„Rozhodně na tom nejsme tak špatně.“ Pavel v Klatovech vysvětloval, jak se Češi mají

V první řadě zasedli zástupci krajského hejtmanství a také vedení města, které tvoří hlavně členové ODS.

Hrad mění charakter člověka

„V některých věcech jsem se poučil, o některých se dozvěděl něco nového, ale pokud jde o to, jaký byl Petr Pavel před tím a nyní, tak doufám, že jsem zůstal stejný,“ uvedl prezident na samý úvod setkání. „Ono se často říká, že Hrad má takový zvláštní virus, který člověka změní. Když jsem o tom mluvil ještě před svým nástupem do funkce s Karlem Schwarzenbergem, tak on mi říká, že je to fenomén dvora,“ žertovně zaráčkoval prezident, co by připomněl dlouholetého hradního kancléře a ministra zahraničí. Je to prý tak, že každý panovník, a je úplně jedno, jestli je to král, kníže nebo prezident, je obklopen dvorem a ten začne po určité době vytvářet filtr mezi ním a okolním světem a začne jej ujišťovat, že je ze všech nejlepší, a začnou mu filtrovat informace, které se k němu dostávají, a stejně tak informace od něj směrem ven. A to je to, co má na Hradě takový negativní vliv. Já se od počátku snažím o to, abych nebyl tím chráněným před vnějším světem, a naopak, že mně ten kontakt bude zprostředkovávat, a důsledkem toho jsou i tyto návštěvy, které velice detailně a s citem připravuje můj tým,“ uvedl Petr Pavel za bouřlivého potlesku auditoria.

„Můj přístup k věci je ten, že chci, aby systém fungoval, a při respektu k ústavě jsem vždy zdůrazňoval, že prezident si nemůže říkat, koho jmenuje či nejmenuje, koho pověří či nepověří. Měl by v souladu s ústavou pověřit toho, kdo by byl schopen sestavit vládu s podporou Parlamentu, ne toho, kdo se mu líbí nebo nelíbí.“

3. a 4. 10., nebo 26. a 27. září?

Kdy vyhlásí volby, tázali se místní občané ve speciální anketě. „Nejzazší hranice jsou tři měsíce před konáním voleb. Dalším faktorem je, aby se parlamentní volby neustále nepřibližovaly k prázdninám, což se tu děje. Takže ten nejzazší termín je 3. října, takže pokud to nebudu chtít posouvat příliš k prázdninám, tak nám zbývá ten nejzazší termín nebo ten před tím,“ odpověděl za smíchu sálu prezident.

Debata, kterou ve společnosti vedeme, je podle Petra Pavla až příliš zatížena emocemi a nevraživostí. „Mně připadá, jako když téměř každá politická strana, snažící se o podporu voličů, tak se vymezuje proti něčemu místo toho, aby se vymezovala pro něco. Pak vznikají nesmiřitelné tábory, kdy jedna druhé straně už nevěří ani pozdrav a už pak nejsou schopni se bavit ani o věcech, na kterých by se za normálních okolností možná shodli. A ta atmosféra se nutně přenáší do společnosti. Přitom když se podíváme na čísla srovnání se zeměmi, se kterými se můžeme srovnávat, tak na tom jako země rozhodně nejsme tak špatně, jak kolikrát slýcháme z médií, čteme na sociálních sítích, případně to slyšíme od některých politiků. Určitě se v naší zemi zdaleka nedaří všem dobře, mnozí cítí, že jsou na tom hůře než před nějakou dobou, a možná někteří se s nostalgií dívají ještě hodně zpátky, přesto je to naprosto přirozený jev, v každé společnosti a v každé zemi je vždy část obyvatelstva, která cítí, že by chtěla a měla se mít lépe. Ale když to porovnáme, ať již jde o čísla, která se týkají deficitu, nezaměstnanosti, průměrná mzda nebo spíš koupěschopnost, tak na tom rozhodně nejsme tak špatně.“

„Naše zdravotnictví je předmětem kritiky, řada lidí si stěžuje, a přitom mnoho zemí včetně těch, kterým závidíme, jak se mají, tak nám naopak závidí, jak nám funguje naše zdravotnictví. Podobně je to se školstvím. Když se podíváme například na Spojené státy, tak když si odmyslíme privátní skvělé školy, tak náš systém vzdělávání, všeobecný, je výrazně kvalitnější než ten americký,“ pokračoval dále prezident.

„Takže mě mrzí, že se upínáme na to negativní, místo abychom si udělali přehled pozitivního, co tu máme, a dívali jsme se na věci prizmatem klasického dělení poloprázdná a poloplná sklenice a abychom spíše viděli tu poloplnou a zbytek jsme si řekli, jak dosáhneme toho, aby byla plná, pokud možno co nejvíce plná bez hádání ,a abychom se dokázali shodnout na několika základních prioritách, které pro nás pro všechny budou důležité a nebudeme je měnit s každou novou vládou.

