Marketingový odborník Jaroš žije už nějakou dobu na Blízkém východě v jednom z nejkonzervativnějších krajů světa. Právě tady si všiml jedné zajímavé věci. A sice že místní lidé mají rádi moderní hračky. Všechno musí být prý pořád nové, co nejnovější. Ať jsou to auta, vodní skútry nebo domy. „Všechno se neustále předělává a mění. Moderna, moderna, moderna,“ řekl a zdůraznil, že to se však týká „hardwaru“. V oblasti „softwaru“ – tedy mravů ve společnosti – je prý ideálem naopak neměnnost. „Nejvyšším přáním společnosti je, aby se synové chovali jako otcové a dcery přesně stejně jako matky před 20 lety,“ upřesnil.

Něco takového je však přesný opak toho, co zná z České republiky, potažmo z Evropy. „Mnozí z vás bydlíte v domech, které jsou stovky let staré. Snažíme se naopak tento hardware naší společnosti konzervovat. Na druhou stranu – a to mi připadá jako nejgeniálnější výdobytek Evropy či Západu vůbec – my jsme přijali myšlenku, že společenský software se mění,“ napsal s tím, že Evropa se kdysi dávno odvážila toho, že synové a dcery jsou vždycky o kousek rozpustilejší a míň přísní, než byli jejich rodiče před dvaceti lety. „V tom, co se může říkat, co se může dělat, v sexu, v mravech, ve zpochybňování náboženství, ve vědeckém bádání,“ uvedl a zmínil, že to je věc, kvůli které miluje Západ – že je míň a míň přísný.

Ona „aktualizace softwaru“ je podle Jaroše to, co dělá Evropu krásnou, svobodnou a inovativní. „Není to ani tak starý výdobytek, jak si myslíme. Je to jen 54 let, ale v té době byl problém nosit džíny a hlavní skandál byl v tom, že dva v sedmnácti letech se spolu vyspali ‚bez požehnání úřadů‘. Stačily dvě generace, a už je to staré tabu nepochopitelné,“ doplnil a pokračoval, že jde o velké dobrodružství, na které se Evropa a Západ neustále vydávají. Každý den jsme tak podle Jarošových slov trošku dál. „Nevíme, kam nás to dovede. Chtějte ale žít v míň přísné společnosti, která je schopna sebe sama inovovat. Chtějte to. Nechtějte zpátky přísnost,“ nabádal čtenáře svého textu.

Pak připojil i vlastní zkušenosti s homosexuály či lesbami, které ve svém životě potkal. „Někteří byli naprosto fajn, někteří hajzlíci, úplně stejní jako heterosexuálové. Víc a víc přátel mi časem řeklo, že taky patří k LGBT – nikoho z naší party to nenaštvalo, nebyl potřeba žádný stud, všichni jsme jim podali ruku a popřáli štěstí v lásce a v téhle společnosti,“ napsal a zdůraznil, že jej nikdy ani nenapadlo, že by mu jejich vztah nebo jejich manželství mělo nějak rozbít rodinu. „Copak jsem blázen? Kdyby moji rodinu mělo rozvrátit to, že nějaký kluk chodí s nějakým klukem, tak to asi ta moje rodina byla nekonečně slabá, ne? Vždyť je to nesmysl,“ dodal.

„Vůbec mi nevadí ani Prague Pride a ani to, že tam někteří chodí v latexu a jsou lascivní. Protože víte co? Protože sex je naprosto přirozený. A protože Evropa se už pomalu dohrabala do toho stadia, že to chápe. Zaplať pánbůh! Já taky vychovávám děti a vůbec nemám problém jim Prague Pride ukázat a vysvětlit, protože to nejsou paka!“ vyjádřil svůj názor marketér a doplnil, že daleko víc by ho z hlediska výchovy dětí děsil přísný katecheta s rákoskou nebo prudérní semetrika než nějaký rozpustilý alegorický vůz.

Přísnost, to je frustrace (často sexuální), to je zbytečné násilí a trestání tam, kde to není nutné, říká Jaroš. „Za 50 let už tohle tabu nebude existovat a lidi nebudou chápat, že se nad tím vůbec někteří pohoršovali. Jako to bylo s těmi džínami,“ věří marketér, podle kterého ti, kdo nejvíc protestují proti Prague Pride, mají zároveň největší fobii tady ze společnosti Blízkého východu. „Přitom ta nabízí přesně tu přísnost, kterou oni v sobě mají. Absurdní,“ uzavřel s tím, že jediná věc, která mu snad přišla na Prague Pride debilní, byly transparenty ve stylu „Obsaď dům sexistickým hovadům“, což s Prague Pride prý ale ani tak moc nesouvisí.

