„Jediná informace, kterou o střelci potřebujete vědět, je, že to byla zbabělá nula. Odsouzeníhodný člověk. Nic víc,“ napsal jen několik hodin po šíleném útoku na Filozofické fakultě UK nový šéfredaktor časopisu Reflex Martin Bartkovský.

Tím vysvětloval, proč se časopis a jeho web okamžitě po střelbě rozhodl nezveřejňovat jméno střelce, čímž by prý dělal jen reklamu zlu.

Hned druhý den se přidali otevřeným dopisem studenti žurnalistiky, kterým vadilo, že média zveřejnila totožnost pachatele a zveřejnila fotografie prchajících studentů.

„Jako studenti žurnalistiky a budoucí generace novinářů jsme zděšeni přístupem některých redakcí. Domníváme se, že v řadě z nich došlo k porušení etického kodexu a k prokázání, že média jsou pouhým zdrojem příjmů, nikoliv informační službou,“ zaznělo v jejich otevřeném dopise. Někteří z nich, kteří už pracují v redakcích, prý na své šéfredaktory apelovali, ale marně.

Hledání motivů šíleného útoku (jejich slovy „šíření myšlenek vraha“) podle nich nemá zpravodajský přesah a obvinili redakce, že k němu přistupují pouze s vidinou většího zisku. Stejné senzacechtivé důvody podle nich vedly i k tomu, že bylo zveřejněno jméno útočníka.

Odkazovali se na názor amerického psychologa, věnujícího se fenoménu střelby na školách, který dokládá, že řada střelců odkazuje na předcházející střelce jako na své vzory. „Cílem útočníků je, aby se právě tyto zápisky vrahů spolu se jménem a podobou dostaly k veřejnosti. A aby se mohly stát podkladem pro další lidi, kteří ‚dokonají dílo‘ svého předchůdce,“ padlo v dopise.

S argumentem, že posláním žurnalistiky není jenom přinášet informace, ale také kultivovat veřejnou debatu, vyzvali studenti k zásadní změně zpravodajského přístupu.

Jejich výzva našla ohlas u některých pedagogů a dva známí žurnalisté se následně za to, co psali v odpoledne po útoku, pokorně omluvili. Všechna média začala příjmení střelce psát maximálně iniciálou, ačkoliv bylo všeobecně známé a zaznělo opakovaně i ve veřejnoprávním vysílání.

I ParlamentníListy.cz čelily výzvám, aby v textech ze čtvrtečního odpoledne zpětně smazaly střelcovo příjmení, což jsme odmítli.

Stále častěji zazníval názor, že prosté informování o střelbě a střelci je „děláním reklamy“ a „clickbaitovou žurnalistikou“.

Současně s tím policie šířila příběhy a čísla o tom, jak za internetové komentování střelby začíná trestně stíhat, včetně šíření videa, kterak k jednomu z pisatelů vtrhává do bytu komando.

Proti tomu se po státním smutku a vánočních svátcích začali ozývat i někteří novináři. Byla rozporována teze ze studentského dopisu, že informování o střelbě je „reklamou střelci“, což platí možná v některých kruzích v USA, ale všude jinde bylo o pachatelích podobných útoků informováno zcela otevřeně.

V úterý 9.1. se uskutečnila tisková konference, na které policie prezentovala zásah proti střelci. Na jejím podkladě se o průběhu zákroku začalo veřejně diskutovat, část spočívající v eliminaci střelce byla všeobecně oceňována, pochybnosti se objevily o tom, zda policie udělala vše, co se dalo udělat předtím, než masakr začal.