První dámu je třeba více ocenit

První dotaz a připomínka muže středního věku byla břitká: „Chtěl bych vás nejprve upřímně pochválit, protože jste první prezident naší republiky od dob Masaryka, kdo vymohl apanáž pro svoji ženu. Možná že jste jediný na světě. Kdy vy, jako prezident, nebudete shánět munici po celém světě? Prezidenti to nedělají, dělají to jejich vlády,“ uvedl sarkasticky muž, což se nelíbilo většině sálu.

„Já bych části otázky trochu poopravil,“ uvedl prezident. „Já jsem nevymohl apanáž pro svoji ženu, já jsem se s ní rozdělil o náhrady, které přísluší prezidentovi nejen v souvislosti s reprezentací, ale i s cestováním a bytováním,“ uvedl za velkého potlesku. „Protože moje žena dělá, co se od první dámy očekává, a věnuje tomu spoustu času a úsilí a snaží se reprezentovat na úrovni. Jsou s tím spojené náklady, které by měla mít automaticky, a ne že to budu dělit sám. Já se rád podělím, ale měli bychom do budoucnosti postavení první dámy, nebo budeme-li mít prezidentku, tak jejího partnera či manžela upravit, protože není důstojné, aby pokud manželka prezidenta někam jede a plní úkoly, které se od ní čekají, tak aby se pro ni nemusel dělat nějaký speciální statut práce na dohodu a aby se jí mohla zaplatit cesta nebo ubytování. To by rozhodně nebylo důstojné.“

„Pokud jde o druhou část otázky, já nesháním munici po světě, to dělá vláda, úředníci. Já jsem se pouze postavil za tu iniciativu, kterou jsem promoval poprvé na konferenci v Mnichově. A protože se prezidentovi většinou věnuje větší pozornost než úředníkům ministerstva, tak proto, že jsem tam tu iniciativu oznámil a pořádal partnery o spolupráci, tak odezva byla výrazně efektivnější, než kdyby to šlo cestou žádosti z ministerstva na ministerstvo. Jsem na tu iniciativu hrdý, protože pokud máme něčím efektivně pomoci, tak pomáhejme tím, co máme nebo umíme. My nemáme tolik munice nebo materiálu, abychom mohli bojující Ukrajině pomoci z vlastních zdrojů, a tak jsme pomohli tím, že to umíme sehnat, dostat to tam včas a sehnat prostředky od ostatních zemí, které jsou ochotny pomáhat,“ konstatoval prezident za bouřlivého potlesku přítomných – starších i mladších, studenty nevyjímaje.

Vlčí lobby a antipark

Další muž podotkl, že jde o druhého prezidenta po Masarykovi, který v Klatovech dělá besedu pro občany. Věnoval se ochraně přírody a národním parkům. „Obce to odmítaly, ale vyhrává administrativa, třeba v případě nového parku Křivoklátsko. Vlčí politika z Ministerstva životního prostředí tam zničila mé dvacetileté úsilí a práci. Zákony stojí proti chovatelům. Říkám management antinárodního parku, protože nemá s národním parkem nic společného. Národní park si dělá, co chce, jezdí tam auty stovkou a lidé tam nesmějí chodit pěšky. Jste ochoten něco udělat proti plundrování lesů přímo správou národního parku, který systematicky devastuje řadu let, je tam stále stejný, v podstatě neodvolatelný ředitel a lidé se nemají kde odvolat. Nyní se tam kolem hotelu Srní zase kácí a nic se neděje,“ konstatoval tazatel.

„Já žádné takové informace nemám a rád se s problematikou seznámím (byl tam v loňském roce s manželkou – pozn. red.). Co se týká národního parku Křivoklátsko, když vznikají emoce kolem všeho, co se mění, co může zdánlivě ovlivňovat život. Ten se z 99 procent nachází na území státu. Se všemi obcemi se po tři roky vedla intenzivní komunikace a sám jsem inicioval jednu besedu. Životů lidí se park nedotkne. Stále budou moci do lesů, využívat stezky, chodit na houby. Jediným cílem bylo ochránit unikátní krajinu, která se jinde v takové podobě nevyskytuje,“ odpověděl prezident. Ne všechny, jak bylo vidno, ale touto odpovědí uspokojil.

„Pokud by se problém vlků vymkl kontrole, tak je namístě dočasný a kontrolovaný odstřel tak, jak je to třeba na Slovensku.“ Po tomto už zazněl potlesk.

Ovace a podpora

Žena ze sálu vyjádřila obdiv hlavě státu: „… chtěla bych vám poděkovat za to, že jste prezidentskému úřadu vrátil jeho důstojnost. Že se už nemusíme stydět za svého prezidenta,“ uvedla za bouřlivého potlesku přítomných. „Chtěla bych také poděkovat za vaši jednoznačnou podporu Ukrajině.“ Sál bouřil nadšeným potleskem. „Budete v předvolebním období svými vystoupeními podporovat vyšší volební účast, která bohužel nebývá valná. Hodláte akcentovat nebezpečí dezinformací, které hlavně z proruského prostředí budou určitě jednoznačně volby ovlivňovat,“ konstatovala žena ve středních letech.

