Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
Donald Trump je liberálními médii hlavního proudu, mainstreamu, už tradičně nenáviděn, a to ještě z časů jeho první prezidentské kampaně v roce 2016. Tehdy se s touhle skutečností, tedy se zřetelnou nepřízní drtivé většiny hlavních redakcí médií v USA, vypořádal užitím mediální alternativy a zejména on-line platforem. Jeho tehdejší vítezství v prezidentském klání bylo i faktickým výrazem ztráty vlivu a kontroly, a to nejen narativu, které si do té doby nárokovala tradiční média hlavního proudu a jejich redakce. Jinak řečeno, jejich vztah k osobě a politice prezidenta Trumpa se nezměnil. Co se změnilo, je pozice majitelů, vlastníků těchto médií a redakcí. Ti nynější politickou realitu, zdá se, přijali, nebo se jí alespoň pragmaticky a dočasně přizpůsobují.
Skupina liberálních médií, jako jsou veřejnoprávní TV a rozhlas, Seznam zprávy, Deník N nebo Bakalův koncern, jak známo, je jasně vyhraněná ve věcech Ukrajiny, Green Dealu nebo vztahu vůči Trumpovi. Čekají nás volby. Čekáte od toho „clusteru“ férový přístup, nebo bude mít pravdu Babiš, který hlásá, že většina médií je proti němu a chce „poučovat občany, jak mají žít“?
Právě na základě zmíněné pragmatické úvahy majitelů, kteří se lépe orientují v duchu doby, soudím, že mnohé redakce budou nynější politickou a společenskou realitu vnímat a prezentovat v ideologicky méně vyhraněné podobě. To ovšem platí pro redakce a média privátní, kde mohou jejich vlastníci podstatně lépe a rozhodně uplatňovat svoji vůli. Rozhodovat o směřování a řízení, včetně vlastní personální, a tak i redakční politiky. Jiná, složitější situace je pak u médií veřejné služby. Ta patří koncesionářům. Těm, kteří odvádějí pravidelný měsíční poplatek, desátek, na jejich fungování a provoz, a to i tehdy, pokud daná média a jejich obsah nijak nekonzumují, nebo je dokonce mnohdy některé jejich pořady i iritují. Faktické vlastnictví a skutečná kontrola tam je totiž především v rukou některých redaktorů a redakcí, a to mnohdy dokonce více, než jejich managementu. Slovy Karla Schwarzenberga z časů vánoční televizní krize tak platí, že Česká televize patří těm, kteří v ní pracují. Malé mediální rady, Rada ČT a ČRo, tuhle situaci nedokážou i při nejlepší snaze příliš korigovat.
Fotogalerie: - Mediální politika státu
Je zde mrzuté téma, zvýšení televizních poplatků a jejich rozšíření na „digitální daň“. Sněmovna o tom má hlasovat začátkem nového roku. Jaký je společenský pohyb v této věci? Po aféře „registrace podcasterů a influencerů“ možná budou pod tlakem i poslanci ODS, aby to opustili.
Je to anachronismus. Naivní, ne příliš moudrá a chytrá snaha některých politiků a na ně napojených kruhů, včetně některých redakcí veřejnoprávních médií, postavit se duchu doby. Legislativně zabetonovat, pojistit, už nyní obtížně udržitelný a vysvětlitelný stav, který jde proti technologickému a společenskému vývoji i požadavkům širokého publika. Lidé mladší čtyřiceti let média veřejné služby a tradiční masmédia obecně sledují spíše vzácně a nahodile. Pokud vůbec. Mají jiné preference. Obsahové i časové. Tradiční vysílací schéma je svazuje. Mnozí z nich ovšem ještě netuší, protože tuhle debatu a úvahy nesledují, že pravidelný měsíční poplatek se má vztahovat i na ně, jestliže mají chytrý telefon a přístup na internet. To, že pod tuhle, jak říkáte „digitální daň“ spadají i větší výrobní podniky, kde zaměstnanci ve výrobě rozhodně nesledují televizi nebo neposlouchají rozhlas, pak považuji za absurdní, politicky nerozumné i arogantní.
Fotogalerie: - Mimořádná rada ČT
Novinářka Angelika Bazalová stíhá odbor „strategické komunikace“ Otakara Foltýna za střet zájmů moderátorky ČT Koldinské a kvůli utajování jmen pracovníků odboru. Zažili jsme vyjádření o „sviních“. Jako teoretik komunikace máte dojem, že Foltýn vládě pomáhá, nebo jen přesvědčuje přesvědčené a štve ostatní?
Ta situace s odhalením části „Foltýnova výsadku v ČT“, jak věc pojmenoval jeden titulek vaší redakce je, diplomaticky řečeno, krajně nešťastná. Fakticky pak i docela nebezpečná. Ve hře je totiž ztráta důvěry části publika České televize. Tedy těch diváků, u kterých se ČT jejich důvěře dosud ještě těší. To, pokud si uvědomí, někteří, charakter i implikace takového personálního propojení. Angelika Bazalová celou záležitost velmi dobře i důkladně rozkryla a popsala ve svém on-line projektu, podcastu, Mainstream. A stále pokračuje. Ty vazby externí redaktorky a moderátorky ČT jsou důvěrné, osobní a dlouhodobé. Vnímám to jako selhání příslušné redakce ČT, potažmo managementu, a to i v kontextu dalších problematických momentů, které jsou v poslední době s činností ČT spojeny. Aktuálně pak jde třeba i o výsledek správního řízení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kdy tzv. Velká rada konstatovala, že ČT během Superdebaty před volbami do Evropského parlamentu porušila zákon, protože znevýhodnila některé kandidáty. Jinak řečeno, před evropskými volbami zvýhodnila koalici Spolu.
