. Proto se jeho představitelé rozhodli vytvořit si vlastní volený parlament, tedy Lužickosrbský sejm, který má po dvanácti poslancích z každé ze dvou odnoží lužickosrbského národa. První volby se konaly v roce 2018 a druhé skončily nedávno. Právě nyní proběhne první zasedání nového parlamentu. Ostatně Hajko Kozel získal ve volbách úplně nejvíc hlasů.

Psali jsme:

Německo: Flastr novináři za vtip o ministryni vnitra. Jeden obrázek

„Budou kopat a řvát“. Podle Trumpova ministra se Evropané podvolí

Přelom v Německu: AfD dotáhla první místo. A lidé jen zírají, co předvádí Merz

Nejmenší slovanský národ píše Rusům i Ukrajincům a nabádá k míru. V Německu za to nálepkují