„Váš milovanej šéf je zašitej v nějakým zasraným prdelákově a teď jsem tady šéfem já, jasný!“ Tato slova s křikem pronáší někdejší asistent Luboš, kterému se podle všeho zalíbilo v roli Tondy Blaníka. Vyžaduje např., aby se mu říkalo šéfe. Bez úspěchu. Stál prý třeba za zelenými kartami pro Miloše Zemana. A na silvestra by rád uspořádal večírek pro své příbuzné v Tondově kanceláři.

Tonda se ale vrací na scénu a rozjíždí to ve velkém stylu. Aby svému asistentovi ukázal, kde je jeho místo, s gustem se na něj rozkřikl. V žádném případě prý nedovolí, aby v jeho kanceláři pořádal večírky někdo jiný než on sám.

„Tady nejseš na Hradě. Tady dělám silvestrovský večírky jenom já. Legendární Tonda Blaník. Tak si to jednou provždy zapiš za uši. Ty seš jenom druhej level, seš vobyčejná žížala, dešťovka, žížala a zase jenom žížala. Zopakuj to: Jsem bezcenná, bezvýznamná, zkurvená, vyjebaná čurácká žížala. Dělej!“ Udeří lobbista na svého spolupracovníka. A ten poctivě opakuje.

Následně dává mistr Blaník všem na srozuměnou, že se vrací, a každý, kdo něco znamená, musí vědět, že pořádá velký silvestrovský mejdan, který bude stát za to.