„Každé čtyři roky se to pose*e.“ Marhoul o aktivních zálohách a armádě. A absurdita nakonec

„Do aktivních záloh vstupují tři typy lidí. První zajímá technika, pak ti, co je opravdu zajímají zbraně a dobrodružství, poslední, kam se počítám já, jsou idealisté. Chyba je mít iluze, ne ideály. Iluzí se zbavte rychle, ideálů nikdy. Když jsem byl malý, tak jsem byl vychováván v duchu myšlenek Tomáše Garrigua Masaryka, vlastenectví a toho, že jsou okamžiky v životě, kdy svobodu nelze jinak bránit, než se zbraní v ruce,“ řekl režisér Tobruku a Nabarveného ptáčete Václav Marhoul s tím, že lidé působící v aktivních zálohách jsou bráni jako nesmiřitelní militaristé, ale není to pravda.

Divadlo Sklep mění názor

Přednáška se před nedávnem konala ve Studiu Bubec v městské části Prahy 13 Řeporyje. Marhoul na ní dále prohlásil, že dobrovolně a s hrdostí obléká uniformu. „Když jsem u lidí vycítil, že si myslí, že jsem debil, tak jsem si okamžitě vypůjčil větu z jednoho dílu Žhavých výstřelů, kde hlavní hrdina prohlásil, že ‚odmalička mám zabíjení rád‘. Tím si mě orazítkovali, že jsem fakt debil, a diskuse skončila. Oni byli spokojení,“ zasmál se. Zkušenost je nepřenosná a spousta lidí prý žije v představě, že vojáci jsou idioti, co milují zbraně a je těžké vysvětlit, že to tak není.

„S Divadlem Sklep jezdíme na vodu a na Otavě jsem jednoho večera udělal chybu, že jsem se kamarádům snažil vysvětlit, jak to s tou armádou mám. Jak je to jinak, jak jsou ti lidé skvělí, a tak. Výsledek byl ten, že se mi všichni vysmáli. Uplynuly tři roky a na české ambasádě v Afghánistánu mě požádali, že cimbálovka jet do válečné zóny nechce, jestli bych něco nezařídil. Tak jsem slíbil, že dám dohromady Sklep. Nakonec se to podařilo. Výsledkem bylo, že David Vávra, Milan Šteindler a další, když pak seděli u táboráku, se mi omluvili. Museli to ale zažít,“ zavzpomínal.

O aktivních zálohách

Jak sdělil Marhoul, aktivní zálohy mají zhruba 4 500 členů, což je velkou zásluhou hlavně někdejšího náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého. Na první dobrovolné cvičení se mu prý nechtělo, ale když mu sdělili, že tam bude TV Nova dělat reportáž a oni chtějí „mediální ksicht“, tak jel. „K mým planetám filmu, divadlu a výtvarnému umění přibyla další velká planeta se jménem armáda,“ doplnil. V úplných začátcích je i armáda brala za „přerostlé skautíky, co si chtějí hrát na vojáčky.“ Václav Marhoul se pak stal velitelem 1. mechanizované roty Československých legií, která měla asi čtyřicet lidí.

Architekt a ředitel studia Bubec Martin Pertl, druhý účastník diskuse, k tomu dodal: „Byl jsem šokovaný, jak skvělí lidé jsou v armádě. Většina instruktorů, co tam máme, prošli Afghánistánem. A já jsem také naivní idealista. První setkání s přáteli, co jsem nastoupil do armády, bylo takové, že se mi smáli. A jeden velký kamarád mi řekl, že kdyby bylo potřeba chlapů do armády, tak si kupuje první letenku z Prahy kamkoliv. Bylo mi z toho smutno.“ Ostatně Pertl i Marhoul podporují masivně Ukrajinu. První sbírá humanitární pomoc, pořizuje vozy pro ukrajinskou armádu a převáží lidi, druhý shání peníze, dokonce oslovil i herce v Hollywoodu a spolupracuje s neziskovkou Člověčina.

První cvičení dobrovolníků vypadalo tak, jak sdělil Marhoul, že jeli na Brdy, měli vlastní uniformy a cvičilo se s klacky místo zbraní. Občas se tam přijel podívat někdo z armády. Šlo o rok 2002. Boj o to, aby zálohy armáda brala vůbec vážně, trval až do roku 2014, ale lidé se k nim začali postupně přidávat. Před prvním natáčením Tobruku mu jeden voják řekl, že má sice na sobě uniformu a majora, ale je „voják, jak z kozí pí*i patrontaška“. Marhoul mu dal za pravdu. Nicméně na přednášce prohlásil, že se celých osm let snažil lobbovat u poslanců a senátorů, aby v rámci zákona byly aktivní zálohy brány na zřetel. Situace se prý změnila opravdu až v roce 2014, kdy došlo k anexi Krymu a lidé pochopili, že je Rusko nepřítel. Poprvé vzali politici akční zálohy vážně.