Co se vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci týče, nepovažuji jej osobně za skutečného specialistu PR a komunikace včetně té strategické. Ani za vojáka. To vše bez ohledu na příslušné formální atributy. Pozici, uniformu a funkci. Obojí, onu strategickou komunikace a vojáctví, soudím, spíše poněkud svérázně předstírá, stínuje. Tomu odpovídá i výsledek jeho mise PR. Ta častá „komunikační ráznost a přímočarost“, a tady jsou uvozovky na místě, včetně otevřeného hulvátství a vulgarismů, a to ve vztahu k některým lidem s jiným názorem, protože na faktech panuje většinově shoda, pak je, domnívám se, výrazem omezené racionality, možná i slovní zásoby, spíše než hlubokým pochopením skutečného stavu věcí. Ani to ovšem nelze vyloučit.
Fotogalerie: - Dezinformace a mediální manipulace
Trumpovo okolí včetně Elona Muska vede ofenzivu proti organizacím – financovaným i vládou USA – které chtějí „prosazovat správný narativ“ a „bojovat s dezinformacemi“. Máme v tomto směru něco dělat i u nás?
Kritickou reakci části veřejnosti, včetně té odborné, lze pozorovat už od okamžiku, kdy se první obrysy oficiální politiky kontroly narativu, nebo boje s dezinformacemi, původně také fake news, začaly objevovat ve veřejném prostoru. Zřetelné to bylo už v čase brexitu, prvního nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA a uprchlické, migrační krize. To vše bylo a je rámované nástupem on-line médií a platforem. Ta pozice opozice má nyní i u nás zřetelně organizovanější podobu včetně její rezonance. Patrná je i kooperace disidentů dneška napříč názorovým a politickým spektrem. Integrace a spolupráce je organicky postavena na platformě konzervatismu, tradice, včetně tradičního pojetí rodiny i pohlaví, svobody slova a vyjadřování. Rezistence se tedy i tady lokálně formuje. Jinak řečeno, to, že se neobjevuje v médiích hlavního proudu, neznamená, že neexistuje. Domnívám se, že druhý nástup Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA bude mít zřetelný dopad i na místní aktivitu neziskového sektoru financovaného ze zahraničí. Dojde k utlumení některých jeho aktivit. Osobně pak soudím, že nejlepším způsobem, jak se vypořádat s dezinformacemi, je i kvalitní redakční práce, bez ideologie a PR. Padni, komu padni. To je i úloha médií veřejné služby, která k tomu mají, čistě teoreticky, i ten nejlepší předpoklad. Jsou totiž financována občany koncesionáři. Ekonomicky tak jsou poměrně nezávislá. Jejich závislost je dána spíše problematickým hospodařením, managementem a jeho potřebou, v jeho pojetí řízení a správy, i celkem pochopitelnou touhou zavděčit se politické elitě více, než občanům – koncesionářům. To, že svoji úlohu tam mnozí chápou spíše jako pretoriáni, nikoli jako národní lidová armáda, pak může být i důvodem jejich pozvolného nebo i prudkého konce, a to z důvodu úplné ztráty důvěry a podpory občanského publika. Oni je totiž už ani politici nepotřebují. Vystačí si, plně, tak jako i tolikrát zmiňovaný Donald Trump v prostředí on-line. Nakonec v tomto smyslu se nedávno podobně a veřejně vyjádřil i Andrej Babiš, když prohlásil, že on rozhlas nepotřebuje.
Fotogalerie: - Rozlučka s Trumpem
Z proudu liberálních médií, které vštěpují příjemcům určité postoje, se u nás vyděluje (dle mého) třeba CNN Prima NEWS, MF Dnes, Echo, Deník TO nebo naše maličkost. Jak u nás odhadnout sílu a dopad těchto médií v poměru k těm, o kterých jsme mluvili výše?
Vliv libovolného média a redakce je, vedle charakteru a kvality redakční práce, dán i charakterem a početností jeho publika. Obecně tady platí koncept dvoustupňové komunikace a názorových vůdců, kteří ovlivňují publikum, jež jim naslouchá. Takový názorový vůdce pak informace čerpá ze zdrojů, kterým osobně důvěřuje, přesto je i ověřuje. Svoje poznatky pak přenáší na vlastní posluchače, čtenáře, diváky. To platí zejména v čase nejistoty a krize, kdy i jinak pasivní publikum hledá interpretaci situace a událostí, jež jej zajímají nebo i znepokojují. Poptávka po kvalitě a skutečné autoritě tady tedy velmi brzy i vznikne a poroste. To je i příležitost pro dobrou novinařinu, kde kvalita dělá kvantitu.
Fotogalerie: - Výročí 17. listopadu
Co by tato „odbojná“ média měla příští rok dělat lépe? Co by měla ve volebním roce nabídnout a čeho se zdržet?
To, co jsem naznačil i výše. Ve zkratce, být důvěryhodným referentem z lidu, o lidu a pro lid. Ne pretoriánem císaře a krále, ale vojákem a důstojníkem lidové, osvobozenecké armády. Obrazně řečeno. To vše pro publikum, které se nebojí myslet vlastní hlavou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Souhlasíte, že Otakara Foltýna nelze považovat za „skutečného specialistu PR a komunikace“?
autor: Jaroslav Polanský
