"Stop státnímu terorismu Asada" či "Zastavte Putina v Sýrii", přinesli na transparentech spolu se syrskými vlajkami protiasadovští aktivisté na akci před Velvyslanectvím Syrské arabské republiky v Praze. V tu chvíli jich tam mohlo být zhruba dvacet. Účastníci Pochodu pro Aleppo, kteří vyrazili na konci prosince z Berlína, se dnes zpozdili, takže se ně čakalo.
Za kovovými zábranami
"Teroristi tady volně choděj a my jsme za mřížema. Daně ale platíme my," pokřikovalo zhruba šest aktivistů, kteří přišli vyjádřit své názory proti pochodu. "Ich bin agent Kremlu", "Běž domů, Gertrudo, čeká tě Mohamed" anebo "Jdete blbě, Aleppo již bylo osvobozeno. Islamisti teď vraždí v Berlíně", měli na cedulích oni. Byť v menším počtu, vyřvávali: "Šapitó si balí kufry, což je dobře." Před syrským velvyslanectvím tak stály proti sobě dvě skupinky, ale obě za kovovými zábranami.
Pak ale přišel od Suchdola Pochod pro Aleppo a spojil se s první skupinou. V tu chvíli mohlo být pochodujících kolem dvou set. Aktivista Tomasz Peszyński, který se na fotkách ke svým blogům stále sympaticky směje, se tentokrát tvářil hodně naštvaně. Jako by ho něco vnitřně trápilo. Reportér ParlamentníchListů.cz zaslech v davu, že si chtěli účastníci udělat happening před ruskou ambasádou, ale polská novinářka Anna Alboth, která pochod iniciovala, s tím nesouhlasila, protože nechtěla akci zbytečně politizovat. Nejspíš proto se účastníci k hlavnímu stanu ruské diplomacie v Praze ani nepřiblížili.
Maciek z Polska
Poutníkům se pak dostalo azylu ve Farním sboru Československé církve bratrské v Praze - Dejvicích. Na výběr byl guláš a vegetariánské jídlo. Nicméně zhruba po půl hodně se pokračovalo dál. "Pěší pouť pro Aleppo," nesl člen skupiny Kaputin a aktivista Otakar van Gemund, aby všichni věděli, o čem pouť je.
Mezi poutníky prý je mnoho Poláků, jak nám řekl Maciek, student Varšavské univerzity. Učí se tam o středoasijských státech jako je Kazachstán, Turkmenistán či Kyrgyzstán. S přáteli přijeli na víkend, aby pochod mohli podpořit. Začali v Roudnici nad Labem. "Je to symbol. Polská vláda nechce přijmout žádné uprchlíky. Ani ženy, ani děti. To je přeci nelidské. Ostatně Polsku během druhé světové války mnoho států pomáhalo, a to i muslimské země. Tisíce polských uprchlíků bylo třeba v Íránu. Proto mě to štve," sdělil pro ParlamentníListy.cz s tím, že v samotné Sýrii je dost složitá situace, protože je tam mnoho stran konfliktu a mnoho zemí tam má své zájmy.
Anton z Ruska
"Putin je jedním z lidí, který téhle válečné mašině dolévá benzín a prodlužuje válku. Jde o obrovské zločiny. Proto jako Rus zde chci být. Nicméně tento pochod je nepolitický a mnoho lidí nese bílé prapory. Nicméně bílá květina byla symbolem ruské opozice," sdělil ruský kurátor a aktivista Anton Litvin, jenž už přes rok žije v Praze. Jak sám prohlásil, snaží se účastnit všech protestních akcí, které se nějak týkají odsouzení Putinova režimu. "Putin vyhledává slabá místa ve světě, aby válečné konflikty neskončily. Využívá situace. Začal na Krymu, šel na Ukrajinu a pak do Sýrie. Politologové se dohadují, jaká země bude další. Jestli Kazachstán, Bělorusko, Pobaltí. Hodně hlasů je pro Litvu, protože by tím vrazil klín do NATO," dodal.
U Úřadu vlády České republiky se pochod zastavil, protože o to požádala reportérka České televize. Prý aby mohli být účastníci v přímém přenosu veřejnoprávního média. Policista upozornil, že stojí v komunikaci a dal jim deset minut. Technici se připravili, reportérka nasadila profesionální výraz a už se přenášelo. "Mír pro Sýrii," volalo se při tom. Pak Pochod pro Aleppo dorazil na Náměstí Jana Palacha, kde se "nečeským" aktivistům vysvětlilo, že je místo pojmenováno po studentovi, který se na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu lidí po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy upálil. Akce skončila u Lenonovy zdi.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský