A to jsme si říkali, že zajdeme jen pro několik věcí a pojedeme dál. Jenže ono to nešlo. Při pohledu na regály byl rozdíl cen více než markantní.

Kdepak cizina, ale tuzemsko!

Další podstatnou věcí je původ zboží. Žádné Polsko, Ukrajina, Pobaltí. Kromě Bavorska a Německa třeba jihoevropské státy, pak u sýrů tradičně Francie. Víno bobule bezsemenné z Jižní Afriky, žádná Indie, nebo dokonce Peru. Kiwi tady nedaleko, tedy z Itálie. Ani ta jablka nebyla z Rakouska nebo Itálie, ale jen z místních sadů.

Tradiční značkové čokolády mezi 25 až 50 korunami. S nejrůznějšími, u nás nevídanými příchutěmi a náplněmi. Želatinoví medvídci malé balení do dvacetikoruny, veliké jen o desetikorunu dražší, takže to se vyplatí. Klasické vitamínové bonbony NIMM 2 pod padesátikorunu, ale opravdové „pytle“. Balení různých příchutí, více než pět druhů – plněné, želatinové, žvýkací, klasické.

Vitamíny se skutečnými vitamíny

Ovoce jen se zakousnout – nahnědlé banány obsluha hned vyřazuje, na rozdíl od nás, kdy ovoce zůstává v přepravkách vlhké, nahnilé. Oblíbený červený pomeranč, který je u nás prakticky neznámý, v balení kilo kolem 35 korun. A také stoprocentní šťáva z něj, ne pasterizovaná nebo z koncentrátu, ale pěkně vylisováno ze zralých plodů. Za to těch 60 korun dáte. Zvláště když je obal plastový a průhledný.

Co jsme uvedli o banánech, to samozřejmě platí i o kořenové zelenině nebo bramborách. Neexistuje něco začernalé, naměklé. Na rozdíl od nás to obsluha hned vyhodí. V některých našich supermarketech to rafinovaně otočí – někdo se možná nachytá a koupí to. A než aby zvládl martyrium reklamace, tak si to odnese s sebou domů a pak to stejně vyhodí.

Svazek ředkviček je opravdu velký, nikoliv jen několik  bulviček. Stojí sice 25 korun, ale to se dá i u nás.