Před pár dny jsme přinesli text s titulkem Zákon na ochranu pětikolky. Popisoval přípravu, rámce, principy a cíle nového cenzurního zákona chystaného už od jara naší vládou. Poté, co první verze kvůli nemožné definici slova „dezinformace“ neprošla, nyní se cenzurní zákon soustřeďuje na činy „ohrožující bezpečnost země“. I to je samozřejmě v rozporu s logikou, zdravým rozumem, ale jak dále uvidíme, též se zákonem a s naší Ústavou.

Známá pražská advokátka Denisa Sudolská předložila vějíř argumentů, dokazujících, že naše vláda jedná protiprávně. Všechno začalo absurdním a vskutku nečekaným vypínáním alternativních zpravodajských webů, k němuž došlo 25. února letošního roku. Mám za to, že ani největší pesimista mající dobré důvody dnešní vládě nevěřit ani slovo, by neuvěřil, čeho je schopna takzvaná demokratická mocenská elita. Různé projevy cenzury a omezování svobody slova tu byly po celý čas od listopadu 1989, ale odehrávaly se obvykle na osobní bázi. Tu a tam si nějaké médium (zpravidla veřejnoprávní) znelíbilo nějakou osobu, vyjadřující jiné než jeho názory, a dalo ji na – lhostejno, zda psaný, či nepsaný – blacklist. Tak nám třeba z obrazovek ČT mizely uznávané persony ve svých oborech – politolog Zdeněk Zbořil, bezpečností expert Jan Schneider, vojenští analytici Jaroslav Štefec nebo Martin Koller a mnozí další. Jejich názory jsme pak mohli číst nebo slyšet na nezávislých serverech. To, co se stalo na konci února, totiž Usnesení vlády č. 127 o vypnutí nejprve osmi a poté řady dalších takových informačních zdrojů, bylo bezprecedentním projevem státní zvůle.

Na první pohled je to burcující návrat k předlistopadovým praktikám likvidujícím opoziční názory. Tento pohled obsahuje svou emoční stránku: vzpomínky na naivní cinkání klíčků na náměstích, zástupy lidí obelhaných již dávno zformovanou staronovou „elitou“ tzv. osmašedesátníků v čele s Václavem Havlem a pod kuratelou USA. To o jejich zájmy šlo v listopadovém převratu, nikoli o svobody a zájmy všech našich občanů. Tato vláda poplivala étos „Listopadu“ a ukázala se v nejodpudivějších barvách pokorného služebníčka cizí moci. Jestliže jsme předtím žehrali na diktát z Moskvy, nyní můžeme stejný postoj zaujmout vůči Washingtonu. A podobné je i to, že zatímco část občanů přijímala ruské područí s povděkem (osvobodili nás přece od nacismu, což je nesporná pravda, která jim dala do rukou mnoho trumfů), tak dnešní područí americké ještě dost lidí vnímá rovněž pozitivně (osvobodili nás přece od Rusů, což pravda není – dohodli se s Rusy o předání moci v jejich bývalých satelitech). Potud vládní kroky pohledem zklamaného pamětníka.

Exaktněji, avšak víceméně obdobně, hodnotí tuto cenzurní politiku pohled práva. Denisa Sudolská sepsala velmi srozumitelnými argumenty, v čem vláda porušuje legislativní poměry včetně Ústavy. Citujme: Některé subjekty (konkrétně správce domén CZ.NIC, pozn. aut.), zajišťující fungování internetových stránek v České republice, reagovaly na usnesení vlády České republiky ze dne 25. února 2022 č. 127 (dále jen „usnesení“) zablokováním konkrétních internetových stránek označených za dezinformační. Tato situace předestírá zásadní právní otázky ve vztahu k porušení zákazu cenzury stanoveného čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V bodě III usnesení vláda České republiky právně nezávazně vyzývá „všechny relevantní subjekty k přijetí potřebných opatření vedoucích k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině“. Za tímto účelem byla Národním centrem kybernetických operací označena zcela nepřezkoumatelným způsobem řada zpravodajských, komentátorských a dalších webů.

Z právní analýzy advokátní kanceláře vyplývá, že k blokaci docházelo celkem na dvou úrovních, kdy některé z označených „dezinformačních“ webů byly blokovány přímo na úrovni národního správce domény .cz, další pak byly blokovány na základě individuálních rozhodnutí jednotlivých operátorů poskytujících internetové služby.