Jandejsek: Rozprodej našeho zemědělství do ciziny. Bude v ČR jídlo?

Pane inženýre, pojďme si zhodnotit, jaký byl minulý rok v českém zemědělství a co čekat od roku 2025?

Rok 2024 byl pro české zemědělce rokem velmi složitým. Za posledních deset let bude patřit z ekonomického pohledu k těm nejhorším, hlavně u podniků, které se specializují na rostlinnou výrobu v základních komoditách.

Největším problémem v roce 2024 byl růst veškerých vstupů, to je energie, plynu, všech druhů materiálu i služeb.

Zemědělské podniky, které produkují, vlivem umělého zvýšení cen energií, daně z nemovitostí (pozemků), DPH a dalších daní, včetně snížení podpor pobíraných jak přes EU, tak z národních zdrojů, byly o více než 17 miliard korun chudší. Tyto nesmyslné vládní zásahy přivedly produkční podniky k platební neschopnosti a vytvořily stav, kdy dochází k prodeji relativně velkých podniků, které kupují firmy zbohatlé na energiích, fotovoltaikách, IT službách, médiích a podobně. Tito investoři nebudou trvale v zemědělství podnikat, pouze potřebovali umístit lehce nabyté zisky. Po stabilizaci jednotlivých oborů prodají zemědělské podniky zahraničním finančním investorům i s půdou, které je ve vlastnictví jednotlivých podniků 20 až 60 procent. Zemědělská půda půjde opět do zahraničních rukou. Žádný stát s kvalitní zemědělskou půdou nedopustí takto s ní hospodařit.

Anketa

Závidíte Spojeným státům jejich prezidenta Donalda Trumpa?

Závidím

91%

Nezávidím

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 708 lidí

Rok 2025 bude pokračovat ve stejném scénáři, to je v oslabování konkurenceschopnosti českých podniků a k uvolňování domácího trhu pro další zahraniční konkurenci. Jedinou pozitivní nadějí je rychlé ukončení vládnutí hrobařů českého zemědělství. Nevím, zda takto likvidovat české zemědělství je záměr, či chybějící šedá kůra mozková.

Jak se vyvíjí za poslední roky potravinová soběstačnost a co to znamená pro naši potravinovou bezpečnost?

Potravinová soběstačnost se trvale snižuje, v základních komoditách je na úrovni 48 až 49 procent naší spotřeby. Nejkritičtější je situace v ovoci, kde dochází každý rok k likvidaci sadů a soběstačnost je už pod 30 procenty. Dále se snižují plochy konzumních a sadbových brambor, kde sázíme cca 16 až 17 tisíc hektarů oproti 115 tisícům hektarů v roce 1990. U brambor ve slupce zabezpečujeme z domácích zdrojů naši spotřebu na cca 60 procent a soběstačnost, včetně produktů z brambor (bramborové mouky atd.), je na úrovni cca 40 procent. Nízká soběstačnost je i u zeleniny, kde domácí produkce zabezpečuje spotřebu přibližně 25 až 30 procent, a to podle výnosů v jednotlivých letech.

V živočišných komoditách je situace ještě nebezpečnější. U vepřového masa jsme soběstační na cca 34 procent. Manipulátoři uvádějí 40 procent, ale to je spočítáno i s kostmi. Těch ale kupujeme všichni minimum. U vajíček jsme v současné době soběstační cca na 57 procent a podobně je to i u drůbežího masa. Téměř soběstační jsme u mléka a plně u hovězího masa, které téměř nikdo nekupuje z důvodu vysoké ceny. Spotřeba na obyvatele za rok je necelých 7 kg. V roce 1990 byla spotřeba na člověka 23 a půl kg.

Samozřejmě, tato nízká soběstačnost je velmi nebezpečná. Vždyť EU byla soběstačná před Green Dealem na 112 procent. Pak se vše bez problémů dovezlo. Nyní Green Deal požaduje snížení konvenčního zemědělství o 25 až 30 procent. Takže bude chybět 13 až 18 procent potravin. To se bude muset dovážet z třetích zemí a jako vždy, nejdříve budou uspokojeny staré země a na nás se nemusí dostat.

Často varujete před dovozem potravin ze zemí Mercosur. Jak to tedy aktuálně vypadá a připomeňme, před čím se v tomto směru mít, podle vás, na pozoru?

Dovozy se plánují ze zemí Mercosuru, tedy ze států Jižní Ameriky, kde je podepsaná dohoda, kterou musejí ratifikovat zástupci jednotlivých zemí. Aby byla dohoda platná, musí souhlasit alespoň tolik představitelů jednotlivých zemí, kteří zastupují minimálně 65 procent obyvatel EU. Chceme chránit planetu a budeme vozit potraviny ze vzdálenosti deset tisíc a více kilometrů? Tomu se říká v EU ochrana životního prostředí. A to jen proto, že automobilové lobby potřebuje vyvézt cenově nekonkurenceschopné automobily do Jižní Ameriky bez cla. Nevím, jak bude konkurovat EU v automobilech, když Čína otevřela v Brazílii automobilku s produkcí 300 tisíc a 500 tisíc aut ročně. Opět smysluplné rozhodnutí.

