V obecné rovině platí, že úředníci působící v Bruselu by měli pracovat ve prospěch Evropské unie jako celku a nikoli jen ve prospěch své země. Realita je však podle Tomáše Prouzy taková, že se úředníci na všech úrovních mohou postarat o to, že ostatní členské státy lépe pochopí, co se v Česku děje a pochopí také postoj Čechů k té či oné otázce. Vysvětlení těchto názorů totiž slyší z úst lidí, kteří v Česku vyrostli a vědí, jak přemýšlejí jejich krajané.

Právě proto nám podle někdejšího tajemníka pro evropské záležitosti škodí, když především na vedoucích postech v Bruselu máme méně lidí než třeba Slováci nebo Maďaři. Prouza má na mysli počty ředitelů odborů, ale i počty šéfů generálních ředitelství Komise. Podle Prouzy je to škoda, protože kupříkladu bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nebo někdejší ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) dokázali s úředníky v Bruselu efektivně komunikovat, takže to jde. Ale nedařilo se to všem ministrům.

• Celý komentář naleznete zde

Naší slabou stránkou je, že se Češi neumí v Bruselu prosazovat tak razantně, jak to dokážou příslušníci mnohých jiných národů. Vědomosti nám nescházejí, ale s pověstným tahem na branku je to už horší. Do Bruselu se navíc hlásí málo zájemců. Svou vinu na tom podle Prouzy může mít i druhý český prezident Václav Klaus.

„Není se co divit, každá rozumná země svým lidem pomáhá, aby se v tvrdé konkurenci dokázali prosadit. Jen my jsme se na Čechy v Bruselu dívali prvních deset let našeho členství přes prsty a Václav Klaus dokonce na setkání s nimi pohrdavě mluvil o těch, co „šli za lepším“. Fráze jako z úvodníku Rudého práva o emigrantech rozhodně nemohla v nikom vyvolat touhu po lepší spolupráci s Prahou,“ podotkl autor komentáře.

Nepomáhá nám ani to, že občas jdou Češi v Bruselu proti sobě. Jeden nepřeje úspěch druhému, vše podle hesla „já nemám kozu, soused kozu má a já si přeji, aby sousedova koza chcípla, abychom na tom byli stejně“.