Představte si, že jste se před dvaceti lety s rodinou nastěhovali do nového domu v oblasti s levnými nemovitostmi. Máte již pomalu splacenou hypotéku za dům a těšíte, až bude dům ze 100 procent už jen váš a nemáte nejmenší zájem se ze svého domova stěhovat. Jak roky plynou, stane se daná oblast atraktivní a cena vaší nemovitosti stoupne na několikanásobek té, za níž jste si ji pořídili, avšak pro vás to nic neznamená, jelikož svou rodinu nechcete stěhovat a vysoká reálná hodnota nemovitosti je de facto pouze „papírová“ záležitost, která vám příjmy nijak nezmění. Co kdyby ovšem, že vaší rodině v situaci, kdy se vám papírově zhodnotí cena vašeho bydlení, hrozil finanční postih v podobě vysokého zdanění?

Právě takovýto scénář, kdy se vám příjmy a výdaje nikterak nezmění, ale budete nuceni zaplatit za to, že se vám například kvůli spekulantům s bydlením zvýší papírově hodnota vašeho majetku, je návrh, který v Česku zaznívá z organizace PAQ Research sociologa Daniela Prokopa, jenž je zároveň také členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), neboli radící kabinetu s ekonomickými otázkami, včetně možností získání dalších prostředků pro stát formou úprav zdanění.

„Vláda od letošního roku zvedla daň z nemovitosti o přibližně 80 %. Příjmy českého státu ze zdanění nemovitostí dlouhodobě patří k nejnižším v Evropě a jejich význam v posledních letech klesal. Zastaralý a nesrozumitelný systém, který nedostatečně zohledňuje reálnou hodnotu nemovitostí, zatěžuje především domácnosti v chudších částech obcí s nízkými příjmy a nízkou hodnotou majetku,“ tvrdí Komárek a poukazuje na to, že průměrně v EU jsou příjmy států ze zdanění nemovitostí pětkrát vyšší. „Kdyby se podíl daňového výnosu Česka ze zdanění nemovitostí dostal na průměr EU, státní rozpočet by si polepšil o desítky miliard,“ dodává.