V Českém rozhlase hned ráno hovořila s redaktorkou Lenkou Kabrhelovou socioložka a pamětnice Jiřina Šiklová. Především vzpomínala na události ze srpna 1969, kdy při prvním výročí okupace zjednávali pořádek již ne sovětští vojáci, ale československé bezpečnostní síly. Právě od té doby se začalo mluvit o „normalizaci“.

Dnes se toto slovo s oblibou užívá znovu, řada politiků je obviňována z „normalizačních praktik“, hovoří se dokonce o nástupu „nové normalizace“. Podle Šiklové je ale toto srovnávání značně přehnané. Připomněla, že základem normalizace byly ideologické a politické prověrky, které museli všichni podstupovat, a nic takového dnes nemáme. „Není to absolutně adekvátní k tomu, co zde bylo,“ zdůraznila socioložka. Dodala, že za skutečné normalizace tu také byla velmi nízká životní úroveň a téměř půl milionu lidí se rozhodlo z tohoto režimu emigrovat, což se dnes rozhodně neděje.

Podle Šiklové se situace po srpnu 1969 v podstatě vrátila před rok 1968. Jenže lidé, kteří si mezitím zvykli na svobodu, už tím byli zklamáni.

Jiní nacházejí ve vzpomínkách přesahy do dnešních dní a do úvah o Dubčekovi a Brežněvovi jim stále proniká Putin. Například bývalý místopředseda Evropského parlamentu za ČSSD Libor Rouček se zamýšlel, co dnes o výročí ruský prezident udělá pro zlepšení rusko-českých vztahů.

Rouček nabídl celkem tři možnosti. Podle první Vladimir Putin vydá prohlášení s omluvou a vyjádří přání, že chce rozvíjet do budoucna přátelské, všestranné a vzájemně prospěšné vztahy.

Druhou možností, která Roučka napadla, je, že Putin pošle do Prahy Noční vlky, aby položili před budovu Národního muzea a Českého rozhlasu květiny a omluvili se tak za zločiny svých otců.

A pak je tu prý třetí alternativa, že neudělá vůbec nic v naději, že čas vše odvane a Češi zapomenou. A ruské děti se dál budou učit, že invaze byla správná, protože Československo bylo v roce 1968 ohroženo fašismem, revanšismem, imperialismem a státy NATO.

Rouček své facebookové přátele vyzval, ať o věci diskutují. Jenže hned první odpověď, která přišla, Roučka zjevně nepotěšila. „Udělá to, co Angela Merkelová letos v březnu při 50. výročí. Takže nic,“ napsal diskutující. Sociální demokrat se rozhořčeně ohradil, že němečtí představitelé, včetně vysídlence Posselta, se za zločiny nacismu v nejrůznějších prohlášeních omlouvají stále. „To však lidé jako Putin či Vy nejsou schopni pochopit,“ uzavřel svou reakci.

Stejný názor jako Rouček, jen mnohem stručněji, vyjádřil publicista a někdejší mluvčí premiéra Topolánka Martin Schmarz: „Už je to 51 let a Rusáci nás pořád nechtěj nechat na pokoji,“ postěžoval si. „Ale aspoň už nám sem nemůžou poslat tanky. Takže za mě dobrý,“ dodal potěšeně.

Trochu jinak vzpomínku pojal analytik Štěpán Kotrba: „ 21. srpen 1968. Jediný den, kdy lid v Československu stál za politikou KSČ. A stejně mu to bylo hovno platný,“ myslí si. Geopolitika velmocí se totiž prý neohlíží na lokální sentimenty dotčených národů.

Poslanec Jaroslav Foldyna, odpůrci s oblibou prezentovaný jako ruská pátá kolona, přidal vlastní vzpomínku, která mnohé patrně překvapí. Bylo mu tehdy osm a jeho otce vojáka odvezli v půl třetí ráno do kasáren. „Maminka měla strach, ne o sebe, ale o mě. Moji rodiče oba zažili válku v lágru, oba byli osvobozeni Rudou armádou, která nás teď 21. srpna 68 okupovala. Mně bylo osm, máma brečela a tátu odvezli naši vojáci do kasáren, byla vyhlášena pohotovost,“ vzpomínal.

Rodiče podle něj toho dne přišli o ideály, otec později po prověrkách i o práci a stal se uklízečem v kině. Z toho si odnesl anginu pectoris a Foldyna vzpomíná, jak místo hraní s kamarády tahal do kina stovky uhláků, aby mu alespoň trochu pomohl.

A při tom vzpomínání se Jaroslav Foldyna rozohnil: „Kurva, dnes mi ta přiblbla v televizi nebudou nic vykládat o tom, co to tehdy bylo.“ Lidi, kteří neustále spílají Rusku a jeho obviňují z kolaborace, nazval „novými kádrováky“. A má pro ně při výročí lapidární vzkaz: „Polibte mi prdel!“