„Nejpalčivější je aktuálně situace v oblasti cen elektřiny – od ledna bude drtivá většina domácností a malých podnikatelů na Fialově stropu – tedy zaplatí v koncové ceně cca 11,50 Kč za kWh. Což bude pro osoby patřící do střední vrstvy značně zatěžující, pro ekonomiku většiny podnikatelů zničující a pro osoby v nižší příjmové skupině (senioři, samoživitelé, mladé rodiny) zcela likvidační,“ poznamenává Rajchl.

„Reálná koncová cena však tento strop přesahuje a bude přesahovat i nadále. Aktuálně je někde kolem 14 Kč/kWh s předpokladem dalšího růstu. Tento rozdíl znovu doplatí pouze a jedině naši občané, a to ve formě zvýšených daní v kombinaci s inflací. Je pak už jen otázkou času, kdy politici pod tlakem rostoucího zadlužování sáhnou i k dramatickému zvýšení daně z nemovitostí, což bude další morovou ranou zejména pro naše seniory. Realita je tudíž taková, že 11,50 Kč budeme platit z kapsy pravé a ten zbytek z kapsy levé. Onen ‚strop‘ je jen iluzí, která má ošálit zrak našich lidí a ochránit tuto zoufalou vládu před jejím pádem. Respektive prodloužit čas před tím, než k tomuto nevyhnutelnému konci vlády národní zkázy definitivně dojde,“ dodal. 

Podle jeho slov se celkový efekt pro naše veřejné finance ani zdaleka nebude blížit oněm Stanjurovým vybájeným 180 miliardám. „Zastropování u domácností a malých podnikatelů přijde náš rozpočet na 320–350 miliard Kč. Zastropování u velkých firem si pak vyžádá na výdajích 300–700 miliard (podle vývoje ceny na spotu). Při nejlepším tak za příští rok nasypeme výrobcům a zejména obchodníkům s energiemi z našich kapes půl bilionu. Přinejhorším to bude zhruba bilion. To samozřejmě bude znamenat naprostý rozvrat našich veřejných rozpočtů, jakož i zásadní znehodnocení naší měny. Mimochodem – kdybychom odkoupili oněch 30 % akcií ČEZ, což by nám umožnilo okamžitě snížit cenu elektřiny pro všechny subjekty v ČR zhruba na pětinu současné hodnoty, tak by nás to nestálo ani třetinu toho, co příští rok vyhodíme v rámci kompenzace za zastropování cen doslova z okna,“ dodal Rajchl, že je to jedním slovem nepochopitelné.

A ptá se: Může mi někdo prosím vysvětlit mechanismus toho, jak přesně přispěje okradení našich podnikatelů a obyčejných lidí ve formě přesunu jejich těžce vydělaných peněz do kapes energetických gigantů k vítězství Ukrajiny nad Ruskem? Mně to nějak pořád uniká.“

Dále dodává, že až většině lidí přijde na jaře konečné vyúčtování spotřeby elektřiny za rok 2022, tak se teprve rozjede pořádné rodeo. „Většina z nich si totiž stále ještě myslí, že ty zálohy budou na pokrytí jejich celkových nákladů stačit. Chyba lávky. Opravdu bych nechtěl být u toho, až tyto nízkopříjmové skupiny budou onu obálku od svých dodavatelů energií otvírat. Myslím, že si budou myslet, že v rámci tisku faktury došlo k chybě v podobě umístění desetinné čárky. Bohužel tomu tak nebude. V kombinaci s klesajícími zásobami plynu (ve středečním videu jsem zmiňoval, že jsme na 91 %, v době, kdy tento příspěvek píšu, už je to jen 87 %), jež nám při průměrné denní spotřebě v zimním období vystačí sotva na 70 dnů, bude tento stav znamenat naprostou devastaci rodinného rozpočtu většiny obyvatel v nižší a střední příjmové skupině. A to bychom se ještě měli modlit, aby letošní zima nebyla příliš tuhá a dlouhá. Jinak tady na konci února už nebudeme mít ani kubík,“ sdělil Rajchl.

„Po 5. 2. 2023, až vstoupí v platnost celoevropské embargo na dovoz ropných derivátů z ruské produkce, se budu patrně muset omluvit za mou predikci, že litr nafty bude stát na pumpě 100 Kč. Bude to totiž daleko víc. To, že nyní cena klesá, je pouhým krátkodobým efektem skutečnosti, že se všichni snaží nakoupit z Ruska, co se dá, ještě před tím, než nastane účinnost tohoto embarga. Benzín a nafta budou buď stát naprosto astronomické sumy, nebo prostě nebudou k dostání vůbec,“ sdělil Rajchl.

„Dámy a pánové, je zcela nabíledni, že se vezeme na Titaniku, jenž v podpalubí nabírá každý den hektolitry vody a ti chudší už se začínají dole topit. Nahoře na palubě se však stále ještě tančí a kapela jménem Česká televize vyhrává k tomuto tanci oslavné ódy. Cestující z první třídy vášnivě debatují o tom, že je naší povinností vyslat pomoc pasažérům jiného parníku kamsi na východ od nás, aniž si ve svém nekonečném farizejství uvědomují, že jde naše loď ke dnu a že bychom se v tuto chvíli měli soustředit už pouze na záchranu našich námořníků, kteří kdesi o pět pater níže dýchají z posledních sil. Když je na tuto skutečnost někdo upozorní, tak dotyčného okamžitě začnou pomlouvat, kamenovat a označovat za jakéhosi agenta cizích námořních sil. A u kormidla stojí kapitán, jenž sice vůbec netuší, co se děje, ale všem na palubě vysílá signály, že se nemají čeho bát a že již brzy budeme bezpečně v přístavu,“ zakončil Rajchl.