U našich východních sousedů a do roku 1992 ještě spoluobčanů, Slováků, začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Na serveru Hlavné správy, což je dost sledovaný server, jsem ve středu našel zajímavou zprávu. Týká se výpovědi pana Haščáka, spolumajitele investiční skupiny Penta a majitele několika důležitých médií na Slovensku jako deník SME, Trend nebo Plus 7 dní. U soudu vypovídal jako svědek v případu zavraždění novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. A odpovídal na otázku obviněného Mariana Kočnera ohledně vlastnictví jeho médií a na to, z jakého důvodu je koupil. A pan Haščák kromě ekonomických důvodů uvedl i důvody ideologické. Po skutečně dlouhé době, téměř po třiceti letech, tady někdo naprosto natvrdo a otevřeně řekl, jak se věci mají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Prohlásil, že jím vlastněná média mají prosazovat jednoznačnou ideologii a podřizovat tomu veškeré své činění a dokonce i etické profesní a redakční kodexy. „Z výpovědi pana Haščáka ocituji pár zajímavých myšlenek: ‚Já osobně a také mí partneři v rámci Penty se považujeme za představitele myšlenkového proudu, který by se dal nazvat liberálním kapitalismem. A hodnoty, které s liberálním kapitalismem souvisejí, chceme podporovat a po vstupu do médií jsme požadavky na jejich podporu přenesli na vydavatele a na jednotlivé redakce‘. Také říkal: ‚Součástí etického kodexu jsou hodnoty, které se snažíme napříč celou vlastnickou skupinou Penty prosazovat při informování veřejnosti, tedy podpora demokratického systému na Slovensku, podpora ukotvení v euroatlantických strukturách, podpora volné podnikatelské soutěže a soukromého sektoru‘,“ cituje mediální analytik.

Před třiceti lety jsme utekli před cenzurou, už je tady zpátky

Zcela jasně to znamená, že chce-li být někdo novinářem třeba ve SME, v Trendu nebo v podobných médiích, musí podepsat kodex. „Ten ho pak zavazuje k tomu, že musí podporovat setrvání Slovenska v Evropské unii, ve vojenské organizaci NATO a podobně. Kritika takových organizací nebo členství Slovenska v nich je nepřípustná. To je opravdu přelomová věc, která tu dlouho nebyla. Socialismus, který jsme v listopadu 89 vyhnali dveřmi, se nám vrací oknem přes nějaké zbohatlíky s vlajkou liberální demokracie. Připomíná mi to bonmot pana poslance Nachera, že rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií je asi jako aktem a pietním aktem. Docela mě to dostalo a po dlouhé době jsem si uvědomil, že to, před čím někdy v těchto článcích i v mnoha dalších varujeme, je realita. Vždyť ti nejbohatší kapitalisté, kteří vlastní média, říkají, co ta média smí a nesmí psát,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Tohle slýchali v Rudém právu, v Mladé frontě, v Lidové demokracii, ve Svobodném slově či v Práci. „Tedy v totalitních novinách slyšeli, co smí a nesmí říkat a psát. A ti, co náhodou napsali něco jiného, za to byli velmi tvrdě trestáni a vyhazováni. Ostatně slovenský novinář Ľubomír Huďo v řadě svých knih, z nichž jedna – Mediální krysy – vyšla v loňském roce i česky v nakladatelství Česká citadela, popisuje velice přesně praktiky ve slovenských médiích a to, jak se tam ta liberální demokracie jakoby plíživě prosazuje. A najednou to máme z úst pana Haščáka jako jednoho z nejdůležitějších lidí v té firmě naprosto explicitně. Mějme radost, že nám konečně někdo řekl pravdu, ale bojme se té pravdy. Protože jde o cenzuru a projev nesvobody. Přesně o to, od čeho jsme před třiceti lety utekli a k čemu se teď vracíme. A to je velmi zdrcující poznání,“ uvědomuje si mediální odborník.