Zpravodajské partnerství mezi Washingtonem a Kyjevem je základem schopnosti Ukrajiny bránit se v konfliktu s Ruskem. CIA a další americké zpravodajské agentury poskytují informace pro cílené raketové údery, sledují pohyb ruských vojsk a pomáhají podporovat špionážní sítě. Toto spojenectví ale nevzniklo až ve válečné době, ale postupně se tvořilo od roku 2014 a rostlo v éře tří různých amerických prezidentů. Z Ukrajiny, jejíž zpravodajské služby byly dlouho považovány za důkladně zkompromitované Ruskem, se díky tomu stal jeden z nejdůležitějších zpravodajských partnerů Washingtonu v boji proti Kremlu.

Ruský prezident Vladimir Putin dlouhodobě obviňuje západní zpravodajské služby z manipulace Kyjeva a zasévání protiruských nálad na Ukrajině. Ke konci roku 2021 podle jednoho z vysokých evropských představitelů Putin zvažoval, zda zahájit invazi v plném rozsahu, když se setkal s šéfem jedné z hlavních ruských špionážních služeb, který mu řekl, že CIA spolu s britskou MI6 kontrolují Ukrajinu a dělají z ní předmostí pro operace proti Moskvě.

Ve skutečnosti to ale podle obsáhlé analýzy The New York Times byla ukrajinská strana, která se dvořila americkým tajným službám. Američtí představitelé se často zdráhali plně zapojit, protože se obávali, že ukrajinským představitelům nelze věřit, a měli obavy, aby neprovokovali Kreml. Postupem času ale vznikla oboustranně výhodná spolupráce, kdy americká strana poskytuje peníze, vybavení a výcvik a ukrajinská rozvědka na oplátku po dekádu zásobovala CIA informacemi o Rusku.

Ve více než 200 rozhovorech současní i bývalí představitelé Ukrajiny, Spojených států a Evropy popsali partnerství, které zpočátku málem ztroskotalo na vzájemné nedůvěře, než se postupně rozšířilo a z Ukrajiny se stalo centrum pro sběr zpravodajských informací, které zachytilo více ruské komunikace, než mohla stanice CIA v Kyjevě zpočátku zvládnout.

Začátky

Partnerství CIA na Ukrajině se datuje od dvou telefonátů v noci 24. února 2014, osm let před ruskou invazí. Miliony Ukrajinců právě převálcovaly prokremelskou vládu a prezident Viktor Janukovyč a jeho šéfové špionáže uprchli do Ruska. V této vřavě se moci rychle ujala křehká prozápadní vláda.

Nový vládní šéf špionáže Valentyn Nalyvaičenko přijel do sídla domácí rozvědky a na nádvoří našel hromadu doutnajících dokumentů. Uvnitř bylo mnoho počítačů vymazáno nebo infikováno ruským malwarem. „Bylo tam prázdno. Žádné světlo. Žádné vedení. Nikdo tam nebyl,“ řekl Nalyvaičenko v rozhovoru.

Šel do kanceláře a zavolal šéfovi stanice CIA a místnímu šéfovi MI6. Byla už skoro půlnoc, ale přesto je svolal do budovy, požádal o pomoc při obnově agentury od základů a navrhl trojstranné partnerství. „Tak to všechno začalo,“ zavzpomínal Nalyvaičenko.

Situace se vyvíjela rychle, protože se Putin zmocnil Krymu. Jeho agenti podnítili separatistické povstání, které přerostlo ve válku na východě země. Ukrajina se ocitla ve válečném stavu a Nalyvaičenko se obrátil na CIA s žádostí o snímkování z nadhledu a další zpravodajské informace, které by pomohly bránit její území.

V době, kdy se násilí stupňovalo, přistálo na letišti v Kyjevě neoznačené letadlo americké vlády s Johnem O. Brennanem, tehdejším ředitelem CIA, který podle amerických a ukrajinských představitelů řekl Nalyvaičenkovi, že CIA má zájem o rozvoj vztahů, ale pouze takovým tempem, které agentuře vyhovuje.

Pro CIA totiž bylo neznámou, jak dlouho Nalyvaičenko a prozápadní vláda vydrží. CIA se na Ukrajině spálila už dříve. Brennan proto ukrajinské straně měl vzkázat, že se musí zbavit ruských špionů, kterými byla SBU prolezlá, a musí poskytnout hodnotné zpravodajské informace. Zároveň CIA odmítala poskytovat Ukrajině jakoukoliv zpravodajskou podporu, u níž by se dalo očekávat, že bude mít smrtící následky pro ruskou stranu.

Výsledkem bylo křehké vyvažování. CIA měla posílit ukrajinské zpravodajské služby, aniž provokovala Rusy. Nalyvaičenko mezitím vybral nového šéfa kontrarozvědky, svého dlouholetého pobočníka, generála Kondratjuka, a vytvořili novou polovojenskou jednotku, která byla nasazena za nepřátelskou linií, aby prováděla operace a shromažďovala zpravodajské informace, které jim CIA nebo MI6 neposkytly. Tato jednotka byla známá jako páté ředitelství.

