„Pane předsedající, vaším prostřednictvím k vám samotnému. Pan Marian Bojko se nemusí stydět, protože on není členem zkorumpované politické partaje, která si nazvrací do úst, kdykoliv jde o to, že by mohla přijít o svoje socanské posty ve vládě. Vy jste tady už několikrát předvedli, jací jste vy, socani, zbabělci,“ rozhorlil se Volný, když dostal slovo.

„Pane poslanče, buď budete hovořit k věci, nebo vás vypnu,“ napomenul jej Hanzel. „Já budu hovořit, jak chci, jsem zvoleným zástupcem lidu, nepřerušujte mě,“ obořil se Volný. „Buď budete mluvit k věci, nebo vás vypnu,“ zopakoval Hanzel. „Tak já si půjdu sednout k vám na klín a řeknu vám to rovnou do vašeho mikrofonu,“ odvětil Volný za smíchu a bouchání přítomných. Následně mu však Hanzel vypnul mikrofon. Volný se otočil a prohlásil: „Já tam přijdu.“ „No tak to přijďte,“ řekl Hanzel. Nečekal asi, že Volný skutečně za jeho stolek vyrazí. 

„Takže jestli se má někdo za něco stydět, tak jste to vy. My víme, jak se vám říká v Karviné, Hanzel desítka. Proč? Hanzel, to je vaše jméno a desítka...,“ už nedořekl Volný. Hanzel mu vypnul mikrofon. Volný se vydal za ním. „Komedie v přímém přenosu. Poprosím, aby přišla ochranná služba,“ řekl Hanzel, když Volný docházel k němu.

V tu chvíli se Volný již chopil Hanzelova mikrofonu a začal za pokřikování poslanců „to není možný“ mluvit do mikrofonu. „Pane Hanzele desítko, takhle mě určitě neumlčíte, jasné,“ začal, Hanzel se mu v tom však snažil zabránit. Oba muži se drželi za ruce, Volný se bránil, že takto nebude umlčen. Mezitím přispěchal na pomoc sociální demokrat Jan Chvojka a snažil se vypnout mikrofon. Z druhé strany pak přispěchal další poslanec ČSSD, Ondřej Veselý, který se snažil Volného odtáhnout za sako.