V malých obchodech vlastně začíná a zároveň končí prodej kalendářů. Ty si lidé nakoupili před koncem roku v supermarketech, kde na rozdíl od maloprodejen tehdy byla „ruka Páně otevřená“.

Vítejte, obálky!

Zajímavou komoditou jsou obálky. Jak říká zákazník Jan Kokr v jednom z plzeňských obchodů, obálky koncem roku prostě došly. „A byly jen na poště, ale za osm korun kus! Sice tvrdší, ale když v papírnictví ji dostanete za kačku, tak je to rozdíl, že.“ A v supermarketech byly prakticky vyprodané, i ta velká balení.

„To jsem ještě nikde nikdy nezažil,“ kroutil hlavou podsaditý padesátník. Prý sběratel, který posílá svým kolegům ve světě čisté pohledy a další zajímavosti. „Samozřejmě že ty nejlevnější obálky byly na poště beznadějně vyprodané…“

… jakéhopa a kolikátého máme…?

„Kalendáře skoupily velké řetězce, takže u distributorů a výrobců už na konci roku vůbec nebyly,“ říká jedna z prodavaček papírenského zboží. „Teď už je to uvolněné, ale kdo si koupí kalendář nebo diář koncem prvního měsíce, i když bude za dobrou cenu? Vyhráli ti, kdo si jej koupili na podzim, nebo dokonce koncem prázdnin.“

Není to nic divného, jen se podívejte na nabídku třeba sladkostí – už jsou v prodeji velikonoční náměty. Že je poněkud uhozené kupovat si čokoládové vajíčko v polovině ledna? Svět se zbláznil…

V nabídkách papírnictví vidíte obrovské množství čínského zboží. Obyčejné samolepicí barevné papírky jsou také ze země draka. Ale prý to bude dražší, protože doprava vázne, pronájem kontejnerů je pomalu o polovinu výše. Přesto si lidé budou kupovat propisky a poznámkové bloky z Číny, než aby upřednostnili české výrobky, třeba z brněnských papíren…