Kompletní příspěvek Martina Jaroše z Facebooku:

Můžu ještě napsat něco k Prague Pride, ale z jiného úhlu? Spoustu lidí to naštve, spousta z vás se asi odhlásí, může mi to způsobit nějaké problémy tady, ale mně je to jedno.

Jak víte, žiju nějakou dobu na Blízkém východě, a to přímo v jednom z nejkonzervativnějších krajů světa. Všiml jsem si tady jedné zajímavé věci. Místní lidi mají rádi moderní hračky. Všechno musí být pořád nové, co nejnovější. Nová auta, nové vodní skútry, nové bouchačky, všechny takové ty "toys for boys". Auto staré 4 roky už nepojistíte - má oficiálně hodnotu 0. Dům starý 10 let už se pokládá za rozvrzaný (a taky je), po dalších 5 letech se bourá a nahrazuje úplně novou čtvrtí. Zcela bez jakéhokoli sentimentu. Všechno se neustále předělává a mění. Moderna moderna moderna.

To se ale týká jen, abych tak řekl, hardwaru. V oblasti softwaru - tedy mravů ve společnosti - je ideálem naopak neměnnost. Nejvyšším přáním společnosti je, aby se synové chovali přesně stejně jako otcové, dcery přesně stejně jako matky před 20 lety. Nejlíp by bylo, kdyby i za 1000 let mravy byly furt stejné. Jakýkoli posun vyvolává ohromnou nervozitu a je to ta věc, která se nejvíc vytýká nám, Západu. Tato společnost je pevně rozhodnutá neměnit svůj software, ale vždy si koupit nenovější hardware od nás.

Časem mi došlo, že je to přesný opak toho, co znám z domova - z ČR, z Evropy. Mnozí z vás bydlíte v domech, co jsou stovky let staré. My si ty domy chráníme - památkáři se můžou zvencnout, když vyměníte špatně okna. Snažíme se tyhle věci, ten hardware naší společnosti, konzervovat. (Naše auta jsou teda taky z muzea a silnice jsou pod vůbec nejpřísnější ochranou památkářů, většinou v původním stavu z poloviny 20. století, ale to je zas jiná věc.) Ale na druhou stranu - a to mi připadá jako nejgeniálnější výdobytek Evropy či Západu vůbec - my jsme přijali myšlenku, že společenský SOFTWARE SE MĚNÍ. Že se pravidelně aktualizuje. Evropa se kdysi dávno odvážila toho, že synové a dcery jsou vždycky o kousek rozpustilejší a míň přísní než byli jejich rodiče před dvaceti lety. V tom, co se může říkat, co se může dělat, v sexu, v mravech, ve zpochybňování náboženství, ve vědeckém bádání. A to je podle mě ta geniální věc, kvůli které miluju Západ - že je míň a míň přísný. A že se vnitřně žene furt dál.

Aby bylo jasno. Místní kulturu já respektuju a svým místním přátelům ji nechávám. Nebudu ji ani kritizovat a už rozhodně jim ji nechci jako host měnit. To se nedělá, hosti nemají přesouvat hostiteli nábytek. Násilné zásahy zvenčí to tady stejně jen prasí. ALE. Při vší úctě, jsem Evropan a vím, co mi na tom sedí. Protože tohle, si myslím, je to, co dělá Evropu krásnou. A svobodnou. A inovativní. A těžko porazitelnou ve vědě a v celkové moci. Aktualizace softwaru, přátelé.

Nemyslete si, vůbec to není samozřejmé. Od Evropy (přesnějc bych měl furt říkat od Západu) to byl taky strašně odvážný krok. A není tak starý výdobytek, jak si myslíme. Dneska jsem slyšel písničku Milenci v texaskách z nejlepšího českého muzikálu Starci na chmelu. Ten je z roku 1964. Lidi, když si tu písničku poslechnete a domyslíte ta slova, tak se docela otřesete. Je to jen 54 let, ale v té době BYL PROBLÉM NOSIT DŽÍNY a hlavní skandál byl v tom, že dva 17letí se spolu vyspali "bez požehnání úřadů". V Česku, prosím, uprostřed Evropy, kterou jsme zvyklí pokládat za pokrokovou. Kdybyste dneska mladým říkali, že je páskovství (drzost) nosit džíny, tak by po vás nechápavě koukali. Ano, stačily dvě generace a už je to staré tabu nepochopitelné. A ani ten sex v 17 by už dneska asi moc lidí netankoval.

