Českým prezidentem zahraniční státník, oběť kádrovácké vlny a advokátský text televizního radního, o tom všem bude aktuální přehled mediálních zajímavostí. „Začnu nejděsivějším mediálním produktem těchto dnů. Je jím úvodník pana Taberyho v Respektu pod titulkem ‚Angela Merkel českou prezidentkou?‘ Přečetl jsem si ho asi šestkrát, protože jsem ani popáté nevěřil tomu, že to ten Tabery myslí vážně. Pošesté už mi bylo jasné, že to vážně myslí. Poté, co pozurážel Miloše Zemana, což je v Respektu standard a nikoho to nepřekvapí, se zamýšlí nad tím, kdo bude po něm prezidentem v zemi, která – cituji – ‚dala světu TGM a Václava Havla‘. To nebude snadné a jak píše, je třeba ‚vrátit lesk úřadu českého prezidenta‘. Já bych jenom historicky připomněl, že jakýsi nadpozemský statut prezidentského úřadu tady máme nejenom od časů Masarykových a Benešových,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Poukazuje na to, že „tatíčkovský“ komplex dědictví rakousko-uherské monarchie se přenesl i na prezidenty komunistické éry. „Jakási přirozená úcta většiny obyvatel, ačkoli třeba politicky s prezidenty typu Novotného či Husáka nesouhlasili, tu byla pořád. Prezident má společenský statut daný Ústavou, ale je tu i ten neformální, jak říkám tatíčkovský. Toho využil pan Václav Havel, který se přímo zosobňoval jako jakási ‚reinkarnace‘ tradice Tomáše Masaryka. Konec konců byly tam podobnosti, třeba náchylnost Lidových novin k Hradu, ať už za Masaryka nebo za Havla a další věci. Nebo snaha o pozici nad politikou, jak u Masaryka, tak u Havla byla velmi patrná. A nebyla to jen nepolitická politika, ale i jeho vystupování, kdy zásadně mluvil třetí osobou množného čísla ‚oni politici‘, ‚oni dělají‘, jako že já, Havel, prezident, politikem nejsem. To jen na okraj, abych trochu navrtal idealizaci pana Taberyho, že Masaryk a Havel byli světci na piedestalu,“ podotýká mediální analytik.

Češi nechtěli za prezidenta ani švýcarského občana

Můžeme jim stavět sochy od rána do večera, ale fakta nezměníme. „Nikdo není dokonalý, ani Havel nebyl dokonalý a je dobré to vědět. Panu Taberymu ale jde o to vnutit našemu národu jako budoucí prezidentku německou kancléřku Angelu Merkelovou, která po patnácti letech skončí v čele vlády a nechce znovu kandidovat. A to jí je pouze šestašedesát, takže je relativně ještě ve vhodném věku pro výkon takové funkce. Pan šéfredaktor se však vůbec nezabývá tím, že to, že jde o Němku, by mohlo fungovat jako lehce kontraproduktivní červený hadr na českou veřejnost. To si nepřipouští ani na vteřinu. Naopak hlásá: ‚Vůbec nepochybuji o tom, že by ji Češi zvolili, ale mám obavu, že se jí do toho nebude chtít‘. To je úžasná agitační věta. Navíc je postavena na domněnce, která není zdůvodněna. Kde přišel pan Tabery na myšlenku, že Češi stojí o to mít v čele státu Němku? Vždyť za svého prezidenta nechtěli ani švýcarského občana Schwarzenberga,“ upozorňuje Petr Žantovský.