Začátkem tohoto týdne přinesly ParlamentníListy.cz obsáhlé vyjádření docenta Univerzity Karlovy Otakara Jelínka k údajné plagiátorské aféře prorektora UK profesora Martina Kováře. „Nedokážu dodat nic nad rámec toho článku, v němž docent Jelínek tak přesně a věcně dokonale popsal okolnosti této kauzy. Ale chtěl bych se zastavit u takové vnější okolnosti. Jako akademického pracovníka mě samozřejmě tahle kauza extrémně zajímá, a tak jsem se podíval na stránky Spolku studentů historie, jinak též FFabula, a jeho studentského historického časopisu Obscura, v němž se obvinění z údajného plagiátorství objevilo. A zaujalo mě na tom několik věcí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Text je uveden prologem, v němž autoři Marek Jandák, Tomáš Konečný a Ondřej Crhák píší: „Publikací našich zjištění zde bychom rádi zdůraznili, jakou sílu v sobě hlas studentstva má a zejména to, že se nemusíme bát ani profesorů či vysokých univerzitních funkcionářů“. „Tak u té věty bych se zastavil, protože ve vysokém školství působím už docela dlouho, různými školami jsem prošel jako student či doktorand, ale pokud si dobře vzpomínám, tak bát se profesorů měl důvod jenom ten, kdo měl co skrývat, a ten, kdo dělal něco nekalého a špatného. Ten, kdo svoji práci odvádí správně a dobře, tak se bát nemusel. A ani v časech méně vlídných, než jsou ty dnešní, to znamená před listopadem 89, to nebylo namístě,“ tvrdí mediální analytik.

Trapná stylizace do role statečných, co bojují se špinavostí světa

Časy zkraje normalizace jako student nepamatuje, ale hovoří o období perestrojky v druhé polovině osmdesátých let. „Jestli jsme se něčeho jako studenti, co jsme končili buď těsně před listopadem, nebo těsně po něm, nemuseli na škole vůbec bát, tak ani profesorů, ani vysokých funkcionářů. Na vysokých školách začala probíhat poměrně svobodná diskuse, byl tam značně svobodný prostor na vyjádření svých postojů a názorů. Mně tahle věta, kterou tam ti tři autoři umístili, evokuje šíření ne úplně pravdivého obrazu světa, v němž si přisvojují roli hrdinů za to, že něco vykonávají navzdory nějakému tlaku profesorů či funkcionářů. Podle svého konají to dobro a připadají si u toho strašně statečně. Na tom, co udělali, ale není pranic statečného,“ míní Petr Žantovský.

Sám kauzu z věcného pohledu hodnotit nehodlá, ale zaměřuje se na hledisko vnější a mediální. „Jestli skutečně tihle hoši mají pocit, že jsou stateční, tak je něco špatného v této zemi. To je taková stylizace, jako když server Forum24 píše, že se nemohl se svými produkty dostat na billboardy, protože ti oškliví provozovatelé billboardů je nemají rádi, neboť oni jsou ti dobří, ti stateční, kteří bojují se špinavostí světa. To je taková velmi trapná stylizace, která hlavně vůbec není založena na pravdě. Jak vidíme koneckonců i z kauzy pana profesora Kováře, tak aniž by došlo k naprosto průkaznému doložení nějakého pochybení, které by bylo zhodnoceno třeba soudním znalcem, tak ti tzv. stateční dokázali zničit akademickou kariéru člověku, kterému nesahají odborně ani po paty,“ podotýká mediální odborník.

Frčí postmoderní zpochybnění všech hierarchických hodnot

To nepovažuje za odvahu, ale za jakobínství, a to ještě velmi nízké. Zmíněný prolog pokračuje větou: „Tímto děkujeme redakci časopisu Obscura a Spolku studentů historie za odvahu nám poskytnout prostor.“ „Opět ta odvaha. Jaká to je odvaha? Dnes může přece každý napsat kamkoli téměř cokoli, pokud to není v rozporu se zákonem a není to třeba šíření rasové, etnické nebo jiné nenávisti. Jaká odvaha? To je odvaha být konformní. Jsou konformní trendem, který kolem nás běží, a ten trend se jmenuje postmoderní zpochybnění všech hierarchických hodnot, to znamená všech hodnot včetně těch nejvyšších, a možnost pro každého vyjádřit se k čemukoli, i k tomu, čemu nerozumí zdaleka tolik, kolik by měl, když to chce hodnotit. Tomu neříkám odvaha, ale konformita,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.