A není to jen Česko. Asi jste slyšeli o osudu Alana Turinga, geniálního britského vědce, který za války pomohl vyluštit nacistické šifry. Ten byl v roce 1952 (!) odsouzen za "homosexuální zločiny" a akceptoval chemickou kastraci diethylstilbestrolem - aby nemusel nastoupit do vězení. Stejně o dva roky později spáchal sebevraždu. Tak se prosím zachovala vznešená Británie ke svému válečnému hrdinovi před pouhými 66 lety. K takové změně došlo za dobu kratší než jeden lidský život!

Jak jsem vám říkal, važme si toho, že Evropa aktualizuje svůj software. Při každé aktualizaci je samozřejmě nějaký protitlak, pár lidí, kteří říkají prrr, tohle nedělejme, sodoma gomora. Ano, je to velké dobrodružství, na které se Evropa a Západ neustále vydává - každý den jsme trošku dál a upřímně nevíme, kam nás to cesta dovede. Ale já vám můžu ze své zkušenosti říct na sto procent - chtějte žít v míň přísné společnosti, která je schopna sebe sama inovovat. Chtějte to. Nechtějte zpátky přísnost.

Naprosto upřímně. Když jsem byl malý, tak jsem ani nevěděl, že něco jako homosexuálové a lesby existuje. Prostě se o tom nemluvilo. Časem jsem nějaké potkal, byli naprosto fajn, někteří super lidi, někteří hajzlíci, úplně stejní jako heterosexuálové. Víc a víc přátel mi časem řeklo, že taky patří k LGBT - nikoho z naší party to nenaštvalo, nebyl potřeba žádný stud, všichni jsme jim podali ruku a popřáli štěstí v lásce a v téhle společnosti. Že by mi jejich vztah nebo jejich manželství mělo nějak rozbít rodinu? Copak jsem blázen? Kdyby moji rodinu mělo rozvrátit to, že nějaký kluk chodí s nějakým klukem, tak to asi ta moje rodina byla nekonečně slabá, ne? Vždyť je to nesmysl. A vůbec mi nevadí ani Prague Pride a ani to, že tam někteří chodí v latexu a jsou lascivní. Protože víte co? Protože sex je naprosto přirozený. A protože Evropa se už pomalu dohrabala do toho stádia, že to chápe. Zaplaťpámbu! Já taky vychovávám děti a vůbec nemám problém jim Prague Pride ukázat a vysvětlit, protože to nejsou paka! Víc by mě z hlediska výchovy dětí děsil přísný katecheta s rákoskou nebo prudérní semetrika než nějaký rozpustilý alegorický vůz. Protože přísnost, to je frustrace (často sexuální), to je zbytečné násilí a trestání tam, kde to není nutné.

Jsem si jistý, že za 50 let už tohle tabu nebude existovat a lidi nebudou chápat, že se nad tím vůbec někteří pohoršovali. Jako to bylo s těmi džínami.

A mimochodem, ti, co nejvíc protestují proti Prague Pride, ti mají zároveň největší fóbii tady ze společnosti Blízkého východu. Přitom ta nabízí přesně tu přísnost, co oni v sobě mají. Absurdní. A platí to i naopak, ale to si domyslíte sami.

Moji konzervativní přátelé, nechci se dotknout vašich citů. Já sám vlastně taky žiju nudným, z hlediska morálky konzervativním životem. Mám ženu za ženu, neberu drogy, jezdím pick-upem, jsem povahou venkovský dacan. No fakt, to jsem já. Ale nechávám ty růžový pomalovaný "blázny" z města, aby si žili to svoje. A doufám, že oni nechaj zase mě. Svoboda a tolerance pro všechny. Vadilo by mi jen to, kdyby jeden z těchto životních stylů byl zakázaný, kdyby všichni museli žít podle jednoho mustru. Ani to svoje dacanství nechci lidem nutit, i když je "moje".

Takže prosím, přijměte změnu a nebuďte přísní. Podle mojí zkušenosti tyhle změny přinesou možná trošku pohoršení, ale mnohem míň utrpení a bolesti. Protože vidět párkrát něco "sprostého" je podle mě menší problém než někoho kvůli tomu celý život držet v nenaplnění nebo ho dokonce fyzicky trestat či zabít. Aktualizujte prosím aspoň občas svůj software. To je cesta Západu.

PS Jedna věc přišla na Prague Pride debilní i mně, a to ty transparenty ve stylu "Obsaď dům sexistickým hovadům". Ale to myslím právě proto, že to s PP ani tak moc nesouvisí.