Toho léta vybuchl ve vzduchu let Malaysia Airlines 17 letící z Amsterdamu do Kuala Lumpur a zřítil se na východě Ukrajiny, přičemž zahynulo téměř 300 cestujících a členů posádky. Páté ředitelství během několika hodin po havárii předložilo odposlechy telefonních hovorů a další zpravodajské informace, které rychle připsaly odpovědnost Ruskem podporovaným separatistům. CIA byla ohromena a poprvé se významně angažovala tím, že poskytla zabezpečené komunikační vybavení a specializovaný výcvik příslušníkům pátého ředitelství a dvou dalších elitních jednotek.

Generál Kondratjuk byl v roce 2015 odvolán z pozice šéfa kontrarozvědky, ale dostal se do čela vojenské rozvědky HUR. Na rozdíl od domácí agentury měla HUR pravomoc shromažďovat zpravodajské informace mimo zemi včetně Ruska. Právě Kondratjuk se nadále snažil upevnit spolupráci s americkými zpravodajskými službami. V roce 2015 přišel Kondratjuk na schůzku se zástupcem šéfa stanice CIA a bez varování předal hromadu přísně tajných spisů.

Tento první balík obsahoval tajemství o Severní flotile ruského námořnictva včetně podrobných informací o nejnovějších projektech ruských jaderných ponorek. Zanedlouho z jeho kanceláře pravidelně odcházely týmy důstojníků CIA s batohy plnými dokumentů. „Pochopili jsme, že musíme vytvořit podmínky důvěry,“ uvedl k tomu generál Kondratjuk.

„Vztahy se jen upevňovaly a upevňovaly, protože obě strany v tom viděly hodnotu, a americké velvyslanectví v Kyjevě se stalo nejlepším zdrojem informací, signálů a všeho ostatního o Rusku,“ řekl bývalý vysoký americký úředník. „Nemohli jsme se toho nabažit.“

V lednu 2016 odletěl generál Kondratjuk do sídla CIA ve Virginii, kde agentura často pořádá slavnostní setkání s vysokými hosty. Agentura souhlasila s tím, že pomůže HUR modernizovat a zlepšit její schopnost zachytit ruskou vojenskou komunikaci. Výměnou za to generál Kondratjuk souhlasil, že se s Američany podělí o všechny nezpracované zpravodajské informace. Nyní bylo partnerství skutečné a pokračovalo i po nástupu Donalda Trumpa do prezidentské funkce a jmenování Mika Pompea šéfem CIA.

Úspěšná spolupráce

CIA například s pomocí ukrajinské rozvědky vybudovala síť špionážních základen, které zahrnují dvanáct tajných míst podél ruských hranic. Ukrajinci například pomohli Američanům při pátrání po ruských agentech, kteří se vměšovali do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Tehdy také začala CIA cvičit elitní ukrajinské komando – známé jako Jednotka 2245 –, které zachycovalo ruské drony a komunikační zařízení, aby je technici CIA mohli zpětně analyzovat a prolomit moskevské šifrovací systémy. Jedním z důstojníků této jednotky byl Kyrylo Budanov, který nyní vede ukrajinskou vojenskou rozvědku. CIA také pomohla vycvičit novou generaci ukrajinských špionů, kteří působili v Rusku, v Evropě, na Kubě a na dalších místech, kde jsou Rusové silně přítomni.

Budanova pověřil vedením HUR prezident Volodymyr Zelenskyj v roce 2020. „Partnerství jen sílilo. Systematicky se rozrůstalo. Spolupráce se rozšířila do dalších sfér a nabyla většího rozsahu,“ pochvaloval si Budanov.

Vztah byl tak úspěšný, že jej CIA chtěla zopakovat s dalšími evropskými zpravodajskými službami, které sdílely zaměření na boj proti Rusku. Šéf Russia House, oddělení CIA dohlížejícího na operace proti Rusku, zorganizoval tajné setkání v Haagu. Tam se zástupci CIA, britské MI6, HUR, nizozemské služby a dalších agentur dohodli, že začnou více sdružovat své zpravodajské informace o Rusku. Výsledkem byla tajná koalice proti Rusku – a Ukrajinci byli jejími důležitými členy.

Spolupráce se ukázala jako klíčová v době před ruskou invazí na Ukrajinu a těsně po ní. Vztah byl dokonce natolik zakořeněný, že důstojníci CIA zůstali na tajné základně na západní Ukrajině, když Bidenova administrativa evakuovala americký personál v týdnech před ruskou invazí v únoru 2022. Během invaze důstojníci předávali důležité zpravodajské informace včetně toho, kde Rusko plánuje údery a jaké zbraňové systémy použije. „Bez nich bychom se Rusům nemohli postavit na odpor ani je porazit,“ řekl Ivan Bakanov, tehdejší šéf ukrajinské rozvědky SBU.  

Nyní jsou tyto zpravodajské sítě důležitější než kdy jindy, protože Rusko je v ofenzivě a Ukrajina je více závislá na sabotážích a raketových úderech dlouhého doletu, které vyžadují špiony daleko za nepřátelskými liniemi. A ty jsou stále více ohroženy: pokud republikáni v Kongresu ukončí vojenské financování Kyjeva, CIA se možná bude muset uskromnit. Ve snaze uklidnit ukrajinské představitele navštívil minulý týden tajně Ukrajinu ředitel CIA William J. Burns, což byla jeho desátá návštěva od invaze. Čilá spolupráce tak bude jistě ještě nějakou dobu pokračovat.