„Kde končí byznys, a začínají hodnoty,“ uvedla moderátorka Pavlína Wolfová jedno z témat. Další z moderátorské dvojice, novinář Petr Šimůnek, pak připomněl, že v minulé části besedy proběhla jakási rekapitulace uplynulých 30 let v České republice.

„Zmiňovali jsme, že jsou tady lidé, kteří říkají, že by měla skončit platnost lustračního zákona, protože někoho diskriminuje, no dobře,“ řekl, ovšem dále upozornil, že se v úvodu dohodlo, že se budou řešit i aktuální věci. „Ale byla by tu i jedna aktuální věc, a to je příběh nového ombudsmana,“ řekl Šimůnek. „Lépe řečeno, jeho slavnostní jmenování, všichni jsme to sledovali. Nejdřív ho měl do funkce uvést komunista a agent s krycím jménem Fálmer. Ten potom odjel do nemocnice. Ale nakonec ho jmenoval extremista. Jak vám přitom bylo? Jaké jste měli pocity?“ zeptal se Šimůnek.

• Reportáž z první části akce si přečtěte ZDE

„Za mě super,“ odpověděl Šídlo, s tím, že se jedná o symbolickou reprezentaci aktuálního složení Poslanecké sněmovny a dodal, že Okamura je místopředsedou Sněmovny. „Já si myslím, že se v tu chvíli všichni ostatní místopředsedové Sněmovny modlili, aby se Okamurovi nic nestalo tu chvíli před tím slibem,“ uvedl Šídlo a odměnil jej smích publika.

„Taky jsem pro zrušení lustračního zákona, ale myslím si to vždy do chvíle, kdy to řekne Vojtěch Filip,“ zmínil Šídlo a diváci se opět zasmáli. „Já jsem měla Vojtěcha Filipa minulý týden večer v rozhlase,“ uvedla Wolfová. „Říkal, že ten lustrační zákon diskriminuje skupiny lidí. Já jsem řekla, že jo, a jestli by ty lidi mohl vyjmenovat. A já bych vám chtěla říct, že ty skupiny lidí vyjmenoval, tak jenom k tomu,“ uvedl. „A co to říká o České republice 30 let po revoluci, že ombudsman je jmenován buď agentem StB anebo extremistou,“ trval na svém Šimůnek.

„S tím jsem měla problém taky, ale ještě větší problém s tím, že to je pan Křeček,“ uvedla Petra Nesvačilová. „Přijde mi to jako takovej Kocourkov a já už se de facto jenom bavím, nemám k tomu co říct. Tak pojďme si to užívat, protože to jsou už jenom důsledky,“ sdělila Nesvačilová.

„Co si o tom myslí Robert Šlachta nebo Radek Špicar, jestli si můžou něco myslet ve svých pozicích?,“ vyzvídal Šimůnek. „Ještě před deseti lety bychom si nemysleli, že se tohle může někdy stát,“ zaznělo. „Co tohle říká o Česku?,“ ptal se Šimůnek. „Může za to Kalousek, on tady seděl,“ zašprýmoval Šídlo a z publika se ozval smích. „Já jsem na to zvyklej,“ ozval se Kalousek z hlediště.

„Já si teprve teď začínám něco myslet, protože 30 let jsem byl ve služebním poměru a tam úplně nemůžete. Po třiceti letech jsem skončil v bezpečnostních sborech. Můj dojem není úplně pozitivní v tom, že se tady dožíváme věcí, které komentujeme, kterých bychom se asi dožívat neměli, ale na druhou stranu, já jsem byl ve službě zvyklej poslouchat, a je tady parlament, který je zvolený, jsou tu poslanci, kteří jsou zvolení legitimním způsobem,“ uvedl.

„To jsou lidi, který jsme si zvolili,“ uvedl Šídlo. „Jako úplně vážně,“ dodal s tím, že zajímavější než porovnávat se současnou politickou situací s rokem 1990, by byl rok 2010.

„Funkce ombudsmana zastávali lidi jako Otakar Motejl, Petr Varvařovský i Anna Šabatová, s níž můžete nesouhlasit, ale nikdy nemůžete zpochybnit její integritu. Ten posun za těch třicet let nebyl jako jednoznačnej, ten posun směrem dolů jede posledních řekněme 10 let, má mnoho důvodů a jedním z nich jsou nenaplněná očekávání velké části české společnosti. My si z toho děláme legraci, ale možná, že nastal čas přemýšlet, jak jsme k tomu přispěli my, kteří jsme teď zklamaní, protože vás ujišťuji, že větší polovina země je spokojená,“ vysvětlil Šídlo, jak to vidí.

