„To jsou lufťáci, my místní jezdíme nakupovat do Polska,“ zasmála se pokladní, když jsem se jí zeptal – Jak je možné, že je tady celkem dost lidí, když jsou v Polsku nižší ceny. Stalo se v supermarketu Lidl na okraji zhruba jedenáctitisícového města Jeseník. ParlamentníListy.cz se totiž vydaly na česko-polskou hranici, aby zjistily, jak to tam vypadá s cenami a s náladami místních.

Máme nízké ceny

Ještě menší Javorník s populací kolem tří tisíc leží skoro na hranicích. Když do něj jedete při hranicích z Vidnavy, minete hned několik zašlých baráků obývaných Romy. Ve městě je pak nespočet obchodů s potravinami, některé se tváří jako supermarket. A tak jen výběrově. Na supermarketu Coop na náměstí inzerovali hned u vchodu plzeň za 24,90 a pak dost nejasně cosi „rodinné“ 200g za 29, 90 a eidam 30% za 139 korun. V malých potravinách v postranní uličce byly největším hitem napsaným na tabuli, ale bez upřesnění, vejce za 5,20 a dopékané pečivo.

„Občas v Polsku objedeme pár supermarketů a vybíráme. Určitě jsou tam levnější maso a zelenina. Třeba rostlinné oleje se tam už, podle mých zkušeností, nevyplatí kupovat. Jednoznačně nejlevnější je supermarket Beruška, ale některé potraviny tam nejsou až tak dobré," poučil mě mladík radící turistům v informacích v Javorníku. To už jsme se ale vydali přes Bílý Potok do Polska a hned u města Pačkov uviděli billboard s nápisem v češtině: „Máme nízké ceny!“ Jde ale o reklamu obchodu s elektronikou.

První polská sonda

Téměř osmitisícový Pačkov má poměrně hezké náměstí s radnicí uprostřed a zajímavé hradby okolo. Na dveřích řeznictví jsou třeba inzerovány „flaki wolowe“, tedy hovězí držky blanšírované 19,90 za kilo. A mleté hovězí, kilo za stejnou cenu ve zlotých. Tedy zhruba 109 korun. U nás stejné množství vychází mnohem dráže. Samozřejmě, podle kvality, způsobu zpracování a obchodu. Třeba supermarket Lewiatan – jde o jméno biblické obludy – inzeruje jeden litr zmrzliny Duo za 5,99 při zakoupení dvou, a 400 gramů smetany za 3,89 zlotých. Tedy 33 a 21 korun, za což to první v Česku neseženete, to druhé jen v akci.

Zašli jsme však do již zmíněného supermarketu Biedronka, tedy Beruška. Řetězec založil podnikatel Mariusz Switalski a první prodejna byla otevřena v Poznani roku 1995. Jde o jeden z nejlevnějších řetězců v zemi s bíločervenou zástavou a nákup na dva dny pro jednu osobu zde vyjdu plus minus o 100 až 200 korun levněji. A proč? Menší inflace, nižší meziroční růst spotřebitelských cen, větší ekonomika a nižší sazba daně z přidané hodnoty (DPH). Tady v Pačkově mají vedle Berušky ještě stan se vším možným, hlavně s oblečením, typu „hrabárna“. Na nedostatek zákazníků si v něm nemohou stěžovat.

Hospodský se vyzná

Nazpět ve vlasti hledáme něco k zakousnutí. Ve dvou polských restauracích se na bankovní kartu koukali jako na „ďábelský obrázek“, a hned potom stejně i na nás. A chodit do směnárny kvůli jednomu jídlu? Zbytečná komplikace. Na křižovatce v Uhelné nabízí jídlo hostinec Na návsi, a tak se hned jdeme posilnit. Šéfuje tady tomu Vladimír Velikovský, jinak také kapitán na Mazurských jezerech. Jeho jméno odhalíte už na začátku menu, jako první tam mají „stejk Velikovský“.

A jelikož se vyzná, hned začne udílet rady. „Tak přes deset let se tam jezdí nakupovat sortiment na stavby. Naposled jsem tam nakupoval sádrokarton a samozřejmě, dost ušetřil. A s tím jídlem? Maso je prostě za hranicemi levnější. Víte, s manželkou jsme hodně pracovně vytížení, takže neděláme žádné průzkumy, potřebujeme nakoupit na jednom místě. Před covidem jsme si pochvalovali český Kaufland, pak polský. Jsou jiné,“ vysvětlil. Ještě k těm stavebninám. Prý v pohraničí žijí lidé, kteří postavili z materiálu dovezeného z Polska celý barák.

Druhá polská sonda

Dál na východ, v bezmála 23tisícovém Krnově, mi kamarádka o nákupech v Polsku řekla, že co ví, tak přes hranice rozvážková služba nefunguje. „Když jsem objednávala součástku do auta, do Česka mi to odmítli poslat. Musela jsem si to vyzvednou na hranici,“ sdělila. Do Polska je to z Krnova tak blízko, že jsme do vesnice Pietrowice a zpět došli před dvěma lety pěšky.

Teď ale razíme mnohem dál, do skoro 13tisícových Hlubčic. A už to je zase tady. Obecně lze poznamenat, že polská města v pohraničí vypadají o něco hůře než ta v českém Slezsku. Domy mají často opadanou omítku a některá osídlení připomínají vyfantazírovaný svět na hranici reality a snu, který popsal Alfréd Kubín ve své Zemi snivců.

Naopak supermarkety jsou plné, jako by se dnes veřejný život z náměstí, restaurací a kaváren přenesl mezi regály se „žrádlem“. Opět v Berušce. Opět nákup tak na dva dny. Nicméně mi to nedá a koupím čtyři plechovky limonády, která obalem slibuje nevšední zážitek. Limonády z dračího ovoce a hroznového vína značky Lech. Nevím, jestli to je schválně anebo dlouhou dobou skladování, ale když jí otevřu, vyvalí se na mě kombinovaný puch lidského lejna a chemičky.  Na druhou stranu, zdejší sýry jsou naprosto fenomenální.

Nakonec je třeba poznamenat, že – dle průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR z poloviny května – zhruba polovina českých domácností se občas uchyluje k nákupu v některé ze sousedních zemí, a více než čtvrtina to dělá pravidelně. Utratí tam ročně prý 55 miliard korun.