Revolucionář z Kavčích hor, nekompetentní pražský primátor a udávající piráti se postarali o náplň pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Zase musím, bohužel, začít věcí, která se týká mé osoby. Dělám to nerad, je to pro mě velmi nepříjemné, raději se vyslovuji k věcem, které dokážu objektivně posoudit zvenčí. Ale k této reakci mě přiměl článek pana Schmarcze ‚Tragikomický příběh radního ČTK Žantovského. Nepochopil, jak věci fungují‘, který vyšel na Info.cz. O panu Schmarczovi víme, že byl jedním z revolucionářů na Kavčích horách, že byl tiskovým a politickým poradcem někdejšího premiéra Topolánka, že sloužil každému, kdo si řekl. Vzpomínám, že začínal v Českém deníku Josefa Kudláčka, jehož politický vývoj byl také zajímavý, a kdo si na to vzpomene, tak zřejmě s hořkým úsměvem. Tak pan Schmarcz se teď zřejmě stal znalcem událostí v Radě ČTK a zejména tedy mé osoby,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Má dojem, že se s Martinem Schmarczem v životě nepotkali, ale těší ho, že se i tak novinář pasuje do role znalce jeho psychiky. „V jednom článku se dopustil asi tak ‚sto dvaceti‘ lží. Jmenoval bych jen některé. Například tvrdí, že když se v prosinci volil předseda Rady ČTK, tak se spekulovalo buď o mně, nebo o panu Soukupovi. A píše, že to, že se stal předsedou pan Soukup, se mi nelíbí. To není pravda, k tomu jsem se nikdy nevyjádřil, že by se mi to nelíbilo. Dokonce jsem to nikdy ani nehodnotil. Jen jsem prohlásil, že mi nebylo umožněno se volby účastnit aktivně, tedy volit, ani pasívně, tedy být volen, na což má každý člen rady právo. Do té doby se vždy dodržovalo pravidlo, že když nebyla rada kompletní, tak se o předsednictvu nehlasovalo. Loni v létě, kdy byla rada hodně neúplná, jen pětičlenná, se dalo silově zvolit kohokoli z nás předsedou. Přesto jsem to sám brzdil, protože jsem považoval za přirozené a spravedlivé, aby se volilo plným počtem hlasů,“ vysvětluje mediální analytik.

Bývalý Topolánkův pomocník je snadno usvědčitelný ze lži