„Sezónní okurkou tohoto léta je čísi svatá válka proti střetu zájmů v Radě České tiskové kanceláře, co byla založena v oněch svatě euforických dobách krátce tzv. ‚sametově‘ popřevratových, kdy do toho ‚položení základů‘ mluvil kdekdo, s kdekým, kdovíjak, v zájmu kdekoho. No, a podle toho to pak taky tak nějak dopadlo, že? ‚To jsou paradoxy, viďte, Vaňku.‘ A kdo teď vyvrátí, že to nebylo schválně?!“ zahájil text Foltán.

Jeho názor je prý takový, že právě ona konkurence v médiích je přirozenou zárukou přirozené soutěže v zájmu udržení a zvýšení kvality. „Tak je to i v přírodě. Například nikdy nekončící logicky pozitivní soutěž o vedení smečky – v zájmu co nejvyšší kvality přirozeného výběru podle zákona zachování rodu,“ dal za příklad a doplnil, že kdo tohle za tu dlouhou dobu nepochopil, je to jeho pivo.

Připomněl také, že tehdy, na začátku 90. let, bylo mediálních právníků velmi málo. „Celou tu první polovinu té první poloviny těch 90. let jsme se snažili těm tehdejším zákonodárcům a jejich lobbistům vysvětlit některá úskalí toho hurá budování, opravit některé zárodky budoucích problémů,“ uvedl a dodal, že třeba i co se týče rychlokonstrukcí nově zaváděných právních institutů, jako např. střet či konflikt zájmů. Celá řada jejich varovných signálů nebyla vyslyšena.

Sám si prý nyní pokládá otázku, zda je tu dneska snad už konečně garnitura odpovědných a rozumných lidí, co budou mít odvahu to všechno napravit. Následně zdůraznil, že je to skutečně velmi vážná věc. „Zejména, když k těm koordinovaným protiútokům dochází pod demagogickou korouhví účelově zavádějících proklamací o té demokracii, o té svobodě. Jim tu jde jen o tu jejich demokracii, o tu jejich svobodu, a nikoli o tu skutečnou,“ uvedl Foltán.

Co se týká onoho střetu zájmů, ne každý to tu dodneška osobně a zblízka podle Foltána pamatuje – komplexně ze všech úhlů pohledu. „Ne každý tu dokáže udělat přesnou, objektivní, odbornou analýzu a formulovat to tak, jak to skutečně je. A ne každý má pak odvahu to i vyřknout a zveřejnit,“ řekl a v souvislosti s tím zmínil, že už od začátku nebyl ten zaslíbený duální systém (formálně ani obsahově) nastaven optimálně na specifickou situaci v tuzemských podmínkách.

„A došlo k tomu především v důsledku subjektivních faktorů a vlivů. Z toho plynula i kvalita rychlokvašených zákonů,“ upozornil Foltán. Kdo z insiderů tehdy nejel v nějaké hmotné, či nehmotné zainteresovanosti, ten podle jeho slov musel neustále varovat, že něco je tu špatně. „Důvodnost našich připomínek se projevila a není všem potenciálním problémům konec,“ poznamenal.

Problém shledává také v tom, že například všechny zákony, upravující tehdejší tzv. elektronická média (tj. zákon o ČT, zákon o ČRo, i zákon o rozhlasovém a televizním vysílání) byly během první desetiletky změněny, a to u každého v řádu desítek různých novel. „V případě ČT se ty naznačené chyby a nedostatky celospolečensky negativně projevily v letech 2000 a 2001 ve formě tzv. televizní krize s politickým zaměřením, podtextem i kontextem,“ dal za příklad Foltán. Dodneška jsou důsledky té situace nevyřešeny, a ve společnosti plátců televizního poplatku trendově narůstají negativní reflexy směrem k ČT.

„V posledních letech sílí veřejná kritika toho, že v podstatě tu ‚naši vaši‘ ČT si postupně skrytě zprivatizovali její zaměstnanci. Kolem roku 2005 jsem byl požádán, abych na jedné významné celostátní mediální konferenci udělal přednášku na téma možností ‚privatizace ČT“ a tak jsem tam tu svou přednášku tehdy zakončil konstatováním, že: ‚Nebojte se, tu Českou televizi není možné zprivatizovat, protože už je dávno zprivatizovaná, jenomže blbě‘,“ připomněl s tím, že dost lidí má celou řadu rostoucích poznatků, že o mnoho lepší už to není ani v případě Českého rozhlasu.

