První na místo bez povšimnutí davů dorazil pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS) s Jiřím Pospíšilem (TOP 09). První křik se pak spustil při příchodu ministra zahraničí Jana Lipavského. Jeho příchod se setkal s hlasitým pískotem a s výkřiky „kolaborante!“.

Několik málo minut po Lipavském na Národní třídu dorazil prezident republiky Petr Pavel. Prostorem se začaly přetahovat dvě skupiny výkřiků, kdy slovo „děkujeme“ střídaly výkřiky „zrádče!“ nebo „hanba!“. Prezident Pavel se snažil vřavu zvládnout s masarykovským klidem.

„Kritizovat umí každý. Lepší, než křičet na Národní třídě, je navrhnout, co zlepšit, a naslouchat si,“ vzkázal prezident na adresu svých odpůrců. „Sedmnáctý listopad není abstraktní symbol, ale připomínka toho, že máme příležitost budovat svou zemi i život podle sebe,“ dodal.

Davem na Národní třídě znělo na adresu Pavla označení za bolševika. Petr Pavel do KSČ vstoupil v roce 1985. Byl i vojákem armády normalizačního Československa. V době propuknutí sametové revoluce se Pavel připravoval na své budoucí povolání vojenského rozvědčíka, jeho plány mu zkřížila právě revoluce a konec socialistického režimu. Po revoluci Pavel zastával vysoké funkce v Armádě ČR i v rámci NATO.