Dovážené potraviny nebudou čerstvé, velká část bude ve zmraženém stavu. Musíme počítat s tím, že standardy produkce vyráběné v zemích Jižní Ameriky se zdaleka nepřibližují standardům EU. Například – veškeré krmivo pro produkci dováženého masa je geneticky modifikováno (soja, kukuřice). V EU je zakázáno pěstovat geneticky modifikované suroviny pro produkci potravin. Spotřeba antibiotik v chovech v této lokalitě je několikanásobně vyšší na jednu tunu produkce masa, než v EU (léčí se plošně od narození zvířat, aby se snížily ztráty na minimum).

Kastrace kanečků je ve většině zajišťována hormonálním způsobem, tedy vzniká nebezpečí zbytků hormonů v mase. Je to obrovská hloupost, v EU, hlavně v zemích, které přistoupily v roce 2004 a později, je dostatečný prostor vyrábět potřebný objem kvalitních potravin a ještě část nabídnout na export.

Nejsou to ale potraviny jen z těchto zemí. Velkou diskusi vyvolává i dovoz obilí do ČR. Odkud se dováží, jaká je jeho kvalita a opět, co to znamená pro české zemědělce?

Dovoz obilí do ČR je obrovským nesmyslem. ČR produkuje za rok 7,5 až 8,5 milionu tun obilí, včetně kukuřice, a každý rok vyváží 3,5 až 4,2 milionu tun kvalitního obilí. Obilí dovážené z Ukrajiny bylo po rozborech na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku a Rumunsku hodnoceno jako kontaminované zbytky látek z užívaných pesticidů, které jsou u nás již zakázané a v řadě vzorků byl vyšší obsah mykotoxinů (plísní), než je u nás povolen. Jen v českých vzorcích se nic nepotvrdilo. Vzorky byly odebírány u nás až ve skladě, nikoliv přímo z dopravních prostředků na vstupu do ČR... Dovážené obilí nemá standardy požadované v EU. Pokud přichází obilí, které nesplňuje standardy EU, je podstatně lacinější, než obilí vyrobené v EU, a tím likviduje konkurenceschopnost domácího obilí. Zemědělci jsou pak nuceni prodávat obilí pod výrobní náklady a dochází u podniků k insolvenci, platebním problémům a jak už bylo uvedeno, k prodeji do rukou finančních magnátů.

Velkým tématem i v zemědělství je takzvaný Green Deal. Co bude znamenat konkrétně pro zemědělce a potravináře a co v této souvislosti říci k tolik diskutované změně klimatu, oteplování?

O Green Dealu se vedou poslední měsíce velké diskuse. O čem mluvím více než tři roky, se postupně dostává i do provládních médií nejen u nás, ale i v ostatních zemích EU. Green Deal je jen fikce, která nemá nic společného s ochranou životního prostředí. Jde o to, jak zdražit veškeré vstupy, zvýšit inflaci, zvýšit příjmy do státních rozpočtů jednotlivých zemí a o to, jak obrat obyvatelstvo o úspory a pak je lépe ovládat, působit na nižší porodnost a snižovat počet obyvatel planety. Fantasmagorie uplatňovaná Green Dealem by měla být ihned zastavena a rychle ochránit lidstvo od těchto nesmyslů. Toto počínání by mělo být trestné. Nebudu uvádět všechny hlouposti Green Dealu, ale jen několik příkladů:

– Snížení produkčního zemědělství o 25 až 30 procent (nelze komentovat)

– Snížit počet hovězího dobytka, který produkuje methan (hloupost)

– Dekarbonizace způsobuje oteplení (Naopak! Bez kysličníku uhličitého, kterého je 0,038 procenta, neprobíhá fotosyntéza, tedy tvorba chlorofylu. Pokud by se obsah snížil pod 0,02, dojde k velkému omezení růstu rostlin)

– Emisní povolenky (Obrovské zneužívání! Byly nakoupeny finančními institucemi a obchoduje se s nimi. Tím se vše obrovsky prodraží a EU je oproti světu na kolenou)

– Zvýšení zatravnění orné půdy (Nemá nic společného s ekologií a s životním prostředím)

Je zbytečné to dále rozebírat. Bylo by to na hodně dlouhou dobu. Je lepší na Green Deal rychle zapomenout!

Na závěr – podívejme se, jaký je přínos českého zemědělství do státního rozpočtu?

Pokud by české zemědělství fungovalo a bylo řízeno gramotnými lidmi, přicházelo by do rozpočtu obrovské množství daní přes sociální a zdravotní pojištění, daň ze mzdy, ze zisku, spotřební daň, DPH z dodávaných potravin (českých). Pokud je soběstačnost do 50 procent, tak by se při stoprocentní potravinové soběstačnosti daně zdvojnásobily. Pokud by se podpory rozdělovaly na produkci, soběstačnost by rychle rostla, a tím by rostly i příjmy do státního rozpočtu, jak jsem uvedl. Prostředky na neprodukční zemědělství, to je na pouhé mulčování, jsou zvěrstva. Stát, pokud vydá podporu, musí ten výdaj očekávat zpátky na daních, na příjmech.

Pro úplnost, saldo agrárního zahraničního obchodu bude za rok 2024 cca minus 50 až 60 miliard korun, pokud nebude započten tabák. V letech 1990 až 1994 bylo saldo agrárního zahraničního obchodu kladné v jednotkách miliard.