V první řadě zasedli zástupci krajského hejtmanství a také vedení města, které tvoří hlavně členové ODS.

Hrad mění charakter člověka

„V některých věcech jsem se poučil, o některých se dozvěděl něco nového, ale pokud jde o to, jaký byl Petr Pavel před tím a nyní, tak doufám, že jsem zůstal stejný,“ uvedl prezident na samý úvod setkání. „Ono se často říká, že Hrad má takový zvláštní virus, který člověka změní. Když jsem o tom mluvil ještě před svým nástupem do funkce s Karlem Schwarzenbergem, tak on mi říká, že je to fenomén dvora,“ žertovně zaráčkoval prezident, co by připomněl dlouholetého hradního kancléře a ministra zahraničí. Je to prý tak, že každý panovník, a je úplně jedno, jestli je to král, kníže nebo prezident, je obklopen dvorem a ten začne po určité době vytvářet filtr mezi ním a okolním světem a začne jej ujišťovat, že je ze všech nejlepší, a začnou mu filtrovat informace, které se k němu dostávají, a stejně tak informace od něj směrem ven. A to je to, co má na Hradě takový negativní vliv. Já se od počátku snažím o to,  abych  nebyl tím chráněným před vnějším světem, a naopak, že mně ten kontakt bude zprostředkovávat, a důsledkem toho jsou i tyto návštěvy, které velice detailně a s citem připravuje můj tým,“ uvedl Petr Pavel za bouřlivého potlesku auditoria.

„Můj přístup k věci je ten, že chci, aby systém fungoval, a při respektu k ústavě jsem vždy zdůrazňoval, že prezident si nemůže říkat, koho jmenuje či nejmenuje, koho pověří či nepověří. Měl by v souladu s ústavou pověřit toho, kdo by byl schopen sestavit vládu s podporou Parlamentu, ne toho, kdo se mu líbí nebo nelíbí.“

3. a 4. 10., nebo 26. a 27. září?

Kdy vyhlásí volby, tázali se místní občané ve speciální anketě. „Nejzazší hranice jsou tři měsíce před konáním voleb. Dalším faktorem je, aby se parlamentní volby neustále nepřibližovaly k prázdninám, což se tu děje. Takže ten nejzazší termín je 3. října, takže pokud to nebudu chtít posouvat příliš k prázdninám, tak nám zbývá ten nejzazší termín nebo ten před tím,“ odpověděl za smíchu sálu prezident.

Debata, kterou ve společnosti vedeme, je podle Petra Pavla až příliš zatížena emocemi a nevraživostí. „Mně připadá, jako když téměř každá politická strana, snažící se o podporu voličů, tak se vymezuje proti něčemu místo toho, aby se vymezovala pro něco. Pak vznikají nesmiřitelné tábory, kdy jedna druhé straně už nevěří ani pozdrav a už pak nejsou schopni se bavit ani o věcech, na kterých by se za normálních okolností možná shodli. A ta atmosféra se nutně přenáší do společnosti. Přitom když se podíváme na čísla srovnání se zeměmi, se kterými se můžeme srovnávat, tak na tom jako země rozhodně nejsme tak špatně, jak kolikrát slýcháme z médií, čteme na sociálních sítích, případně to slyšíme od některých politiků. Určitě se v naší zemi zdaleka nedaří všem dobře, mnozí cítí, že jsou na tom hůře než před nějakou dobou, a možná někteří se s nostalgií dívají ještě hodně zpátky, přesto je to naprosto přirozený jev, v každé společnosti a v každé zemi je vždy část obyvatelstva, která cítí, že by chtěla a měla se mít lépe. Ale když to porovnáme, ať již jde o čísla, která se týkají deficitu, nezaměstnanosti, průměrná mzda nebo spíš koupěschopnost, tak na tom rozhodně nejsme tak špatně.“