Na to reagoval ekonom Špicar. „Říkáš Jindřichu, že větší část společnosti je s tím spokojená. A možná máš pravdu, že většina s tímto jmenováním ombudsmana je spokojená, ale se svými životy asi spokojeni nejsou,“ uvedl.

„V tomto sále se asi povětšinou sešli lidé, kteří nejsou spokojeni s tím, že se ombudsmanem stal doktor Křeček. A můžete to považovat za další z porážek této části společnosti, které můžete říkat, jak chcete, ale nenazývejte ji kavárnou a pravdoláskou, prosím vás, to je urážka, čistá urážka,“ pravil Šídlo. S tím, že se jedná „o část společnosti, která je v menšině, je liberálnější, městská asi i trochu, řekněme bohatší část té společnosti. Nebylo tomu tak vždycky, ale ta doba je teď taková,“ vysvětlil Šídlo.

„Jaká je to svoboda vlastně, když máte pozici, že si nemůžete nic myslet?“začala vyzvídat Pavlína Wolfová od expolicisty Šlachty. „Ale můžete si myslet, jen to nemůžete říkat,“ řekl Šlachta. „U policie zkrátka musíte držet nějakou lajnu, a tak to má být,“ vysvětlil.

„A jak to máte teď?,“ vyzvídali moderátoři. „Teď už můžu,“ vysvětlil Šlachta.

Posléze se začala řešit „kauza Tchaj-wan“. Pavlína Wolfová vyzvala ke slovu ekonoma Špicara.

„My se vůči Číně chováme prostě podlézavě,“ uvedl Šídlo. „Já se nechci přivazovat k ambasádě na protest, jako asi je třeba mít vůči Číně nějakou pragmatickou politiku, tak to má celý svět, ale to, co předvádíme my, to není pragmatická politika. Jako to, co jsme zažili před deseti lety, ten dopis čtyř našich čtyřech nejvyšších ústavních činitelů, to byl nejostudnější akt naší zahraniční politiky, jak ji pamatuji, a já pamatuji všechno od roku 1990,“ řekl Šídlo důrazně.

„Radku, ten pragmatismus souvisí s tím, že Čína je ten byznys, ty jsi tady za ten byznys? Tak, kde teda končí ten byznys, a kde začíná integrita a začínají hodnoty?“ vyzvídala Wolfová od ekonoma Špicara.

Ekonom Špicar se jal vysvětlovat a použil metaforu, kterou si za tímto účelem vymyslel, jelikož se ho na to ptají lidé „hrozně často“. Popsal situaci barového pultu ve čtyři hodiny ráno, obsypaného podnapilými mladíky, do kterého vejde nádherná dívka. Všichni ti mladíci na baru tu dívku chtějí získat. A Čína je ta nádherná holka“, vyprávěl Špicar.

„V tom byznysu opravdu máme o tu Čínu zájem,“ připomněl ekonom, s tím, že „kdo v Číně bude první, tak na tom hodně vydělá“. „Takže všichni mají o tu holku zájem. Spousta těch hochů na to ale půjde hloupě. To znamená, začnou se jí podlézavě dvořit, hloupě ji zvát na drink, do hlavy ji tam tlačit nějaké nesmysly a tak dále. Garantuju vám, že pokud ta holka bude stát za to, tak o tyhle nebude mít zájem,“ vysvětlil Špicar. To, co podle něj na takovouto dívku platí, je tzv. „ostentativní nezájem“. Podle Špicara přitom Češi na tuto imaginární dívku – na Čínu – jdou svým postupem špatně, a nikdy se jim jí nepodaří získat.

„Jak byste Petro v tomto příběhu rozuměla tomu, když vám někdo řekne, že když na ten Tchaj-wan pojedete, tak vám přiškrtí všechno?“ vyzvídal moderátor Petr Šimůnek od Petry Nesvačilové.„Já bych to brala jako citové vydírání, a to je z mého pohledu no way,“ sdělila Nesvačilová.

