„Šokující videa poslední dobou zaplňují sociální sítě a bohužel jen část mediálního prostoru. Vidíme na nich ozbrojence Hamásu a dav civilistů, jak jásají nad zajatými rukojmími, kteří mají být předáni Červenému kříži. Okázalé představení vrcholí na tribuně, kde po podpisu protokolu s Červeným křížem jsou přivedeni rukojmí, dostávají upomínkové předměty a děkují svým věznitelům za to, že přežili rok a půl v podzemí. Dojetí je nelíčené, protože nyní již mají naději, že se opravdu dostanou domů. Celé představení ukazuje lidu Gazy, kdo je tam opravdovým vládcem, a kdo má moc,“ píše prezident Židovského národního fondu Michal Pacovský. Drsnou aktuální stať s titulkem „Hamás – co s takovými?“ poskytl ParlamentnímListům.cz přednostně.
Tanec nad mrtvolkami dětí
V odsudku pokračuje: „Hamás však svou kampaň gradoval. A tak kromě předávacích ceremonií jsme se stali svědky toho, jak dav s jásotem doprovázel rakve s mrtvolkami devítiměsíčního miminka a čtyřletého chlapečka, kteří byli umučeni v kobkách Hamásu. Tento zrůdný tanec nad mrtvolami dětí odsoudil i vrchní muftí Saúdské Arábie. Nikoli však ochránci lidských práv. Světové společenství většinou mlčí. Nikde nejdou politici ulicemi, ruku v ruce pod heslem ‚Je suis Charlie‘. Žádní Amnesty International, Lékaři bez hranic, Člověk v tísni, natož jiní obránci všech možných potlačovaných národů, se neozvali. Asi pozorně nečtu, ale nezachytil jsem, že by Brusel přijal nějakou vlnu sankcí.“
Podle Pacovského slyšíme jen prohlášení učitele základní školy typu: „Je mi jedno, kdo rvačku začal, oba zůstanete po škole.“ V politickém jazyce to zní, že je potřeba jednat, že se obě strany musí vyhnout násilí… Asi je na čase, jak píše právník, si říci, co je to radikální islám. Tedy ten, který odsoudil saúdskoarabský muftí. Jaké atributy toto hnutí má?
„Obecně se ví, že jeho základem je vypjatý nacionalismus. Po léta živený umělým vnucováním pocitu útlaku, bezmoci slabšího, jehož jediná možnost, jak se vrátit k důstojnosti svého plemene, je revolta a zabíjení. Zároveň je dětem již od útlého věku vštěpováno, že mají úhlavního nepřítele, který je hluboko pod jejich morálními hodnotami. Již bylo opakovaně zveřejněno, co se učí palestinské děti ze svých učebnic na základních školách. Druhou stránkou hnutí Hamás, stejně jako Muslimského bratrstva, je široká sociální politika. Nikoli ovšem cestou zajištění práce pro co nejvíc obyvatel, ale širokou mírou sociální podpory a vzdělávání, ovšem opět výhradně v duchu filozofie hnutí,“ vypočítává.
Nacionální socialismus Hamásu
Třetím atributem Hamásu je, dle Pacovského stati, dokonalé ovládnutí technologie moci na základě metody cukru a biče. Kdo se nepodřídí, nedostane najíst, nemůže pracovat a neposlušnost je trestána s nebývalou a okamžitou krutostí. To vše je provázeno téměř dokonalým zvládnutím propagandy, a to nejen směrem k obyvatelstvu, ale zejména ke světu, kde je vytvářen ve veřejnosti obraz Hamásu jako laskavého a statečného vládce, osvoboditele. Na rozdíl od předchozích diktatur není v čele viditelný jeden mocný vůdce, ale mlhavé „kolektivní vedení“, které dodává zdání čehosi lidového. Nicméně i zde je určující, že kdo platí, ten poroučí. A peníze přicházejí nejen od nejrůznějších zájmových skupin či států bojujících o politickou dominanci, ale také od drogových kartelů, které stále budují svá odbytiště. V součtu jde o desítky miliard dolarů.
„Co s tím?“ zamýšlí se prezident Židovského národního fondu Michal Pacovský, a hned odpovídá: „Asi nejužitečnější by bylo, kdyby svět konečně otevřel oči a zmíněné atributy hnutí podtrhl a sečetl. Pak vyjde, že se nejedná o nic jiného, než o nacionální socialismus se vším všudy. Jen ideologie nadčlověka je nahrazena pokrouceným, nepravým islámem, zbaveným všeho humánního. A nacionální socialismus už na světě byl. Zkráceně se mu říká nacismus.“
Proto, hledáme-li lék na bolavou Gazu a v širším pojetí na celý „Hamásistán“, pak lze dle něj doporučit lék, který se již osvědčil v Německu, a to pod označením „tři D“ – tedy denacifikace, demilitarizace, demokratizace. „Jistěže, první léta byla zvlášť pro Němce krutá, také dvě generace trvalo, než se sami opravdu začali vypořádávat s válečnými zločinci, ale výsledek se dostavil. Již dávno je Německo demokratickým státem, plně odpovídajícím hodnotám západní civilizace,“ míní Pacovský. A nakonec dodává: „Bez toho, že bychom pojmenovali věci pravým jménem, nedosáhneme nikdy žádného pokroku. Zápal plic nevyléčíme tím, že si budeme namlouvat, že jde jen o rýmičku.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský