Jedním z negativních dopadů toho, jak špatně fungují česká média, je to, v jakých bludech často žije veřejnost, s jakými nesmyslnými názory přichází do styku a jak se potom transformují v závěry naprosto bizarní. „Jeden z takových příkladů jsem našel na Seznam Médiu. Vím, že je to blogosféra, nicméně je to také příklad vox populi, jak se říká. Našel jsem tam článek, který nese v titulku otevřenou otázku: ‚Potřebujeme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání?‘ Autor se zabývá tím, že tzv. velká vysílací Rada je zbytečným orgánem, že stojí moc peněz, že je to jakési reziduum minulosti. Série jeho unikátních zjištění začíná konstatováním, že tahle Rada dohlíží na obsahy vysílané v elektronických médiích. Ovšem neříká, jakým způsobem, takže to z jeho podání vypadá, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je něco jako cenzurní úřad, který zkoumá odvysílané obsahy v rozhlasu a v televizi,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Logicky dochází k závěru, že takový orgán je zbytečný a že by bylo lépe se zamyslet nad tím, když už ta Rada existuje a nemá ve své jurisdikci internetová média, jestli by nebylo lepší ji opatřit pravomocemi i vůči internetu. „Musím říci, že mě to přivedlo k jakémusi hořkému smíchu, protože to je přesně důsledek toho, jak špatně informují naše oficiální média. Vytvářejí v hlavách lidí chaos, který je způsoben tím, že nejsou poskytovány relevantní, správné a pravdivé informace, takže autor v daném případě nedokáže pochopit, k čemu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je. Jen velmi stručně bych to doplnil, aby si autor i naši čtenáři udělali jasnou představu. Tahle Rada vznikla počátkem devadesátých let v okamžiku, kdy byl přijat zákon, který umožňoval duální vysílání elektronických médií, to znamená jednak veřejnoprávní a jednak soukromé,“ připomíná mediální analytik.
Bianco šek pro ty, kdo by rádi kontrolovali obsah internetu
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník