Německý Spolkový úřad na ochranu ústavy, vnitřní bezpečnostní služba Spolkové republiky Německo, jehož protějškem je v Česku BIS, v letech 2012 až 2018 vedl Hans-Georg Maaßen. V roce 2018 byl ze svého postu odvolán.

Ale ještě ve funkci v roce 2016 zažil útok Anise Amriho na vánoční trhy v Berlíně. A na tento útok si prý vzpomněl, když viděl řádění dalšího uprchlíka – Issy Al Hasana, tentokrát v Solingenu. Hasan, stejně jako Amri podle Maaßena neměl v Německu co dělat, protože do nejbohatší země EU přišli oba z jiné bezpečné země EU, kde měli žádat o azyl a čekat tam na vyřízení své žádosti. Lidé mířící do EU to často vědí, a přesto se snaží dostat do Německa a tady se skrývají, aby nemohli být deportováni. Podobných příběh se opakuje tak často, že to podle Maaßena jasně ukazuje na selhání celého systému, na selhání německých politiků. „Ale politici z tohoto selhání nevyvodili žádnou osobní odpovědnost,“ poznamenal Maaßen v rozhovoru dostupném na serveru YouTube.

Podle Maaßena není jasné, kolik lidí se v Německu takto skrývá a kolik ze skrývajících se lidí se postupně radikalizuje. Neví to přesně ani policie, ani Spolkový úřad na ochranu ústavy. Maaßen konstatoval, že po potenciálně nebezpečných lidech má být vyhlášeno pátrání a v okamžiku jejich nalezení je třeba je zadržet. Policie by měla pátrat i po lidech, kterým byla nařízena deportace z Německa, ale neuposlechli, což ostatně byl i případ Hasana ze Solingenu. „Říkám vám, že je to mnohonásobné selhání našeho státu,“ zdůraznil Maaßen.

Maaßen zdůraznil, že právo na azyl sice existuje, jde o právo na ochranu cizinců z humanitárních důvodů, ale je třeba brát ohled i na vnitrostátní bezpečnostní předpisy. „Existují také předpisy, které slouží k ochraně vnitřní bezpečnosti a ty mají přednost. Také v evropském právu existuje absolutní priorita vnitřní bezpečnosti,“ zdůraznil Maaßen.

Bývalý ředitel tajné služby má za to, že v Německu selhal parlament, selhala centrální vláda, speciálně selhalo spolkové ministerstvo vnitra, ale i ministerstvo vnitra v Severním Porýní-Vestfálsku. Proto Maaßen mluví o selhání celého státu, celého systému.

Pokud by systém fungoval, jak má, pak podle Maaßena stačilo vydat příkaz policii, aby na hranici zastavila každého běžence, který do Německa směřoval z bezpečné země. Takovýto běženec vůbec neměl být do Německa vpuštěn a měl zůstat v jiné bezpečné zemi EU. V té, přes kterou se do EU dostal.

„To je aplikované právo a nikdo za mnou nemůže přijít a říct mi, že to podle evropského práva není možné, protože je to přesně podle evropského práva,“ zdůraznil Maaßen.

Ale deportace odmítnutých žadatelů o azyl se nedaří, a to nejen v Německu, ale ani v jiných zemích EU. „Mnoho z těchto lidí byste mohli deportovat, kdyby tam byla politická vůle, ale ta tam není,“ pokračoval někdejší šéf jedné z německých tajných služeb. A znovu zopakoval, že kdyby němečtí politici chtěli, pak ve jménu bezpečnosti obyvatel Německa budou tato pravidla dodržovat. Ale politici se spoléhají na zapomnětlivost voličů. Spoléhají na to, že si lidé nevšimnou, že pokud Němec spáchá trestný čin, je souzen a pakliže je odsouzen, končí ve vězení. Ale když porušuje zákony běženec, nic se nestane.

Takovéto chování pak podle Maaßena podrývá důvěru ve stát, neboť to ukazuje, že si lidé před zákonem nejsou rovni. Lidé by přitom očekávali, že stát je tu proto, aby sloužil ve prospěch všech občanů. „A to je velmi nebezpečné a může to vést lidi k tomu, aby se obrátili k radikálním a extrémním stranám, protože jsou v podstatě bezmocní,“ zaznělo před kamerou. „Vždycky říkám, že někteří politici předstírají, že jsou hloupí, ale ve skutečnosti je to ideologie a já si myslím, že to je náš problém. Imigrační politika v Německu, ať už spolkovou vládou nebo spolkovými zeměmi, je hluboce vedena ideologií, nejde o prosazování práva, ale o vynucování ideologie,“ pokračoval.

Maaßen má za to, že Německo má dost zákonů na vyřešení situace, ale nevymáhá je. A je na politicích, aby to dělali. Bývalý šéf jedné z tajných službeb poznamenal, že zákony, které dovolují zastavit migraci, v Německu platí od roku 1950.

Podle někdejšího šéfa tajné služby je jasné, že jiné země odmítají přijmout občany, kteří např. spáchali trestný čin, ale Maaßen podotkl, že je to tak i tak povinností těchto zemí.

Kriticky se vyjádřil i k politice CDU/CSU. K této opoziční straně se stavěl značně kriticky, protože před volbami se tato strana prezentuje před voliči jako konzervativní, jako strana Konrada Adenauera, ale reálně konzervativní silou není. Zvlášť, když si voliči uvědomí, že v některých spolkových zemích se CDU podílí na vládě, nese spoluzodpovědnost za situaci v dané spolkové zemi.

Přesto lidé vidí v CDU/CSU jistou naději.

„Tento trik často funguje proto, že na jedné straně lidé mají krátkou paměť, mají špatnou paměť, a na druhé straně proto, že jsou v podstatě částečně beznadějní a dezorientovaní, kteří říkají, že nemůžeme volit zelené, nemůžeme volit červené, protože tam se to zhoršuje, a pak je tu jiskřička naděje směrem k CDU, protože s CDU by to mohlo být lepší?“ poznamenal Maaßen s tím, že Alternativa pro Německo (AfD) je pro řadu Němců příliš radikální.

V závěru rozhovoru věnoval Maaßen pozornost válce na Ukrajině.

„Mým pevným přesvědčením je, že toto není naše válka a že jde o naše národní německé zájmy, a to jsou jiné zájmy než zájmy Američanů, než Ukrajinců a muslimů. … Naše zájmy musejí spočívat v tom, aby na evropském kontinentu konečně opět nastal mír, abychom dospěli k příměří, abychom trvale nevrhali miliardy a miliardy do války. … A musíme si také uvědomit, že už žijeme, já nevím, asi 800 let v sousedství nebo nepřímém sousedství Ruska. Vždy jsme se měli dobře, když jsme měli dobré vztahy, vždy jsme byli špatní, když jsme měli špatné vztahy s Ruskem, a pravděpodobně tomu tak bude i v příštích mnoha stoletích.“