Vémola v roli moderátora úvodem rozhovoru zmínil, jak se těší na gurmánské zážitky, pro které vyrazí právě k Pohlreichovi. „Víš, co v lednu budu dělat? Budu doufat, že vás otevřou. Není restaurace v Praze, kde by nám tak chutnalo jako v Divinis,“ řekl Pohlreichovi poté, co mu předal jako dárek svou kuchařku. „Doufám, že to nebude dlouho trvat,“ poděkoval jeden z nejznámějších českých gastronomů.

Následně moderátor zmínil to, co možná málokdo ví, a to že Pohlreich v minulosti reprezentoval Českou republiku v baseballu. „Je to dávná historie,“ mávl oblíbený šéfkuchař skromně rukou a upřesnil, že v národním týmu byl na konci 70. let. „To sport zdaleka nebyl takový jako dnes, dnes to hrají na jiné úrovni,“ doplnil s tím, že je to skvělá strategická hra, kde se hodně naučil, jak fungovat v týmu, ale i jako individualista.

V návaznosti na to zmínil, že jej mrzí, že dnešní děti nemají ke sportu vztah. „České školství má jednu obrovskou slabinu, je to výchova dětí k nějakému pohybu a ke sportu. Děti se z tělocviku ulívají, nechtějí tam být. To je hrozná škoda,“ myslí si Pohlreich, podle kterého jsou dnes děti v Evropě vychovávané strašně měkce. „Jsou jako v bavlnce, pořád jim říkáme, že to bude dobrý, a pořád je jakoby žehlíme,“ kroutil hlavou.

I díky tomu dnes není chlap chlapem. „Styl výchovy, kdy se řekne: synku, když se ti to náhodou nepovede, tak se nic neděje. To vychovává z dětí mamánky a lůzry do života. To jsou pak mama hotely, ale chlap má být chlap a musí se o sebe postarat. Nemá to tak být. Ani svět, ani příroda není taková, tam vyhrává ten nejsilnější. Já myslím, že není jedno, jestli jsi první, nebo šestý,“ podotkl.

„Svět je dnes příliš změkčilý a politicky korektní. Je takový jakoby připosraný,“ shrnul Pohlreich s tím, že dnešním mladých chlapům zoufale chybí vojna. „Se vším tím blbým, co to znamenalo, si myslím, že je to to, co dnešním mladým chlapům zoufale chybí. Rok u armády, kde máte všichni stejné zelené trenýrky a je jedno, jestli jste z bohaté nebo chudé rodiny, to dá do života elementární řád. Zním možná jako úplný blázen a staromilec, ale když může být vojna ve Švýcarsku, tak by klidně mohla být v Čechách,“ myslí si.

„Dělám hodně s mladýma lidma, kterým je 25 až 30 let. Naštěstí ta kuchyň funguje jako armáda, jede se tam na rozkazy. Je ale vidět, že když tam přijdou ti totální volnomyšlenkáři, tak si nemyslím, že je to ono. Vím, zní to šíleně. Dnes mají lidi život hodně jednoduchý, nemusejí si to úplně zasloužit. Nijak zásadně armádě nefandím, ale když je člověku dvacet, naučí se tam držet hubu a krok,“ konstatoval Pohlreich s tím, že se to do života mnohokrát hodí. „A pokud se tohle dá získat jinak než vojnou a sportem, tak zaplať pánbůh,“ doplnil.

Že se Pohlreich ostrých slov nebojí, dokázal i v reakci na nedávná slova odboráře Bohumíra Dufka, který se pustil do živnostníků v gastronomii, když prohlásil, že pokud by polovina restaurací během aktuální pandemie koronaviru zkrachovala, považoval by to za „očistný proces“.