Náhradní mateřství. Termín, pod kterým si málokdo dovede něco představit. Anglosaský výraz „surogátní mateřství“ už je pro mnohé konkrétnější. Termín byl poprvé zpopularizován z obrazovek na přelomu tisíciletí, když se v jednom z globálně populárních televizních seriálů jedna z hrdinek rozhodla, že jako dobrý skutek odnosí potomka svému bratrovi a jeho manželce.

Po pětadvaceti letech se ze surogátního rodičovství stalo něco trochu jiného než altruistická výpomoc blízkým.

„Musím upozornit na to, že Praha se stala vlastně střediskem a takovým, jak oni to říkají, teď je to moderní, centrem prodeje dětí do zahraničí ve spolupráci s ukrajinským pracovištěm, jedním jako takzvané asistované reprodukce, a nechci tady jmenovat nikoho. A tyto děti, které odcestovaly z naší republiky, nikdo neví, kde skončily. Nikdo nezná, kdo si je vlastně koupil. Mimochodem, za jedno takové dítě se platilo 60 000 eur. Nikdo vůbec neví, kde tyto děti skončily,“ pronesl v loňském roce ve Sněmovně poslanec SPD a lékař Jan Síla.

Za to čelil v České televizi herečce Anně Geislerové, která se posmívala: „Říkáme adopci pro různopohlavní páry obchod? Že je to obchod s dětmi? To je nesmysl.“