Připomínkou, že nejen čas je relativní, ale relativní jsou i „pravdy“, které v různých časech zaznívají, začíná dnešní mediální zamyšlení. „Jedna moje věrná čtenářka mě upozornila na článek ze serveru Aktuálně.cz ze srpna 2014. Nesl výmluvný titulek: ‚Svědci: Ukrajinská armáda je jako dobyvatel. Pálí i do škol‘. Článek se týkal tehdy aktuální války na Donbase. Války vedené prezidentem Porošenkem proti tamním Ukrajincům. V článku zaznělo třeba toto: ‚Ukrajinská armáda a zvláště jednotky domobrany se chovají na východě Ukrajiny jako dobyvatelé. Rabují obchody i sklady s potravinami. Například ukrajinskou armádou obklíčený Luhansk se podobá vybombardovanému a vypálenému městu Stalingrad za druhé světové války. S názorem, že může být někdy ošidné obviňovat jen Rusko a idealizovat si kroky kyjevské vlády, souhlasí i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Také podle Jiřího Šedivého se ukrajinská armáda chová ve vlastní zemi jako bezohledný dobyvatel, který ničí celé městské čtvrti. „Do lidí se tím zasévá nesmiřitelná nenávist na celá desetiletí,“ varoval tehdy generál. „V článku jsou citovány názory lidí žijících v decimovaném Donbasu. Například: ‚Jenomže Stalingrad srovnal se zemí německý wehrmacht, zatímco Luhansk – a nyní i ostřelovaný Doněck – ničí naše vlastní armáda. Jak třeba chápat to, že si ukrajinští tankisté jen tak pro zábavu či rozptýlení vybírají za cíle obchody a pálí do nich ze svých kanónů? Jak zdůvodnit rozstřílenou elektrárnu či vodárnu? Tohle na Ukrajině páchají jednotky, které si říkají ukrajinská armáda. Stále častěji se proto lidé na východě Ukrajiny ptají: co je to za prezidenta, který pošle armádu na svůj národ‘,“cituje mediální analytik.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Místo rozborů jen emocionálně laděné výkřiky

Proto lidé s touto zkušeností usilovali o federalizaci Ukrajiny, aby mohli rozhodovat o svých životech. „Tuhle legitimní šanci jim ale dosud nikdo nedal. Válka přispívá mezi lidmi na východní Ukrajině vlastně jen k tomu, že se stále více přiklánějí k Rusku. ‚Je to prosté a není co vysvětlovat. Stát poslal armádu na své občany, zabíjí je... bojuje se svým národem. Sám se tím v našich očích postavil mimo zákon. V které civilizované zemi je tohle možné?! Respektoval jsem požadavky Majdanu. Ale když chceme i my rozhodnout o své budoucnosti, tak na nás pošlou armádu…. Zdá se, že Evropě stále nedochází, že na její půdě se odehrává regulérní genocida,‘ říkali různí lidé novináři Janu Gazdíkovi z Aktuálně,“ poukazuje Petr Žantovský na to, jak velmi profesionálně se toto médium chovalo před osmi lety.

Nahlíželo totiž východoukrajinský konflikt komplexně, neprovozovalo propagandu jen jedné nebo druhé straně. „Když si však nalistujete týž server dnes, vyřítí se na vás během jediného dne záplava článků, které se vztahují k ruské invazi na Ukrajinu, ale nenajdete v nich jedinou zmínku o tom, že i tato nešťastná válka má své viníky nejen v Moskvě, ale i v Kyjevě. Takže místo seriózních a všestranných rozborů se dočítáme jen emocionálně laděné výkřiky: ‚Černihiv hlásí obrovský útok v centru města. Rusové přitom slíbili utlumení úderů‘. ‚Putinovy novinářky. Carevny propagandy lžou o nacistech v Kyjevě a spílají Západu‘. ‚Únava z války? Ukrajinci bojují za nás a bez nás, dlužíme jim strašně moc‘. ‚Memento války. Rusové v Mariupolu zničili téměř každý dům, ve městě jsou masové hroby‘. A tak bych mohl pokračovat,“ poznamenává mediální odborník.