Bylo prozíravé rozhodnutí našich předků podílet se na rozbití rakousko-uherské monarchie před sto lety? Většinový názor je jasný. Bylo to správné, protože Rakousko-Uhersko bylo žalářem národů. Jak upozornil Roman Joch, objevují se ale v poslední době opačné – byť menšinové názory – tvrdící opak. Že to výhodné nebylo z důvodů geopolitických. „Když se císařovna Zita dozvěděla o zániku Rakouska-Uherska, poznamenala si do diáře: Nevěřím, že je to ve skutečném zájmu Francie. Co tím myslela? Německo, ač formálně poražené, bude mít nyní na východ skupinku malých států, které mají mezi sebou nepřátelské vztahy. To znamená, že Německo navzdory porážce posílí,“ uvedl Joch.

„Druhá úvaha je, že když prostor mezi Německem a Ruskem, respektive Sovětským svazem, je takto rozdroben, tak ho časem ovládnou Němci, nebo Sověti. Stalo se obojí. Nejdřív nacisté, pak komunisté. Ta úvaha zněla tak, že možná prozíravější by bylo Rakousko-Uhersko federalizovat, konstitucionalizovat. Vytvořit z něj něco jako Spojené státy podunajské, ve kterých by měly jednotlivé státy značnou autonomii. Spojeny by byly personální unií v podobě císaře, který by byl konstitučním císařem,“ pokračoval. „Takovýto celek by byl ekonomicky, vojensky i politicky silný, a tudíž by zajistil malým národům mezi Německem a Ruskem jejich svobodný vývoj,“ doplnil.

Ferdinand d´ Este měl v plánu federalizovat císařství. Proto byl pravděpodobně zastřelen

„Tento plán měl následník trůnu František Ferdinand d´Este. Kvůli němu byl pravděpodobně zastřelen v Sarajevu. Vzniklo by šestnáct států, kterými by se federalizovalo císařství. Největší problém plánu byl, že značně narušoval představy Srbska. Dalo by se předpokládal, že kdyby následník trůnu federalizací a autonomií uspokojil národní ambice Slovinců a Chorvatů, že by neměli zájem utvořit se Srbskem nějaký stát,“ sdělil Tomáš Krystlík. Upozornil také – což podle něj čeští historici zamlčují – že v českých zemích bylo minimum lidí, kteří by si politicky přáli samostatnost, tedy že by to měli napsané ve svém programu. „Představovali si autonomii v rámci císařství a jen jedna nevýznamná strana si přála státní samostatnost. Masaryk a Beneš před vypuknutím první světové války zastávali názor, že český stát ve své federální formě má mít hranice etnografické, to znamená jazykové. Ne že si přisvojí tři miliony Němců v pohraničí a prosadí takzvané historické hranice,“ řekl Krystlík. „Masaryk si do té doby nikdy nepřál samostatný stát, ale federaci. Na začátku války však spolu s Benešem otočili o sto osmdesát stupňů,“ konstatoval.