V dopise se Marková obrací na rozhlas, protože tento román před dvanácti lety přeložila do češtiny. Cítí tedy jistou povinnost se k celé věci vyjádřit. Na úvod uvádí, že si uvědomuje, že stanice Vltava je primárně určena dospělým, tedy riziko, že inkriminovanou pasáž zaslechne dítě, je minimální. A dodává: „Pokud by moje děti předmětnou větu zaslechly a spolu s ní i slova penis a koule, určitě bych jim ji dokázala vysvětlit; to patří k rodičovskému údělu.

Co ji prý však zděsilo, byla slova Tomáše Kňourka v Parlamentních listech:

„Alan Hollinghurst je podle mě homosexuální aktivista převlečený za spisovatele. Uvedené oplzlosti svědčí o úrovni společenského života Velké Británie, země, která je dobrovolně zaplavována tou nejodpudivější formou islámu, kdy do některých městských čtvrtí domorodci raději nechodí, ‚lidé‘ se asi z dlouhé chvíle polévají kyselinou a bodají nožem. Fakt, že je zde za slavného spisovatele vydáván chlípník, nelegitimuje Český rozhlas, aby takové prasečiny poslouchaly naše děti. Tak špatně jako dnešní Velká Británie na tom ještě Česká republika není a doufám, že nikdy nebude.“

Kňourek také připomněl rozdíly v přijetí slov Českého rozhlasu a slov Miloše Zemana. „Mimochodem, obhajoba tohoto hnusu je dalším odhalením tuzemské novinářské licoměrnosti. Pokud sprostá slova reprodukuje Miloš Zeman, vrhnou se na něj jako kobylky, ale ‚slavný‘ britský spisovatel má právo své osobní ohavné jednání – tedy nikoli reprodukci – ventilovat pod rouškou umění. Přitom současný prezident pouze přeložil anglické sprosté slovo z tolik používaného názvu ‚slavné ruské punkové kapely‘ do češtiny,“ upozorňuje Tomáš Kňourek.

Kňourek si myslí, že je třeba se ozvat co nejsilněji, protože celá tato akce je prý posuváním hranic toho, co je přijatelné. "Vytyčují si hranice a zkoušejí, kam až mohou dojít. Typický příklad Overtonových oken. Plátek po plátku,“ odkazuje radní na teorii amerického právníka a filozofa Josepha Overtona, která klasifikuje politické návrhy a programy od nepřijatelných přes radikální až po populární. Že šlo o reprízu radní nepovažuje za relevantní. "Když půjdete krást do sámošky, poprvé vás nechytí a podruhé už ano. Budete žádat propuštění proto, že už vám zlodějina jednou prošla?" nachází Kňourek svůj příměr.

Radní si kladl také otázku: "Co bude příští otevřené ‚umělecké‘ okénko? Pedofilie? Teror na dětech? Rituální vraždy?" a dodává: "Pokud má pan Fischer děti, měl by je na podobné pořady ještě upozornit, aby ho neprošvihly."

Odkaz na článek ZDE

Překladatelka brání spisovatele slovy ne nepodobnými těm, kterými úryvek bránil zmiňovaný Petr Fischer. V Čechách prý kniha vyšla v roce 2006 a tehdy se nad ní nikdo morálně nepohoršoval. „Česká verze knihy tedy existuje dvanáct let, dočkala se tu druhého vydání, ohlasy byly veskrze příznivé a za celou dobu jsem nezaznamenala jedinou šokovanou reakci ze strany současných členů Rady.“ Alan Hollinghurst je podle Markové honorovaný britský autor a Linie krásy pak „brilantně napsaný vztahově-společenský román o osobním a politickém zrání v době thatcherismu, kde hrdina, kultivovaný idealistický mladík, se střetne se světem pokryteckého snobství a privilegovaných nekulturních buranů a bolestivě narazí. Ačkoliv kniha dle jejích slov obsahuje otevřeně sexuální pasáže, zmíněná ukázka, kterou odvysílal Český rozhlas, je až na jednu zmínku víceméně celá o plavání a nejedná se o žádnou „tvrdou pornografii“. Ale rozumí tomu, že se stížností musí rozhlas zabývat.