Celá řada z nich žije ve zničených ruinách domů, které zasáhly rakety. Jiní žijí přímo na ulici a s přicházející zimou se jejich situace ještě více zdramatizuje. Školy mají nedostatek finančních prostředků a nemohou zaplatit učitele, z nichž mnozí město dávno opustili. Obtížné je sehnat také potraviny a spousta obyvatel města trpí každodenním hladem. Staří lidé jsou na tom obdobně, protože nepřátelská vláda v Kyjevě jim zastavila vyplácení důchodů. Ve složité situaci se ovšem nachází všichni obyvatelé města. Také osmadvacetiletá účetní Irina Filatovová čelí výraznému snížení životní úrovně. Mnoho z jejích mladých přátel odešlo, ale ona se navzdory nelepšícím se poměrům rozhodla zůstat. Před válkou pobírala 750 dolarů měsíčně, nyní je to jen 85.

„Já i ostatní prožíváme špatné časy. Většina mladých lidí odešla a zůstávají jen starší a příslušníci střední generace. Život se z této části země prostě vytrácí,“ stěžuje si Irina. Americký deník připomíná, že v situaci tzv. „zmrazených konfliktů“ se navíc poměry zlepšují jen velmi pomalu a navíc vždy hrozí, že se ke slovu opět dostanou zbraně. Od dubna 2014 zemřelo v důsledku války 8000 lidí a dalších 1,3 milionu přišlo o svůj domov. „Vytváření zmrazených konfliktů Moskvou je obrovská nespravedlnost. Člověk se musí ptát, proč já, proč moje rodina? Proč se můj život v jednu chvíli totálně změnil? A nejde samozřejmě jen o mě, to se týká dalších stovek tisíc lidí,“ komentuje Irina krušné časy, ve kterých se nachází zejména východní část země.

Celou reportáž v angličtině si můžete přečíst ZDE.

Válka má však i své bezprostřední oběti, které sice přímo nezemřely na frontě, ale jejich zranění jim naprosto změnilo život. Jedním z nich je osmadvacetiletý Vitalij V. Anťukov, který přišel v důsledku dělostřelecké exploze o nohu. Ukrajinská ani ruská strana mu však nejsou ochotny zaplatit 500 dolarů potřebných ke koupi rudimentární protézy. Jedenáctiletý Oleg Těrjochin uprchl i s celou rodinou ze své rodné obce Nikišino. Když se vrátili zpět, našli jen rozvaliny. „Když jsem to viděl poprvé, byl jsem v naprostém šoku. Podruhé jsem z toho byl také celý pryč. Ale potřetí už jsem si na ten pohled zvykl,“ svěřuje se Oleg.

Nelepšící se poměry v Doněcku hodnotí také editor ruských nacionalistických novin Zavtra a velký stoupenec separatistů Alexandr Prochanov. „V Doněcku se lidem žije hůře než v Dněpropetrovsku, ale tam zase určitě mají horší podmínky k životu než obyvatelé San Francisca. A v tomto americkém městě je určitě hůř než v ráji. Životní úroveň není to nejdůležitější,“ je přesvědčen Prochanov. S takovým pohledem na věc však účetní Irina nesouhlasí. „Samozřejmě, že to bude ještě horší. V době začátku války jsem se osamostatnila. Můj byt byl první mezi zasaženými dělostřeleckou střelbou. Musela jsem se vrátit zpátky k rodičům. Na životy obyčejných lidí nikdo nehledí,“ konstatuje Irina.