„Milí voliči Miloše a Andreje, milí odpůrci eura. Milí největší odpůrci eura v Evropě! Víte, že už i Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko žádá o vstup do eurozóny? Až zase pojedete v létě na Balčik, na Mamáááj či na Makarskou – a budete platit šejdířům s českou korunou, vzpomeňte si! Víte, doufám, že při směně platíte víc, než je cena? Řekli vám Miloš s Andrejem, že vás při každé směně šidí? Neřekli, že?“ obrací se herec na odpůrce eura v původním statusu.

„Já to tušil! Oni si asi myslí, že jste blbí, že si to neumíte spočítat a že jim na to skočíte. Oni vás zase straší, že se budete mít hůř, že jo? Jako vždycky. Skoro jako ti šmejdi, co šidí staré a bezbranné lidi. Ale vy přece nejste všichni staří a bezbranní. A přitom vás přesvědčili tolik! 73 % Čechů nechce euro – aniž by věděli proč. Bojí se ho (aniž by věděli proč) a bojí se představy, že by euro mohli mít. Jenže – zajímavá věc – přes 65 % Čechů považuje euro za solidní a stabilní měnu, která má víc kladů než záporů. To je na hlavičku, milí Češi, že jo? Jestli vám mohu poradit, neřešte to ibalginem. Zkuste hlavičku zapojit a přemýšlet. To by nám mohlo prospět všem,“ končí principál divadla na Jezerce svoji obhajobu eura.

Hrušínského argumenty, dají-li se tak nazvat, zkritizovala ekonomka Markéta Šichtařová. „Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko žádají o vstup do eurozóny. Hm. A Švýcarsko, Británie, Dánsko a Švédsko nežádají. Nemyslím, že by první skupina zemí na tom byla líp než ta druhá,“ odpovídá ekonomka na první argument.

Na druhý argument, že při placení platí dotyčný více, než je cena eura, reaguje takto: „A když si koupíte zmrzlinu, platíte za ni víc, než za kolik ji obchodník nakoupil od výrobce. Neříká se tomu ‚šizení‘, říká se tomu marže pro obchodníka. Není marže – není obchodník – nekoupíte si zmrzlinu.“ A dodává, že tomu, co platí, se říká „cena“, zatímco Hrušínský měl patrně na mysli výraz „vnitřní hodnota“.