„Já jsem vždycky šel tam, kam jít nemám. Takže já bych tam šel,“ uvedl k tématu Tchaj-wanu někdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Publikum se začalo smát, zřejmě v souvislosti s několik let starým zásahem tehdy Šlachtova ÚOOZ na Úřadu vlády kvůli kauze Nagyová. „Hlavně byste tam neměl jít v kukle, že ano,“ poznamenal ironicky moderátor Šimůnek.

Jindřich Šídlo si ale myslí, že na Tchaj-wan nakonec nepojede nikdo, že to ovlivní současná krize kolem koronaviru, a naznačil, že to celé de facto vyšumí. „Já teda nevím, jestli by tam jel i předseda Kubera, jel by?“ zeptal se Šídlo.

„Jel by,“ povstal z publika poslanec TOP 09 a někdejší ministr financí Miroslav Kalousek a jeden z hostů předchozí části besedy. „Myslí si Miroslav Kalousek, že by předseda Kubera na Tchaj-wan jel?“ vyzval ke slovu moderátor Šimůnek Kalouska nyní sedícího v publiku. „Pojdete tam někdo z Česka, nebo ne?“ zeptal se.

„Víte, já se přiznám, že si vůbec nejsem jistej, jelikož zahraniční politika není úplně jednoduchá a prvoplánová. A vůbec si nejsem jistej, jestli bylo správně, když Jaroslav Kubera řekl, že tam pojede. To nevím, opravdu ne. Ale bezpečně vím, že pokud na avizovanou návštěvu předsedy Senátu neodjede předseda Senátui Miloš Vystrčil, tak ztratíme tvář a nezískáme nic,“ vysvětlil Kalousek. „ A to pokládám za strašně špatné. Obávám se, že přesně takhle to dopadne. A půjdu v té upřímnosti ještě vůbec nejdál, a bude to pro jediný zájem, a bude to pro zájem Petra Kellnera,“ vykládal Kalousek.

Podle Šídla skončila tradiční politická éra velkých stran v době následující zásahu Šlachtova ÚOOZ na Úřadu vlády. „Tehdy jsme chodili na rozhovory s těma tradičníma velkýma stranama, které jsou dneska malé, Petře,“ řekl směrem k Šimůnkovi. „A od tý doby se to nevzpamatovalo,“ uvedl.

K tématu promluvil i Špicar. „Část té odpovědi znám. Mně na Evropské unii a našem členství v Evropské unii docela záleží. Takže se hodně zabývám tím, proč jsme po Britech druhý nejeuroskeptičtější národ,“ uvažoval. Podle Špicara je úplně jasné, jak by to v Česku mohlo dopadnout v případě vyhlášení referenda o členství v EU. Dále uvedl že Češi nemají dostatek informací o tom, co se aktuálně v Evropské unii děje, že se v ní vyjednává o rozpočtu.

„Na druhý straně to lidi nezajímá. Lidi ale zajímá, a tohle mi říkají, když jim jezdím vyprávět o Evropské unii do Orlový, když nemůžou děti poslat kvůli penězům na školu v přírodě, to jsem si ještě  dokázal představit. Ale když mi říkají, že nemají peníze na svačiny pro svoje děti, tak to pro mě jako Pražáka z Prahy 6 je už jen těžce představitelný,“ řekl Špicar. „A v týhle zemi my žijeme. Takže já se nedivím, proč tady lidé volí Andreje Babiše, proč volí Okamuru a proč budou volit Václava Klause mladšího.“

Následně se dostal ke slovu Robert Šlachta. „K zásahu na Úřadu vlády, nebo k Unii?“ zajímal se ještě. Poté se vyjádřil k dotacím Andreje Babiše. „Zajímalo by mě, jestli by se to takhle řešilo, i kdyby měl ten problém někdo jiný než Andrej Babiš,“ uvažoval nahlas..

Posléze opět povstal Kalousek a začal z jiného soudku, obrátil se na Šlachtu. „Vy jste tomu tehdy Roberte velel. Já jsem tam zažil nejdražší poštu na světě,“ pravil Kalousek a jal se zavzpomínat na událost, která před lety notně zahýbala tuzemskou politikou, když na Úřad vlády vtrhlo ozbrojené komando.