„Prezident má být nadstranický a neměl by být aktivistou. Je tenká hranice, protože i prezident má svůj názor a chce jej sdělovat občanům, aby vnímali některé problémy do větší hloubky. Zároveň se od něj neočekává, že se ve volební kampani bude angažovat pro nějakou stranu. Já to rozhodně dělat nebudu. Pokud se chci vyjádřit, tak k tématům, která považuji za důležitá. Mnohdy se bohužel stává, že se předvolební téma smrskne na dílčí problémy, které na chod země a stav společnosti nemají zásadní vliv. A podstatná zůstanou stranou, protože jsou z hlediska voličů možná nepopulární. Jako příklad z minulosti bych chtěl dát třicetikorunový poplatek za návštěvu u lékaře, který samozřejmě nic podstatného neřeší. Na druhé straně je důležitá optimalizace zdravotnických služeb a výše pojistného,“ konstatoval prezident.

Ošemetné dezinformace

„Chtěl bych ale hovořit o problematice bezpečnosti, a to nejen vnější, ale i vnitřní. Chtěl bych hovořit o problematice vzdělávání a o potřebě větší odvahy při inovacích a používání nových technologií. Dezinformace jsou další téma, ale je to velice ošemetné, protože každý bude považovat za dezinformaci něco jiného. Chtěl bych se vyjádřit k tomu, aby pravidla ve virtuálním světě se měla kopírovat i v tom fyzickém. Co je v našem fyzickém světě zapovězeno a dlouholetou praxí jsme zjistili, co je tady nebezpečného, a máme na to zákony, tak ve virtuálním světě to mnohdy neplatí. Například skrytá identita. Ve fyzickém světě je naprosto přirozené, že si nedáme masku na obličej a nejdeme se k něčemu vyjadřovat. Ve virtuálním světě je to naprosto běžné. Jsou tam vyjádření, která naprosto odporují všem normám, i když to má potenciál výrazně ovlivnit naše životy. Mnoho z nich se dá ovlivňovat umělou inteligencí, dají se s tím ovlivňovat volby, jak jsme to viděli v Rumunsku, a bude se vytvářet atmosféra, která bude prohlubovat nenávist vůči nějaké skupině obyvatel. Dá se vytvořit i situace, která by vedla k násilí proti některým skupinám nebo státním institucím,“ uvedl prezident a dodal: „To je jedna z věcí, která by se měla zklidnit, aby sociální sítě nepřinášely tolik nenávisti a negativních emocí jako dnes.

Jak s povinnou vojenskou službou, to byl další dotaz z auditoria.

„Bezpečnost je věcí každého z nás. Nedávno jsme slyšeli od jednoho politika v sousední zemi, že bránit se nemá smysl, že budou umírat lidé a je lepší se podrobit a vydržet to, protože ten, který nás bude okupovat, pak dříve nebo později odejde a bude zase všechno dobře. Pokud budeme takto uvažovat všichni, tak jsme na nejlepší cestě se stát vazalem někoho. To bych nerad, protože tu zkušenost máme. Proto bychom se měli inspirovat zkušeností třeba Finska, které bylo v podobné situaci jako my, ale postavilo se k tomu úplně jinak. Je to tím, že jsme se tehdy rozhodli tomu nepostavit,“ odpověděl prezident.

„Nemyslím si, že by tento problém vyřešilo znovuzavedení vojenské základní služby. To je mechanismus, který vyžaduje úplně přenastavit zajišťování naší bezpečnosti, museli bychom se vrátit k systému odvodů, nastavit infrastrukturu, aby byla připravena na výcvik a ubytování, nakoupit další materiál, který by sloužil množství odvedených branců, a na to naše armáda, ale ani společnost není nastavená. Máme ale řadu jiných možností, jak větší počet lidí připravit na věci, které se budou hodit nejen k obraně země, ale i ke zvládání krizových situací. Tento výcvik by mohl třeba trvat po dobu tří měsíců, rozdělených do několika bloků. Našli bychom více lidí, kteří by dobrovolně podstoupili dobrovolný výcvik a každému by dal nějaké zkušenosti, jak se vypořádat s krizovou zkušeností od povodní, průmyslové havárie nebo teroristický útok až po nutnost bránit svoji zemi. A bránit zemi neznamená jen si vzít do ruky samopal a jít si lehnout do zákopů, ale využít jakoukoliv schopnost využitelnou pro svoji zemi, což jsou třeba zdravotníci, operátoři dronů, odborníci na logistiku, kteří mohou udělat mnoho a vůbec by při tom nemuseli mít zbraň v ruce.“

Muž středních let poděkoval hlavě státu, „... že v době, kdy média a politici nás jenom straší, což považuji hlavně pro starší lidi za nefér, protože oni nemají možnost si informace ověřit. Díky za naději, co nám dáváte.“ Lidé nadšeně tleskali a slzeli dojetím.