Přijedete-li kamkoliv, plno nenajdete. Lůžka v penzionech nebo těch několik chatek jsou vesměs vyprodána. Jenže místa ke stanování jsou poloprázdná.

A peníze se kutálejí…

Chcete-li se plavit výletní lodí po Hracholuské přehradě na Plzeňsku, a zvolíte-li si tu nejdražší štreku, zaplatíte bezmála dvě stovky. Tam. Zpět pak dalších 200 korun. To jsou čtyři stovky a jste-li dva, už je to 800 korun, což není zrovna málo. „Jistě, kolikrát si vyjedu, že. Jenže tahle legrácka mě i s dětmi vyjde na tisícovku,“ říká jeden z rekreujících se „štamgastů“, kteří tady tráví i několik týdnů téměř každý rok. „A teď jídlo – oběd za dvě stovky na osobu – a to se držíme při zemi, pak nějaká zmrzlina, nějaké pivo a jste na další tisícovce. Za ty peníze bych měl v Turecku all inklusive celý týden nebo dokonce deset dní…,“ počítá smutně muž.

Hracholusky jsou teď poloprázdné. Foto: Václav Fiala

„Ale děti mají prázdniny, tak stejně nemůžeme být dva měsíce v cizině,“ konstatuje žena středních let, která se vystavuje polednímu slunci. „Na druhé straně je to tu čisté, v pohodě, je tu klid a to se také počítá. A musíme také pracovat, takže vypomáhají rodiče, respektive prarodiče a kamarádi.“

Červenec je zdá se více „plonkový“ než srpen. Z nějakého neznámého důvodu je první prázdninový měsíc pro mnoho rodin měsícem zahraničních dovolených a srpen pak je na pořadu tuzemsko.

Ceník parníku na Hracholuské přehradě. Foto: Václav Fiala

Česko je stále bezpečný přístav

Přesto jsou Češi spokojeni. Než se prodírat davy v Českém Krumlově, Karlštejně, Lednici nebo na jiných místech, kde je turistika i přes ujišťování místních úřadů již na samé hraně únosné kapacity. O to víc nadšeni jsou zahraniční návštěvníci, kteří stále objevují pro ně zapomenuté Česko. Vrací se sem lidé z bývalého východního Německa. Přibývá lidí ze severu Evropy – hlavně z Dánska a Švédska. Oceňují tady „normálnost světa“, příjemné lidi a hlavně – bezpečnost. „U nás už na každém koupališti je bezpečnostní služba, na větších plochách pak stále policie a stejně to není k ničemu,“ smutně konstatuje Uwe, která sem s rodinou doputovala obytným vozem až z Magdeburku.

Seveřané o tom nechtějí mluvit, ale podle toho, jak radostně kempují třeba v blízkosti plzeňského Velkého boleveckého rybníka, kdy si ani nezamykají, když si běží pro občerstvení nebo na toaletu, je vidět, že je jim tu více než dobře.

A to ještě neobjevili malé kempy, kterých je třeba při Berounce jako hub po dešti. Mnohé nemají až takové zázemí, ale i to je pro některé zájemce velká výzva. Tady je ráj nejen Plzeňáků, ale i lidí z Moravy.

Tábořiště u Berounky. Foto: Václav Fiala

Kdo však citelně ubyl, jsou Holanďané. Šušká se, že načichlí Green Dealem už raději ani nechtějí cestovat po Evropě – zvláště ti mladší. To jim ovšem nevadí, že se pak letecky odsunou třeba do Karibiku. „Že by neměli peníze? Vždyť je tu poměrně levně – zvlášť pro ně,“ mudruje jeden z provozovatelů kempů při řece Oty Pavla.“ Průšvih je ale se Slováky. Zatím jich jezdí mnohem méně, než v loňském roce. Prý za to může politika.

Politikum v turismu

Jak je to možné? Věrné přátelství a bratrství z devadesátek, deklarované ještě před pár lety, vzalo údajně za své. „Tím, že se někteří vrcholní čeští politici na Slováky dívají dost přezíravě a najednou jsou pro ně plebs, se východních sousedů prý velmi dotklo. A tak na truc nejezdí a radši to zalomí do Polska nebo to prostě překousnou a jedou na jih do Maďarska,“ vysvětluje muž, který má na středním Slovensku příbuzné. „Pro ně jste jim ublížili a hodili je přes palubu. A nezapomeňme, že k nám jezdili ti méně majetní, nízkopříjmoví. A těch jsme se zbavili…absurdní.“

Kde jsou Poláci, nevíme. Je pravdou, že do Polska nyní směřuje vícero Čechů, podstatně více, než v minulých letech. A třeba na úkor Slovenska. Ke konci sezóny budou jistě zajímavá relevantní statistická čísla.

Vraťme se zpět do kempů. Nepřítomnost Holanďanů a Slováků, potažmo také Poláků je vidět na každém kroku. „A ti také uměli pustit chlup, to si pište,“ konstatuje muž za okénkem rychlého občerstvení v jednom mimoplzeňském kempu. Hosté z Nizozemska, ale i z Belgie se stávají stále vzácnějšími. Nahrazují je Italové, kteří prchají z plných letovisek ve své zemi. „Nevím, jak to mohou vaši lidé vydržet,“ říká jeden z těch, kteří už v Čechách několik let pravidelně dovolenkují. „V takovém horku se válet na pláži. To je opravdu o zdraví. A nebo na poledne běhat po památkách,“ konstatuje špatnou němčinou. A je nadšen z toho, jak jsou naše památky, jeskyně a další turistické zajímavosti „skoro prázdné“. To poněkud přehání, ale na druhé straně v porovnání s Benátkami, Milánem nebo Římem tady opravdu prakticky není nikdo.

Parkování u Hracholusek. Vloni bylo za 50 Kč, letos stojí 80 Kč. Foto: Václav Fiala

Budou další?

V kempech se logicky neobjevují hosté z Asie. Ti se mačkají třeba v Českém Krumlově. Číňany nahradili Japonci, Korejci a hlavně Indové. A u těchto národů se nepředpokládá, že by cestovaly v karavanech. Tedy alespoň zatím. Než zůstanou v Česku delší čas, pronajmou si karavan a vyrazí… Když sem dojedou takový lán světa Portugalci, Španělé, Finové nebo Turci, proč by nemohli návštěvníci z Asie. Půjčoven karavanů tady vzniká čím dál víc.

Zdá se tedy, že rozdělení dovolených se po Evropě mění. Ovlivňují je faktory, které ještě před pár lety neexistovaly nebo byly zcela podružné. „ Možná, že budeme laboratoří, kam si budou cizinci jezdit oddechnout od blázince u nich,“ směje se na závěr našeho povídání zmiňovaný provozovatel kempu. „Taková No Green Deal zóna,“ dodává.