Skutečnost, že se na Slovensku mění realita veřejnoprávního mediálního prostoru podle nového zákona, který navrhla ministryně kultury Martina Šimkovičová za SNS, tedy že se ruší stávající RTVS, Rozhlas a televízia Slovenska, a místo toho se ustavuje Slovenská televízia a rozhlas jako nová instituce včetně nového vedení, jsme zmínili před týdnem. „Ministryně tento krok obhajovala na tiskové konferenci, kde uvedla několik důvodů, proč k tomu dochází. Mě z těch důvodů nejvíce zaujaly dva, které velmi důvěrně známe z podoby zažívané u nás. Jedním je to, že na obrazovku Slovenské televize, dosaďte si také klidně České televize, nesmějí určité typy názorů, nesmějí tam určití lidé, kteří tyto názory sdílejí nebo šíří, je vyloučena diskuze a názorová polemika, protože se tam šíří jen jeden povolený názor,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ministryně Šimkovičová k tomu doslova řekla, že „je jediné spektrum a jedna jediná pravda“. „My tuhle realitu známe z České televize dlouhodobě. To, že se vyskytla i na Slovensku, je smutné, protože Slováci se, alespoň tedy pod někdejším ředitelem Rezníkem, pokoušeli přece jenom trošku více o nějakou pluralitu než my zde. Ale v posledním období za pana premiéra Matoviče to vzalo podobný vývoj jako naše Česká televize. To znamená, že ji obsadily názorově unisonní skupiny, které prosazují pouze jednu jedinou povolenou pravdu, která se smí říkat. A všechny ostatní jsou téměř mimo zákon nebo každopádně mimo prostor veřejnoprávní televize, což je samozřejmě proti zákonu o České televizi a též proti někdejšímu zákonu o Slovenské televizi z doby, kdy se dělila federální státní Československá televize v roce 1991 až 1992,“ poukazuje mediální analytik.

Polemika ani věcná diskuse v ČT neprobíhají

Druhý důvod, proč považuje tento návrh za smysluplný a odůvodněný, spočívá v tom, co vyjádřila ministryně Šimkovičová tím, že se lidé utíkají k alternativním médiím, protože se v nich dozví něco jiného než v těch mainstreamových. „Ta vedou zpravidla jeden jediný tón, jemuž je v alternativě nastaveno zrcadlo, najdou se v ní doplňkové informace, argumenty a tak dále. Bylo by správné, ostatně říkal to i pan Souček svého času, když nastupoval jako generální ředitel do České televize a sklidil za to od různých liberálních demokratů v médiích i mimo ně jistou nevoli, takže ho možná už přešlo přesvědčení, že by i v České televizi měly existovat pořady, jichž by se účastnili odborníci z různých názorových okruhů a vedla by se v nich polemika a věcná diskuze. Tak v České televizi se to neděje, ale na Slovensku se to dít má, dokonce na to má být zákon,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Myslí si, že kdyby se naplňovaly zákony tak, jak byly před více než 30 lety sepsány, tak nemusíme vůbec nic měnit. „Vždyť poslání veřejnoprávního média bylo v obou zákonech jak v českém, tak ve slovenském, vyjádřeno velmi přesně a téměř podobnými, ne-li stejnými slovy, Tedy, že posláním veřejnoprávního média, ať už je to televize nebo rozhlas, je umožnit právě tuto pluralitní diskuzi a dát divákovi možnost, aby si z různých názorů sestavil vlastní stanovisko. To je základní mantra, kolem níž se točí i argumentace paní Šimkovičové. Bohužel, netočí se kolem toho veškerá diskuse o České televizi. Asi je to opravdu už bludný kruh a asi je třeba to rozetnout jako gordický uzel, jak to udělali v Řecku a začít na zelené louce. Teď to dělají na Slovensku. Mají pro to důvody, které jsem uvedl, a ty jsou zcela oprávněné,“ tvrdí mediální odborník.

Zákon umožní špehovat novináře, co zjišťují

Před několika dny prošel Evropským parlamentem zákon, který má zkratku EMFA (European Media Freedom Act), tedy Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. „Prošel, jak se dalo čekat, hladce. Jeho parametry představila už loni na podzim naše slavná paní Jourová, známá to bojovnice za svobodu slova a proti cenzuře. Ten záměr byl nyní legislativně potvrzen, i když je v něm několik opravdu pěkných záludností. Jedna z nich spočívá v tom, že je zde definována jakási záruka v požadavku na transparentnost majitelů médií. Informace o majitelích médií by měly být v nějaké mezinárodní celoevropské databázi vlastnictví médií, a ta by měla obsahovat nejen údaje o koncovém majiteli toho média, ale i o jeho dalších oblastech podnikání. Není divu, že tento krok zdůvodnil náš pirátský soudruh – pardon, zástupce – Kolaja,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.