„Byl jsem na Ministerstvu financí. Od rána lítaly ty houkačky, a najednou mi volali, pane ministře, už tady jsou. A teď ta ozbrojená eskorta šla, opravdu sedum po zuby ozbrojenejch policajtů a ten osmej hlídal vrátnici. Sedum po zuby ozbrojených policajtů prošlo kolem mé kanceláře, aniž by si mě všimli, a prošli až do kanceláře náměstka, kde vyžadovali dokument,“ vyprávěl Kalousek. „Kdyby o něj kdokoliv požádal, tak jsem ho byl dal na internet. Kdyby přišla sekretářka s prosbou o vydání věci, tak jsem to samozřejmě vydal. Ale tam přišlo sedum po zuby ozbrojenejch důstojníků Policie ČR, chtěli dokument, tak jsme jim ho dali, a pak zase odešli,“ vyřkl Kalousek. A z publika rozpačitý smích.

„Já jsem v tu chvíli viděl nejdražší poštu na světě, protože skutečně osm důstojníků Policie České republiky pod vedením plukovníka Šlachty si přišlo pro jeden bezvýznamnej dokument. My jsme pak dlouho vzpomínali, proč jich bylo osum. Jediné, co nás napadlo, že v té složce bylo sedum papírů, takže na každý papír jeden policajt a ten osmý tomu velel,“ pověděl Kalousek a lidé se začali smát. „Z hlediska efektivity doručování dokumentů to nebyl nejšťastnější tah,“ dokončil svou rozvahu Kalousek.

„Možná byla obava, abychom vás našli vůbec,“ reagoval na Kalouska Šlachta. „V závalu těch kabelek,“ přisadila si Wolfová. „V závalu těch kabelek za deset milionů,“ zdůraznil Šlachta. „Berete si to tak, že jste skončil jednu éru české politiky?“ zeptal se Šlachty Šimůnek. „No, pomohl, aby skončila,“ uvedla Pavlína Wolfová.

„Takže podle vás jsme to měli nechat? Pan Kalousek moc dobře ví, co se dělo na Úřadu vlády,“ hájil postup svých mužů Šlachta. „Já si myslím, že vy můžete říct, co se tam dělo, kdo to tam řídil a jakým způsobem. A jestli Úřad vlády řídila jedna sekretářka. A řídila to tak, jak to řídila. Tak si myslíte, že policie neměla konat? Bavíme se o deseti milionech v kabelkách, bavíme se o ‚řízení‘ zpravodajské služby a o dalších věcech. Pane Kalousku, je to tak?“ obrátil se zvučně Šlachta na Kalouska sedícího v publiku.

„Uvědomujete si ale, zpět k té otázce, že tam něco skončilo?“ otázala se Šlachty Wolfová.„Ale přece policista nemůže brát ohled, že něco končí,“ uvedl expolicista. „Tak já vím, že jste si o tom nemohl nic myslet, ale teď už můžete a něco si o tom myslíte,“ reagovala Wolfová. „Samozřejmě, tak já si o tom něco myslím celou dobu,“ odpověděl Šlachta. „Já jsem tam prověřoval konkrétní trestnou činnost a prověřoval jsem tam, co se tam dělo. A jestli to nedělají teď policisté a nedělají, co by měli, tak to už je věcí jejich,“ uvedl. „A nedělaj to? Nedělaj to?“ zeptala se Šlachty Wolfová. „Tak to se musíte zeptat jich,“ odvětil s trpkým smíchem.

„Měli obviněného premiéra, to jsme tu do té doby neměli,“ nadhodil udičku Šídlo. „Zas tu máme jiné novinky,“ navázala Wolfová. „Třeba toho premiéra, který jezdí dojednávat do Bruselu,“ přidal se Šimůnek. „Nebo posílá syna na Krym,“ popíchla Wolfová. „Vždyť to tu taky ještě nebylo,“ dodala.

Závěrem rekapituloval Šimůnek. „Bavili jsme se o tom, jak se Česká republika staví k tomu, že dostala výhrůžný dopis z Číny, jak se staví k tomu, že do Bruselu jezdí vyjednávat o dotace premiér, který ty dotace potřebuje. Že tam jezdí čeští poslanci zjistit, jaký veliký je vlastně konflikt zájmů, ve kterém ten český premiér vlastně je, a že je tady spousta lidí, kterým to vlastně je celkem jedno,“ řekl Šimůnek.