„Písničkář by měl spíš zpívat než kecat,“ řekl hned na úvod, ale přesto zahájil slovní výklad. Nekritický obdiv vůči komukoliv je podle něj už z principu nezdravý. „Jsme lidé, lidé dělají chyby, a lidé, kteří dělají velké věci, často dělají velké chyby. Důležité je, aby ty velké věci převýšily to, co se vám nepovede.“

Jenže někdo to podle něj má jinak. Někdo dostane pytel talentu a stejně ho promrhá. A Horváth zcela jasně míří na Jaromíra Nohavicu slovy: „To se nestalo teď v Kremlu. To je dlouhý smutný příběh jednoho slabocha, který lhal úplně všem a myslel, že všechny obelže.“

Pak se naklonil do kamery a jakoby šeptem dodal: „Já myslím, že by si Mirek z té Moskvy místo té medaile radši přivezl ty kompro složky, co tam na něj mají.“

A pak hlasitěji dodal: „To už tak je, s ďáblem se karty nehrají.“ A pak už ohlásil píseň s názvem Ono to nechtělo.

Začal o tom, jak v Ostravě zpíval písně od Kryla a celé náměstí „dýchalo tu pravdu“. A pak prý vše zkazil jakýsi místní domorodec, který na něj houkl: „Synku, včil od Nohavicy.“ Písničkář Horváth s dramaticky zkrouceným obličejem líčí, jak vážně chtěl zazpívat něco od Jaromíra Nohavicy, ale „ono to nechtělo“.