Rozhovor byl s Petrem Pavlem natáčen v Černoučku, kde bydlí, odtud se pak s moderátorkou vydali na horu Říp. Generál prozradil, že jako introvertovi je mu v tomto prostředí daleko lépe než na velkých mítincích, jako když na něj čekalo například zaplněné náměstí v Ostravě. „Cítím se lépe tady, i když náměstí v Ostravě mělo neuvěřitelný náboj. Ale já jsem tak trochu přeučený introvert, takže tyhle velké akce mně přece jenom nedělají úplně dobře. Ta atmosféra tam, to bylo něco, co jsem v životě nepoznal,“ uvedl kandidát na prezidenta.

Dotazován byl také na to, zda by jej dojalo, pokud by jej Češi zvolili za hlavu státu. Petr Pavel během své předvolební kampaně nedává emoce příliš na odiv. „Asi se umím dojímat, ale nepamatuji si, kdy to bylo naposledy. Pokud cítím nějakou emoci v souvislosti s volbou, není to tak velká radost, euforie a dojetí jako spíše břímě odpovědnosti, které za tím číhá,“ uvedl uchazeč o Hrad.

Hovořil také o vztahu se svým otcem, který byl v době komunismu armádním důstojníkem. „S tátou jsem se nikdy moc nehádal, byl to velký kliďas. Když byl problém, tak mi to vždy nějak vysvětlil, než aby to tlačil silou. Vždy to dopadlo tak, že jsem se nechal spíše přesvědčit, než abych revoltoval,“ uvedl.

Prozradil, jak vypadaly doma jejich diskuse v roce 1989, když oba byli ve straně a přišla sametová revoluce. „V listopadu 1989 jsme se hodně bavili o tom, proč k tomu vlastně došlo, co bude následovat. Nedokázali jsme si to představit, já tedy vůbec ne. Táta se na to díval tak, že celý svůj produktivní život věnoval něčemu, co se nakonec ukázalo jako slepá ulička, byla to nejen nostalgie, že to končí, ale i smutek nad promarněným životem. Já se na to díval s větší nadějí,“ popsal Petr Pavel.

„Necítil jsem ale v té době strach. Spíše jsem cítil zvědavost z toho, co se děje, co to přinese a jak to bude vypadat. Vnímal jsem, kolik lidí, i těch, co byli v KSČ už frustrovaní z toho, jak není ten režim schopný pozitivně reagovat na to, co se dělo. Tak to byla svým způsobem úleva, že už to končí,“ uvedl.

Neměl jedinou obavu, co s ním bude? „Spíše jsem měl obavu o práci. Jestli vůbec armáda bude pokračovat… Říkal jsem si, že ale není vůbec problém se přeorientovat na něco jiného, člověk se vždy uživí,“ pokračoval generál ve výslužbě.

Na otázku, zda se u Pavla doma četlo Rudé právo či se poslouchal Hlas Ameriky, uvedl: „Hlas Ameriky určitě ne, protože to si můj táta jako důstojník a člen strany dovolit nemohl. Ale Rudé právo se u nás také nečetlo,“ řekl s tím, že odebírali časopisy jako Svět motorů, Dikobraz a Mladý svět. „Rudé právo si táta četl asi v práci,“ dodal Petr Pavel.

„Táta byl vždy můj vzor, přestože se na některé věci po listopadu díval s tím smutkem promarněného života, tak viděl, co dobrého to přineslo. Nikdy jsme neměli zásadní názorové rozdíly,“ doplnil. Ani on v roli otce prý nedělal svým dvěma synům doma vojnu. „Snažil jsem se jim dávat prostor a chtěl jsem, aby z nich byli slušní lidé,“ řekl.

Generál Petr Pavel v Interview Special. (Screen: ČT24)

Poslal byste syny do války?

Následovala otázka, jak by se Petr Pavel zachoval, pokud by se Česko ocitlo v ohrožení, byla by vyhlášena mobilizace a jeho synové by dostali povolávací rozkaz. Do války by je prý poslal s „obavou“, ale s tím, že dělají „správnou věc“: „Vždy jsem vychovával kluky k tomu, že je potřeba dělat věci, které jsou správné. A v tomto případě by bylo správné, aby šli bránit svou zemi. My jsme to tak v jejich věku dělali, člověk proto musí něco udělat včetně toho, že musí něco obětovat, když taková situace nastane,“ uvedl Petr Pavel.

Sám měl v životě největší strach, když byl v roli, kdy rozhodoval o životech a zdraví svých podřízených. „Když jsem věděl, že moje chyba může znamenat jejich smrt, z toho jsem měl opravdu strach,“ řekl Petr Pavel.