„Podle svědků měl Havel ke Slovensku přezíravý vztah. Podle překladatele (profesor působící jako samostatný vědecký pracovník na Slovenské akademii věd. pozn. red.) Ladislava Franeka: ‚Havel byl mladý ‚hejsek‘, který se o Slovácích vyjadřoval před cizinci pohrdavě.‘ Slováky měl za ‚potížisty‘, kteří ho otravovali, jako nějaká vzdálená část republiky, kde chce vládnout jako monarcha a kde produkují ‚ty bačovské výrobky‘. Koneckonců, dokázal to i veřejnými vystoupeními, na nichž Slovensku škodil, kde mohl…,“ napsal slovenský spisovatel Gustáv Murín.
Vybíráme z knihy „DemoláCIA našej demokracie – od Havla k Šimečkovi“ či pracovních verzí kapitol jeho připravované knihy „Havel – život v klamstve“. Je to ale hodně výbušné čtení.
Havel a Slovensko
ParlamentníListy.cz se k rozpracovaným kapitolám dostaly přes české intelektuály, s nimiž Murín některé odstavce konzultuje. Sám nám povolil jejich publikaci, když e-mailem napsal: „Bez problémů. Základ už vyšel v knize ‚DemoláCIA našej demokracie – od Havla k Šimečkovi‘.“ Ze zmíněné knihy zaslal část, kde se píše o vztahu Havla ke Slovensku.
Havel podle Murína vyšel s koncepcí, že je Slovensko třeba rozdělit na dva krajinné celky a zdůvodňoval to tím, že východní Slováci jsou jiní, než ti na západě. Nicméně stejně logické rozdělení Čech a Moravy zuřivě odmítal! „Havel v rozporu se zvyklostmi nepodnikl první cestu jako prezident na Slovensko, ale do Německa. Tam se jel omlouvat vysídleným Němcům, kteří před druhou světovou válkou, nadšení Hitlerovým štvaním, toužili jít ‚zpět do Říše‘, ale i s pořádným kusem tehdejšího Československa,“ vzpomíná také Murín.
Havel prý jel v roce 1991 cíleně na demonstraci nacionalistů a přívrženců klerofašistické minulosti Slovenska do Bratislavy, aby světu ukázal spíše tu horší tvář země pod Tatrami. „Když naopak slovenští demokraté svolali svou demonstraci při příležitosti 73. výročí vzniku Československa na podporu společného státu, tak přišel na plné náměstí SNP opět se spontánně bláznivým nápadem, aby za tuto myšlenku všichni drželi minutu ticha. To mohl vymyslet jen politický idiot. Vždyť minuta ticha se drží za mrtvé,“ píše se dál s tím, že na Slovensku se likvidoval zbrojní průmysl, kdežto Zbrojovka Brno žádná omezení nepocítila.
Ukázky z knihy o Havlovi
Gustáv Murín se narodil roku 1959 v Bratislavě, kde žije dodnes. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě v roce 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Publikovat začal v osmdesátých letech dvacátého století. Ve svém vlastním životopise zmiňuje, že má za sebou publikaci dvaasedmdesáti knižních titulů. Šest let působil jako předseda slovenské pobočky organizace P.E.N. Jak sám napsal, téma jeho nejnovější knihy Havel – život ve lži je v Česku ještě stále velice výbušné a nejspíš bude těžké najít u nás nakladatele. Materiály k ní však sbíral dvacet let.
V připravované knize, jejíž ukázky se nám dostaly do rukou, porovnává Murín Havlovy ideje s jeho životem. Podobně jako to třeba britský historik Paul Johnson udělal s Marxem, Tolstým, Hemingwayem, Brechtem, Sartrem, Chomským a dalšími v knize Intelektuálové. Stvoření vůdce Sametové revoluce je podle spisovatele učebnicovým příkladem manipulace veřejného mínění vytvořením pozitivního obrazu vybraného objektu. Z typického výkvětu zlaté mládeže se stal Havel figurkou vysoké mezinárodní politické hry. Nejstručnější charakteristikou, podle některých „největšího z Čechů“, kterou napsal Murín hned v úvodu, je, že byl Havel politický Švejk.
Ostatně Murín se s Havlem setkal, jak píše, už před revolucí. V roce 1988 byl na vědecké stáži v Praze, měl narozeniny a v Klubu železničářů v uličce u Nábřeží Bedřicha Engelse, dnešního Rašínova nábřeží, se odehrála premiéra hry Přemysla Ruta „Žádná tragédie“. Při představení to prý mezi obecenstvem jiskřilo a zaregistroval tam i Václava Havla a jeho ženu Olgu. V prázdném baru klubu se s nimi po představení potkal a připili si. Poté, co odešli, se bar zaplnil divadelníky a jejich pozvanými hosty.
V jedné ukázce píše Gustáv Murín o Halvových závislostech. Kouření, alkoholu a ženách. „Havel by těžký alkoholik. Dnes by ho bulvár rozebral na šroubky a jeho alkoholické excesy by ho jako politika odrovnaly. Jenže byly časy, kdy si na něj netroufl ani bulvár. Zato svědků se našlo dost,“ popisuje. Ohledně žen míní: „Havel navrhl Vodňanské, že se jejím přítelem má stát místo něj Tomáš Halík. Vodňanská si do deníku poznamenala: ‚Trochu přehlédl, že je kněz a možná drží i celibát.‘ A pak se na scéně objevuje Veškrnová a přebírá otěže.“ Dále pak píše o Sametové revoluci jako o „lehké a rychlé revoluci“ či amnestii à la „svoboda pro budoucí vrahy“. V další ochutnávce se zabývá jeho vztahem k sudetským Němcům, zametáním cestičky cizímu kapitálu, Havlovým osobním majetkem a třeba i styky s miliardářem Zdeňkem Bakalou. V jejím závěru zazní: „A koneckonců, peníze měl Václav Havel opravdu rád...“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Mají Slováci důvod vážit si Václava Havla?
autor: Jan Rychetský
mravní bahno
