„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,“ vyjádřil se k demonstraci člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov. Přiměl jej k tomu dramatický výstup, který na Václavském náměstí předvedla „ve jménu pravdy a lásky“ herečka Jitka Čvančarová. „Nejste lhostejní, chcete žít krásně svůj život. Jste introverti, kterým nedělá dav dobře, a jste tu, nejste někde na plovárně, klaním se vám,“ vzkázala Václaváku.

Petrov k tomu poznamenává, že 120 tisíc lidí pořád není 1,5 milionu, kteří dali Andreji Babišovi hlas ve volbách. Získal ale dojem, že demonstranty tahle demokracie nezajímá, ale prostě chtějí sesadit Babiše. Takže člen RRTV odhaduje další vývoj: „Pauza přes léto a těžký finiš na podzim. Na řadu možná přijdou i ty dlažební kostky.“ A právě proto připomíná známou Modlitbu Marty Kubišové.

Václavákovské pojetí demokracie zpochybnil také tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. Ten poznamenal, že zatímco v roce 1989 se na náměstí pod koněm skandovalo „Svobodné volby“, nyní se tam demonstruje naopak proti svobodným volbám.

Již předtím dával na Facebook jinou fotografii „plného Václaváku“, než ikonické snímky z listopadu 1989 s Václavem Havlem na balkóně. Zaplněné toto náměstí totiž bylo i v roce 1948. Podle Ovčáčka se současné protesty podobají právě Únoru, protože jsou „tlakem nenávisti“. A dodal, že právě tato historie nás učí, že když se této nenávisti ustoupí, čeká nás 40 let totality.

Na současných protestech, které se pateticky nazývají „zlátnoucí naděje“, vidí Ovčáček pět zásadních bodů: Útok na svobodu a demokracii, fanatismus s nenávistí, vliv zahraničí v podobě politických neziskovek, angažovanou agitaci novinářů, a nakonec směšný patos vystupujících umělců.

Později Ovčáček ještě přidal spekulaci, že barevné určení „zlátnoucí“ asi ukazuje, jakou barvu bude mít případná česká verze „barevné revoluce“ po ukrajinské „oranžové“ nebo gruzínské „růžové“. Celá tato éra bývá označována jako „barevné revoluce“.

Vliv zahraničních neziskových organizací a jejich zájmů připomínala i novinářka Lucie Groene. Ta chápe události v Praze tak, že se „neziskovky s centrálami v zahraničí, radikální globalizovaná extrémní levice, tzv. umělci a nevolitelné pidistrany rozhodly svrhnout premiéra, protože se jim nelíbí rozhodnutí milionu českých občanů v demokratických volbách“. Vyjmenovaným skupinám podle ní aktuálně jde především o udržení vlivu v médiích, zejména v České televizi, kterou dlouhá léta využívají pro své zájmy. Proto stále hovoří o ohrožení veřejnoprávních médií.

Lapidárně to na Facebooku shrnul občan Petr Viktorýn, kterému prý nikdo nevymluví, že na Václaváku dochází k pokusu o „český euromajdan“.

Rozpačitost dali překvapivě najevo i ti, kteří s demonstranty sympatizují. Jakub Horák, tvůrce pirátské volební kampaně „Pusťte nás na ně“, vidí problém v generačním zkostnatění opozice. „Dokud budou protesty zarámovaný tím, že v Parlamentu řeční Kalda, venkov to nevezme,“ napsal natvrdo.