Byl jsem v pondělí ve sklárnách v Novém Boru a jeho okolí. Mísily se ve mě dva pocity: hrdost a vztek. Hrdost na lidi, s kterými jsem se setkal a výsledky jejich práce. České sklo je světový pojem. Stále voláme po inovativním průmyslu, který dokáže uspět na zahraničních trzích. Zde ho máme. Měli bychom si vážit rodinných firem, které předávají znalosti z generace na generaci. Zde je máme. Potřebujeme školy, kde se budou mladí lidé učit kreativitě, ale i schopnosti ji dotáhnout do reálného výsledku. Zde ji máme. Přesto nad všemi visí hrozba konce, vzhledem extrémnímu růstu cen energií. Když přišla krize a jinde svým firmám pomáhali, my se hádali o podružnostech.

Politici řeší problémy pozdě. Je to stejné, jako bychom stavěli domy a nedávali do nich hasicí přístroje. Jako lékař vím, že prevence je vždy levnější než následná léčba. Většina našich současných problémů by byla minimálně menší, kdybychom je řešili včas. Nesoustředíme se na podstatné věci, nehledáme dohodu mezi sebou a s jinými, nevíme vlastně, kam chceme jako země jít.

Příkladem jsou energie. Chyběla promyšlená strategie a schopnost prosazovat český zájem. Stali jsme se příliš závislí na jednom zdroji plynu. Vedle toho jsme odmávali Green Deal bez špetky pochopení, že přírodní podmínky země ve středu Evropy jsou jiné, než těch, kteří mají mořské pobřeží, horské toky nebo mnohem více slunečních dní. Doma jsme zaspali v rozvíjení vlastních jaderných zdrojů. Peníze z povolenek nejdou primárně tam, kam by měly jít, tzn. do postižených oblastí, ale slouží k zisku spekulantům. Do toho přišla válka a my opět v pomoci lidem a firmám čekali, až co udělají jiní. A ještě jsme ani nedokázali rychle přebírat to, jak jiné země Evropské unie podporovaly své občany a svůj průmysl. Voláme-li po vizi, nejedná se o nějaké abstraktní pojmy. V našem případě jde o vytyčení cíle, domácí shoda na něm a pak společné úsilí všech, abychom dosáhli svého. Zde je role prezidenta nezastupitelná. Nemusí se utápět v běžném exekutivním provozu. Může říct přátelé: Toto je nyní hlavní úkol pro vedení České republiky. A vedení myslím v širším smyslu slova. Nejen politiky. Ale všechny odborníky, lidi z byznysu, akademické sféry. Ale třeba i kultury a sportu. Proč? Protože se jich to jednak dotýká a mohou pomoci. Každý, kdo může ovlivnit naše zahraniční partnery ve prospěch své země, by měl vědět, jaký je její hlavní cíl. Ale vše začíná naší domácí dohodou. Prezident by měl umět mluvit se všemi a přivést je k nějaké základní shodě. Vidím a slyším u nás příliš mnoho křiku. Vzájemnými urážkami nedojdeme nikam. Ani tím lidé nezaplatí účty za teplo nebo obědy svých dětí.

Potkávám na svých cestách po Moravě, Slezsku a Čechách spoustu skvělých a šikovných lidí. Mají obavy a nerozumí tomu, proč u nás nejde to, co jinde funguje. Proč nikdo nerozumí jejich potížím. Cesta ven není ve velkých slovech. Ale v každodenní tvrdé práci. Potřebujeme zapřáhnout do společného úsilí každého, kdo může pomoci. Nesmíme nechat padnout naše špičkové obory jen kvůli tomu, že zahraniční konkurence má větší podporu svých vlád. Věřím, že zdravý rozum zvítězí.