Jak prohlásil, tak pracoval na Bílé knize armády, kterou v roce 2011 představil ministr obrany Alexandr Vondra. Podle Marhoula je třeba ve Velké Británii podobný koncepční dokument, kde se natvrdo odhalují nedostatky vlastní armády, a je naprosto zásadní záležitostí, a shodnou se na něm politici napříč politickým spektrem, což u nás není. Bílá kniha byla prvním pokusem o definici, jaká by měla být naše armáda a Marhoul v ní měl na starost pasáž o aktivních zálohách.

Ohledně našich dotazů

A tak jsme se zeptali, jestli má česká profesionální armáda po dobu své existence vůbec nějakou koncepci vývoje? Marhoul, který je ve svých pětašedesáti prý z armády už tři roky venku, protože dva roky přesluhoval, na to: „Jistá koncepce existuje, dochází k novelizaci Bílé knihy, ale dávám vám v podstatě za pravdu. Problém je, že se nám každé čtyři roky vymění vláda, máme nového ministra obrany, každých pět let nového náčelníka generálního štábu. Armáda je, řekněme, jakžtakž stabilní. Je schopná politikům navrhovat věci, které potřebuje k přezbrojení, modernizaci, a tak dále. Nicméně každé čtyři roky se to pos*re a teď se to znova pos*ere , až vyhraje Babiš. Bude nový ministr obrany… Neustále se mění nákupní podmínky. Ministerstvo obrany a armáda je manželství po šestapadesáti letech a podle toho to vypadá… Souhlasím s tím, že je ministr obrany civilní osoba, nicméně nám chybí patnáctiletá až dvacetiletá stálá koncepce. Do toho zasahuje korupce, osobní zájmy, a tak dále.“

Druhý dotaz ParlamentníchListů.cz mířil na zdejší vojenské tradice. Jak je možné, že v této zemi nesehnal režisér Petr Nikolaev 100 milionů korun na film o československých legionářích, kteří bojovali v dobách první světové války v Rusku, Francii a Itálii? „Já jsem Péťovi říkal, že sto milionů je málo na to, jak byl obsáhlý scénář. Velký problém byl, jak natočit Transsibiřskou magistrálu a jak dát dohromady vůbec ten vlak. Ten měl stovky vagónů a táhlo ho několik lokomotiv. To nejde dát dohromady ani trikově… ‚Jsi blázen, Putin ti v životě nemůže povolit film o československých vojácích, kteří to natírají Rudé armádě každý den. Zapomeň,‘ říkal jsem mu taky. Podle scénáře bych rozpočet tipoval minimálně na 250 až 270 milionů korun. Bylo by samozřejmě super, kdyby takový film vznikl, ale to by musela být skoro státní zakázka. Proto si myslím, že ten film nevznikne,“ sdělil Marhoul s tím, že kromě legií by česká kinematografie potřebovala i film o bitvě o Dukelský průsmyk.

Vzdělání je třeba, ale...

Podle plánu by mělo být do roku 2030 deset tisíc příslušníků a příslušnic aktivních záloh. Jak řekl Marhoul, je skvělé, že odměny záložníkům vyrostly skoro na roveň platů profesionálních vojáků a existují náborové příspěvky. Kdysi totiž pobírali směšné kapesné na pár piv. „Mně o to nešlo, ale bylo tam spousta kluků z dělnických profesí, kteří to dělali z čistého entuziasmu, takže dnes mají i vítaný finanční přilepšení,“ sdělil. Problém armády je prý v tom, že usiluje o ten samý typ lidí, jako policie, celní správa či hasiči, tedy o lidi neusilující o trvalý komfort, schopné se překonávat a makat na sobě. Na trhu práce je však armáda jen jeden ze subjektů.

Autor tohoto popisu hlavně Marhoulových zkušeností s aktivními zálohami má k tomu ale jednu připomínku. Je to příběh kamaráda, který nemá středoškolské vzdělání. Nicméně pracuje úspěšně celý život v oblasti sociálních služeb a armádní zelená je mu blízká. Učil sebeobranu, velel partám paintballových bojovníků, rozumí vojenské potřebě subordinace a v partě sobě podobných nadšenců, z části i bývalých příslušníků francouzské cizinecké legie, se mu s úctou říká kaprál, tedy desátník. Učebnicový příklad možného člena aktivních záloh.

„To víš, že jsem se nad tím, když jsem byl o pár let mladší, zamýšlel. Bylo by to pro mě spojení oblíbeného s užitečným. Ztroskotalo to na tom, že chtějí středoškolské vzdělání,“ svěřil se. A pak poslal odkaz na web Do armády na stránku Základní podmínky pro vstup do aktivní zálohy. Tam je jedním z předpokladů „minimálně střední vzdělání s výučním listem“. Proč tohle píšu? Ne každý má takové vzdělání a otázkou je, jestli je vůbec potřeba, když z vysokých škol občas lezou vystudovaní asociálové bez primárních znalostí běžného života a, co se týče tělesné kondice, mrzáci.