Rozhovor byl s Petrem Pavlem natáčen v Černoučku, kde bydlí, odtud se pak s moderátorkou vydali na horu Říp. Generál prozradil, že jako introvertovi je mu v tomto prostředí daleko lépe než na velkých mítincích, jako když na něj čekalo například zaplněné náměstí v Ostravě. „Cítím se lépe tady, i když náměstí v Ostravě mělo neuvěřitelný náboj. Ale já jsem tak trochu přeučený introvert, takže tyhle velké akce mně přece jenom nedělají úplně dobře. Ta atmosféra tam, to bylo něco, co jsem v životě nepoznal,“ uvedl kandidát na prezidenta.

Dotazován byl také na to, zda by jej dojalo, pokud by jej Češi zvolili za hlavu státu. Petr Pavel během své předvolební kampaně nedává emoce příliš na odiv. „Asi se umím dojímat, ale nepamatuji si, kdy to bylo naposledy. Pokud cítím nějakou emoci v souvislosti s volbou, není to tak velká radost, euforie a dojetí jako spíše břímě odpovědnosti, které za tím číhá,“ uvedl uchazeč o Hrad.

Hovořil také o vztahu se svým otcem, který byl v době komunismu armádním důstojníkem. „S tátou jsem se nikdy moc nehádal, byl to velký kliďas. Když byl problém, tak mi to vždy nějak vysvětlil, než aby to tlačil silou. Vždy to dopadlo tak, že jsem se nechal spíše přesvědčit, než abych revoltoval,“ uvedl.

Prozradil, jak vypadaly doma jejich diskuse v roce 1989, když oba byli ve straně a přišla sametová revoluce. „V listopadu 1989 jsme se hodně bavili o tom, proč k tomu vlastně došlo, co bude následovat. Nedokázali jsme si to představit, já tedy vůbec ne. Táta se na to díval tak, že celý svůj produktivní život věnoval něčemu, co se nakonec ukázalo jako slepá ulička, byla to nejen nostalgie, že to končí, ale i smutek nad promarněným životem. Já se na to díval s větší nadějí,“ popsal Petr Pavel.

„Necítil jsem ale v té době strach. Spíše jsem cítil zvědavost z toho, co se děje, co to přinese a jak to bude vypadat. Vnímal jsem, kolik lidí, i těch, co byli v KSČ už frustrovaní z toho, jak není ten režim schopný pozitivně reagovat na to, co se dělo. Tak to byla svým způsobem úleva, že už to končí,“ uvedl.