Co se však ani za těch bezmála 30 let nezměnilo, to je právní úprava tzv. printů, neboli novin, a vymezení právního rámce jejich infrastruktury, včetně tzv. tiskového zákona a také zákona o ČTK. „Zůstalo to beze změn, byť i minimálních. Zde je to původní systémové nastavení možná prehistorické, jako v ‚jurském parku‘ tuzemských printů,“ poukázal. A zmínil, že tento fosilní stav je pohrobkem zájmů kohosi vlivného a prý snad i ještě vlivnějšího, než by mohl být i ten nejvlivnější z nejvlivnějších domorodců. V oblasti tzv. printů se jim pý povedlo nadlouho dopředu zakonzervovat legislativní vývoj.

Neopomenutelná je podle Foltána proto historie střetů zájmů i v Radě ČTK za celou uvedenou dobu její existence. Namátkou některé případy pro srovnání s dneškem zmínil. „Za onoho času byl členem oné Rady i tehdy služebně aktivní poslanec Parlamentu ČR, co byl tou dobou zároveň činný i ve sněmovních sekcích, zabývajících se mediálními agendami PSP,“ uvedl a dodal, že to byl střet zájmů jako Brno – avšak a kupodivu tehdy nikomu nevadil – nikdo ho neřešil. „Asi jen stěží by ho někdo dnes mohl přetrumfnout,“ napsal.

Podobně atraktivní případ se datuje z období 2. pololetí roku 2003 a 1. pololetí roku 2004, Tehdy šlo o střet zájmů jedné osoby v tzv. „velké radě“ (čili v RRTV), přičemž ten střet u této osoby měl více rovin. „Jednak šlo o to, že také zrovna tou dobou (i nadále) ČT realizovala této osobě řadu jejích scénářů v rámci prvovýroby ČT,“ uvedl s tím, že souběžně byl i další střet zájmů, protože právě tou dobou (i nadále) byl jeden ze synů té osoby v pozici dost vysokého manažera v ČT a současně i druhý syn dotčené osoby tou dobou byl v pozici dost vysokého manažera v ČRo.

Z těchto skutečností podle Foltána vyplývá, že i zde na zmíněných základech byla zavedena shora popsaná precedenční praxe těch „výjimek“ ze zákonné konstrukce střetu zájmů. „Tato precedenční praxe dotčených výjimek se během předchozích 30 let už ustálila. Nyní to však aktuálně poněkud překvapivě komusi vadí. Ten kdosi není schopen reflektovat realitu a výsledkem toho je aktuální situace, kdy ten kdosi má motoricky automatickou snahu o demonstrativní prolomení té ustálené precedenční praxe, a to za každou cenu, tedy takřka ať to stojí, co to stojí,“ upozornil Foltán, podle kterého je to přístup hodný zvýšené pozornosti .

Z právního pohledu jsou tu ještě prý další neopomenutelné aspekty, jejichž existence podmiňuje i jejich zohlednění. Jde tu např. o další právní instituty, jako jsou tzv. přílišná tvrdost zákona, právní fikce (negativní), právní formalismus, právní šikana, presumpce viny.

Poté Foltán shrnul, že začátkem a v průběhu letní „okurkové sezóny“ jistá část tuzemských médií (tj. ČT24, DVTV, hlidacipes) otevřela téma střetu zájmů tří členů Rady ČTK. „Aktivním účastníkem této mediální kampaně byl vždy předseda Rady ČTK – načež se koncem léta ukázalo, že také on je čtvrtým členem Rady ČTK ve střetu zájmů, už asi 4 roky v souběhu dvou střetů zájmů,“ připomněl a opět se podivil, proč skoro celou tu uplynulou pětiletku to nikomu nevadilo, zatímco teď to najednou vadí.

• Celý text ZDE

„Proč až teď, kdy on má do konce jeho mandátu už jenom nějakých 9 měsíců? Bezpochyby tady jde i o logickou otázku, která by jistě napadla každého. A údajně prý asi někde v extravilánu se kdosi od kohosi měl dozvědět o jednom z názorů, zda by tu nemohlo jít o cosi na způsob zastíracího manévru podle hesla ‚nejlepší obrana je útok‘ – například prý za účelem odvedení pozornosti od něčeho ještě většího, ať už v Radě ČTK, či v samotné ČTK, v jejím okolí,“ napsal na závěr s tím, že někdo v branži na adresu dotčené mediální kampaně prý zaslechl aktuální poznámku, jestli tahle kampaň nebude spíš střetem zájmu mediálního inženýrství se zdravým rozumem.